<$BlogRSDUrl$>

pátek, září 30, 2005

Vesmírní lidé v TV NOVA!!!
POZOR! Příští středu (5.10.2005) uvidíte v pořadu Na vlastní oči reportáž o panu Bendovi a deseti milionech vesmírných lodí Vesmírných lidí... Třeba přistanou v přímém přenosu :) Myslím, že panu Bendovi se plní jeden velký sen - být nejstřednějším středem pozornosti. Začalo to nevinnými přednáškami, pokračovalo nápadným článkem v Reflexu, posílilo skrytě vtíravými samolepkami v metru a teď budeme svědky jeho orgasmického vrcholu :)

(5) comments

čtvrtek, září 29, 2005

Potkal jsem kamaráda. Krom tradičních témat taky nadhodil: "A co holky?" Je zvláštní, že dřív se o tomhle tématu nijak zvlášť nezmiňoval. On teď dva měsíce holku má. Ostatně tuhle otázku člověk obyčejně nepoloží, pokud nějakou holku momentáně nemá. To dá rozum. A tak...
Uvědomil jsem si, že už pár měsíců jsem se nikoho nezeptal "A co holky?".

(0) comments

středa, září 28, 2005

Dovolte mi, abych vám představil Aštara Šerana, o kterém šla nedávno řeč:






Motto: E.T. domů!! :-))

(0) comments
Poezie ze školních lavic

Dilitrochej
Dneska smraďoch zkoušel Mihi,
až mu z toho vyrašily pihy.
Byl hnusný jak noc,
a tím mě nasral moc.
Až budu velká, dám mu do držky.

(0) comments
Poezie ze školních lavic

(bez názvu)
Ale moje milá Dili, jen mi tady nekecej,
až ti Květouš pak zavelí,
vždyť mu dáš, tak to chtěj!
Já jsem pořád ještě panna
a pannou taky zůstanu,
já jsem ta, co Jendu nemá,
pipinku si nepomnu...

(příspěvky v básnířské rubrice jsou necenzurované)

(0) comments
Poezie ze školních lavic
Mezi budoucími příspěvky se budou objevovat i drobné verše a básně, které vznikly při vyučovacích hodinách na GJP (Gorbačovově jebacím paláci) Mělník neboli Gymnáziu Jana Palacha Mělník v myslích a nakonec i sešitech po vzdělání prahnoucích studentíků (především studentek). Tyto materiály se podařilo získat po dlouhém a drsném vyjednávání, takže si jich važte.

Balada o chlupu
Ten, kdo nemá erotogenní chlup,
je opravdu, ale opravdu velký hňup,
zanech příteli můj smutku (že nemáš chlup)
je to přec jen chlup vskutku!
Chytrý chloupek taky
citlivý na všechny tlaky.

(0) comments

pondělí, září 26, 2005

Maminka za chvíli vyhlásí připravování k zahájení odcházení a spolu se mnou se odebere k dědovi, který ve středu oslaví svátek. Kdo byste mu chtěli poděkovat zato, že nepůjdete na Václava do školy, peněžní dary i naturálie směrujte ke mě, uvidíme, jestli je předám :) Dědovi je už 75 (přesně o 50 víc než mě a o 20 víc než jeho zeťovi, mýmu tatíkovi) a jsem děsně rád, že se nijak nenechává deptat neexistující důchodovou reformou, neuskutečněnou reformou sociálního systému, vyhlášením předčasných voleb, neúspěchem českých tenistů v Davis Cupu, katastrofálním stavem fotbalového mužstva Slávie, jíž je od malička velkým fandou, pomalu se zhoršujícím zdravotním stavem a je pořád plný energie, nápadů a hlavně, že je pořád tady. Je to paráda! Tak ještě jednou tolik, dědo! :)

(0) comments
Teď jsem si projel profily členů naší kapely na webu, co parádně vyrábí Kejmil. Vlastně se všichni shodneme, že chceme, aby byl svět usměvavější, abychom byli šťastnější, nechceme, aby se lidi nesnášeli... Myslím, že takových lidí s pěknou představou o životě je většina, ale jen mi nejde do hlavy, proč to v globálu funguje nějak blbě. Abych byl šťastnej, potřebuju bejt zdravej. Abych byl zdravej, potřebuju slušný životní prostředí. Abych se usmíval, potřebuju, aby na mě byli lidi příjemný a nenadávali při prvním problému, kterej vznikne (což mi přijde jako jedna z nejhorších věcí v mezilidských vztazích - nejdřív se vyřvat na někoho ze svýho malýho zklamání, který momentálně působí giganticky, a teprve pak se snažit to vyřešit; upřednostňuju opačnej postup - s tím, že ke řvaní ani nemusí dojít). Zdá se mi, že jak každej chrání ten svůj malej svět od nežádoucích zlých vnějších vlivů, velkej svět do těch malejch neustále buší a proniká do nich svými černými pařáty. A naše světy se zmenšují a zmenšují, jak velkému světu ustupují, a my si je pořád chráníme a chráníme, namísto toho, abychom vystrčili své pařáty do velkého světa a něco s tím vším udělali.

(3) comments
Prvně jsem nakoukl do velkého světa hudebních nástrojů. Využil jsem volné vstupenky od nejmenovaného sólového kytaristy kapely Lykke til a vydal se na Huvel (hudební veletrh) do Veletržního paláce. Byl pátek, slunečno, mírně větrno, v buse levno díky čerstvé studenstké průkazce, v Praze krásno půvabnými dívkámi oděnými stále ještě v lehčích hadříkách a na veletrhu nepřeberno možnostmi vyzkoušet si všechny muzikální instrumenty. Měl jsem nefalšované nutkání vzít do ruky kytary akutické, elektroakustické, elektrické, baskytary, saxofony, trubky, lesní rohy, paličky a nechat slyšet, že i já dovedu bouchnout a sem tam udržet rytmus, a nechat rozeznít struny elektronických kláves v líbezný souzvuk. Leč nic ze zmíněného neumím, připadal jsem si jako sedlák, co prvně vidí mikrovlnku, ale nevyzkouší, jaké je ji zapnout a ohřát sobě zmrzlý párek, protože se bojí (oprávněně bojí) ztrapnění. Když už jsem vzal do ruky kytaru a hodlal brnknout jeden ze svých osvědčených fláků, o stánek vedle se po hmatníku superkvalitní elektriky rozutíkaly ultrapohyblivé prsty Zdeňka Bíny z -123 minut. Tak jsem pokorně zavěsil ušlechtilý kus dřeva zpátky na stojan a jal se uchýlit na toalety, kde jsem cítil bezpečí.
Ke své radosti jsem se setkal s Nesquikem a k ještě větší radosti i se SrnouSrnou, dobrou to kamarádkou ze světa lesní zvěře, která úsměvy vždy dobila energii mých frustrací vybitých baterií (fakt sjem si před těma muzikantskýma machrama nevěděl rady). Mezi těmi nástroji se neztráceli jako já, ba naopak, cítili se mezi nimi jako doma (to bude asi tím, že na ně umějí hrát). Další kousek světla do duše přinesl i věrný přítel Tscherw, bubeník a klavírista to extratřídní, který si udělal čas po náročném shánění informací, klepů, drbů, šeptánek a skandlálních odhalení pro reportáž do časopisu Muzikus a se Srnou a mnou zašel na kafe, fantu a ještě nějaký chutný mok.
Heslo dne: Začínám trénovat na kytaru, co jsem dostal k narozkám, abych se mohl příští rok na Huvelu taky předvéct.

(0) comments

(3) comments

sobota, září 24, 2005

Je vlastně zvláštní, jak to s člověkem hází. Jednou si říká, jak je ten život v pohodě, podruhé jak je pěkně na prd. Právě teď prožívám druhou fázi, anóbrž mám za nedlouho vyjet do Phy, odkud do J. Hradce, kde točení házené mne očekává. Nemusím zatěžovat vaše bulvy řka, že se mi o sobotě vůbec nechce. Přípravu jsem chtěl neodbýt, tak jsem chvilku brouzdal po síti a hledal uzlinky a spoje s info o obou týmech. Něco se podařilo naleznout, něco ne. Od vinobraní trpím permanentní nevyspalostí, a tak bych nejradši celý den prospal. Když už jsem si mohl dnes dopoledňánko dáchnout dýl, vzbudil mě bolavý zub. Cítil jsem ho trochu už před vinobraním, ale pak to přešlo, tak jsem myslel, že to byla vlčí mha. Nebyla. (aktuální info o dění v mém a bratrově pokoji, kde se bratr právě nenachází, jsa v Kopidlně u Radky: nakoukla sem máma a oznámila přítomnost bramboračky na stole v obýváku. Půjdu ji vyzvednout a překlopit do svých útrob, kde bude určitě užitečná) S bramboračkou je svět o poznání lepší! Trochu pomohl i ibalgin. No, a teď mě čeká pár telefonátků k zajištění výsledkového servisu a zítra se opět utelefonuju ke klinické smrti kvůli článkům, co budu pozdě večer ťukat do malých krychliček namačkaných neskonale blízko u sebe, kvůli čemuž píšu úplně jiná slůvka, než chci (pre-klepen). (Paroubek právě na ČT24, řekl, že i bez Grosse mají sociální demokraté své orgány na místě a že on teď bude zvolen do křesla znamenajícího svět a že z těch orgánů vymačká maximum... Hleďme!) Tenhle víkend se mi právě nechce vytvářet žádné hodnoty, venku hezky (asi naposledy letos) a jeden by rád dotkl se stromu při posledním nádechu před dlouhou zimou, v poli pozdravil zajíce, co k úkrytu uhání, pohlédl z vyhlídky, kam až oko dohlédne v šírý kraj to polabský, a tak vůbec zevloval. Toť ale pohádka jen, a proto hybaj do práce, kůže líná!
Motto: Když se ozve zub, uháněj k zubaři.

(0) comments

čtvrtek, září 15, 2005

Jedu metrem a co nevidím - u dveří mě oslovuje nenápadná samolepka s textem:
"Milujeme vás a pomáháme vám.
www.vesmirni-lide.cz"
Už jsem o nich jednou četl v Reflexu. Na webu mě uvítala slova "Milujte se a mějte se rádi". Pak se zjevila strana s (animovanou) podobiznou Aštara Šerana, velitele Velké vesmírné flotily, který je kontaktem pro obyvatele Země. Vyvalila se na mě pestrá nabídka kosmického menu s články a odkazy. Je to celé sice trochu neaktuální, ale fakta zde uvedená jsou nesporná:
"I. ROZHOVORY S POUČENÍM OD MÝCH PŘÁTEL Z VESMÍRU od září 1997 do 16.7.1998 přečetlo 950 miliónů čtenářů ! 6.7.1998 komunikuje v českých zemích 670 000 lidí s přáteli z Vesmíru !" Dneska jich už jsou asi miliony... Proto mě strašně mrzí, že jsem ještě nikoho z té masy obyvatel ČR ještě nepotkal, nebo si o nich ještě s nikým nepovídal. Pokud jste někdo tam (tady) od nich, napište mi, rád se s vámi podělím o všechnu tu lásku a porozumění k ostatním živočichům.
Pobavila mě nová verze boží trojice - nikoli otec, syn a duch svatý, nýbrž láska, bůh, člověk.
Strany mají i své cizojazyčné verze (podle názvů variant lze tušit, že pan Benda nechce nechat nic náhodě a chce, aby se zájemci vždycky trefili, i kdyby napsali adresu špatně :-) :
http://www.vesmirni-lide.cz/
http://www.vesmirnilide.cz/
http://www.universe-people.cz/
http://www.universe-people.com/
www.cosmic-people.com

Motto: Žhavme motory, brzy odlítáme!

(1) comments

středa, září 14, 2005

Liebe Freunde,
pokud chcete taky cokoli sdělit (názory, poznatky, zážitky apod.) klikněte na horní modré liště na "BlogThis" a můžete tu nechat svůj příspěvek stejně jako to dělám já. Snad to půjde :)
007

(0) comments
Terorismus na Mělníku
Chlad smrti obcházel starým Mělníkem právě včera. Další chladnokrevný telefonní terorista oznámil, že nalíčil bombu. Tentokrát v pobočce České spořitelny ve Fügnerově ulici. Policisté, dlouho již lačni po nějaké akci, podrážděně pokřikovali na občany, aby přešli na druhý chodník nebo obešli celý blok, když se chtěli dostat za oblast jimi uzavřenou. Na křižovatce u soudu to zavánělo zmatkem - autobus se natáčel na třikrát, aby vytočil 300stupňovou zatáčku z Pražské do Krombholcovy ulice, lidé nechápavě zírali na mlékařské pásky s nápisem policie, cizinci se ptali na cestu, neznaje místní záhadné uličky. Mnoho povyku pro nic. Zas to nebouchlo. Už kolikrát byla bomba na střední průmyslovce, kolikrát na fučíkárně (později pražské, dnes ZŠ J. Matiegky) a kolikrát ještě zvedne telefon člověk, který sedí doma na zadku, v němž si roupy vyrýpává svojí obratnou pravačkou, jež krom toho umí jen cvakat čudlíky na klávesnici svého přístroje (kéž by si uměl tak obratně naťukat do mozku, že tohle se nedělá - jak rýpat se v zadku, tak strašit lidi).

(0) comments
dodatek k SOSfestu:
Parádní byla ohnivá šou ohnivé ženy Elišky Venglařové!! Fotky z její fantastické seance, při níž málem uhořela, najdete na www.psouk.tk

(2) comments
O tom, jak si naplánovat volno:
"Pojedeme do jižních Čech za spolužákem!" Nápad roku! Napad spolužačku a mě asi před dvěma třemi týdny. Takto napadeni jsme telefonicky přepadli našeho spolužáka, co v j.Č. žije. "Jo, přijeďte, ale ještě dejte vědět přesný termín, mám taky nějaký plány." Protože nejsme žádní sólisti nebo duetisti, dali jsme hromadným mejlem vědět spolužákům, že v týdnu od pondělí 12.9. chceme vyrazit a kdo chce s námi, ať se ozve. Chm, ozval se jeden náš spolužák, že by jel. Paráda, ve třech se to lépe táhne! Leč dopad byl následující. Spolužačka doháněla svého konzultanta k bakalářské práci, aby s ním konzultovala, co je špatně na její tezi (projektu, osnově - říkejme tomu, jak chceme), kterou z nepochopitelných důvodů nepřijala jedna komise a bez udání důvodů ji zamítla. A protože vyučující na mediálních studiích jsou takřka nedohonitelní, celá uběhaná a šťastná si s ním sjednala schůzku na úterý (včerejšek), kdy jsem ale já už chtěl odjíždět do j.Č. Tak jo, nechci to hrotit, pojedeme ve středu (odkdy ostatně mohl i náš třetí spolužák). Volám tedy spolužákovi z j.Č. "Problém je v tom, že já ve čtvrtek musím na úvodní seminář na vejšku do Plzně a pak večer jedu na týden do Německa." Uf. Hledáme náhradní řešení. Mohla by to být chata třetího kamaráda v Černém Dole. Plánuji, že bych v úterý navštívil ve Vrchlabí kamaráda faráře, přenocoval a pak se připojil k výpravě do Č.D. Třetí spolužák nám však z Nizozemí (kde byl s kamarády) píše, že chata je obsazena a že bychom mohli vyrazit do Koněprus, nebo na Slapy, že tam má nějaké páky. "Jo, to je taky dobrej nápad," shodujeme jsme se se spolužačkou. Jsa si vědom toho, že odjezd je až ve středu, dohaduji se s kytaristou naší kapely Vářou, že namísto Vrchlabí zajedu v úterý k němu domů do Prahy, že zkusíme dokončit rozdělané songy a že u něj po návštěvě hospody přespím a z Phy vyrazím na kýženou dovolenku. Vářa jde ale v úterý ráno prvně na brigošku a nechávají si ho tam zatraceně dlouho, pročež hraní už nepřichází do úvahy. Zůstávám tedy na Mku a pochutnávám si na výborné sýrové omáčce od Jany Hudouskové, která mě pozvala na véču pro nemasožravce. V kanastě s ní a Pšoukem prohrávám, co se dá. Co se dá dělat. Se spolužačkou napjati čekáme, jak to dopadne s třetím spolužákem. Dnes ráno nám píše, že po cestě z Holandska celý den prospí a že by mohl jet až zítra. To už ale já i spolužačka jsme se chtěli v pátek vracet, maje v plánu jiný program. Co s načatým nápadem? Zdrcen drobnými posuvy a zklamáními z neovlivnitelných posuvů nakreslených plánů, hledám sílu něco vymyslet. Ale začíná me bolet zub... Takže zkejsnu na Mělníku, a navíc půjdu k zubaři.

(4) comments

pondělí, září 12, 2005

Sobota začala idylicky. Vstal jsem brzy, nemohl jsem dospat. Večer mě totiž čekal koncert na SOSfestu a přes den jsem měl mít celkem volňásko. Kolmo jsem odvezl foťák sporťákovi Tepu regionu (při jízdě se mi nic nestalo), stavil jsem se na hřišti na Polabí, kde volejbalisti ostudně prohráli s Lysou nad Labem (až jsem ronil slzy) a tenisti se řezali v klubovém turnaji (krve jak z vola). Po dvou letech jsem vzal do ruky raketu a plácnul si na zdi (dost dobrou kosu mi půjčil Aleš Januška). Ačkoli jsem se zdí prohrál (po kolikáté už...), musím se pochválit, bylo to těsné :) Už měla zeď mečbol, když tu mi volá Rush, abych smahnul ňáký kéda na SOSfest. Uháněl jsem na svém cyklooři cestou necestou, parkem neparkem, ulicí neulicí, sídlištěm nesídlištěm a už jsem zasunul první placku do naší mašinky. Do čtvrt na pět jsem měl co dělat. A aby mi to hezky utíkalo, psal jsem delší článek o hokeji a chystal další matroše, trochu jsem poklidil, aby si bratrova Raduška, která měla přijet, o mě myslela, že jsem pořádný a pečlivý chlapec. A to už teplota v pokoji klesala, jak se dosmažil poslední kulatý bramborák se směsí songů mělnických kapel. Sedl jsem do čtyřkolého medvěda (Peugeot 405) a škvařil to na SOSfest do areálu restaurace U Jelínků. Přehlídka se fakt moc povedla, vděk míří k Rushovi a Líbovi a dalším dobrovolníkům a nadšencům, kteří na její tvář plácli trochu toho make-upu. Vrcholem pro mě byl samozřejmě náš koncert, jinak to ani být nemůže. Moc jsme si to s klukama užili a jsme rádi, že spousta lidí vydržela tancovat celý koncert! Děkujem za podporu!! Tak zpocenej jako v sobotu jsem při koncertu ještě nebyl, myslím, že jsem musel někoho pod pódiem pěkně osvěžit svým potem, jak to ze mě cákalo :) Ne, uznávám, to bylo nechutný. Ale nic, už je to venku :) Žel, z programu jsem toho moc neviděl, páč jsem ještě vezl naše do Liběchova na oslavu, ale moc se mi líbili Sir Malkowich z Nového Strašecí (na obrázku). Vítěz neratovického festivalu Žízeň hráli moc pěkně, chvílema mi to přišlo jako Divokej Bill (někdo jiný mi zas říkal, že v druhé polovině koncertu spíš jako Vypsaná fixa... tak nevím). Zpraku si mě taky naklonili, ale ani z nich jsem moc neslyšel. U Sex Deviants mě moc mrzelo, že jsem moc nerozuměl textům (snad krom Rovnátek). Takže se to všecko na SOSfestu povedlo!! Kdo nepřišel, může jen litovat.
Kdo chce podrobnější obrazový dokument, nechť klikne vlevo na odkaz psouk.tk.

(0) comments
Protože život není jenom legrace, tady je zpráva Červeného kříže, co se mi dostala do ruky, respektive do e-mailu. Možná si trochu představíme, jak to teď vypadá v USA.

Americký Červený kříž v současnosti (10.9.) provozuje 675 evakuačních center, v nichžubytoval přes 161 000 evakuantů a dalším 54 000 umožnil ubytování v hotelích. Pomoc poskytuje na území 90 000 čtv. mil (jídlo, voda, hygienické potřeby, lékařská a psychologická pomoc, nouzové ubytování, v menší míře i el. generátory aj.). Dosud vydal 6 mil. porcí teplého a 5,9 mil. studeného jídla, denně vydává 500 až 600 tisíc porcí teplého jídla. Provedl mimo jiné evakuaci 25 000 uprchlíků z New Orleans do Houstonu. Personál AČK nasazený v postižené oblasti činí přes 39 000 osob a dále v oblasti působí 100 delegátů Mezinárodního Červeného kříže (specialisté vyžádání AČK a pátrací služba). Do terénu nasadil 294 vozidel. Na svůj účet AČK shromáždil v současnosti 536 milionů USD (vč. příslibů). Materiální pomoc AČK nežádá. Pátrací služba Mezin. výboru ČK v současnosti registruje přes 200 000 hledaných, resp. hledajících, osob.
Český červený kříž (ČČK) v souladu se stanoviskem Mezinárodní federace ČK + ČP v současnosti pomoc neorganizuje. Přispět lze přímo na účet AČK lze prostřednictvím e-mailu dle pokynů na stránce: https://www.redcross.org/donation/formprint.html

(0) comments

čtvrtek, září 08, 2005

Soutěž pro vás! 

Vyhlašuju soutež:

protože jsme se klukama z kapely dohodli, že by bylo dobrý říkat něco mezi písničkama, tak vyhlašuju soutěž o nejlepší rady, co říkat, jaké poselství lidem dát, koho třeba pozdravovat mým prostřednictvím a tak. Máte na to přesně 36 hodin, tak pište své kreativní i nekreativní nápady do komentářů. Díky!

Odměna: vítěz bude vyhlášen na těchto stránkách :)

(1) comments

středa, září 07, 2005

Lidi neumějí plavat. Ne že by se právě topili, když vlezou do vody, ale dneska jsem na koupáku koukal, že většina lidí plave prsa s hlavou nad hladinou. Je musí děsně bolet za krkem, ne? A vypadaj úplně nemožně.
Každé 3 vteřiny umře na světe jedno dítě vinou chudoby a hladu, nedostatku kvalitní vody nebo na nemoci, kterým lze předcházet. Každý den takřka 30 tisíc dětí. Dnes po zhlédnutí fantasticky natočeného a odehraného psychodramatu Porota, resp. jeho třetího dílu, mne na tento strašlivý fakt upozornil Richard Krajčo, který spolu například s Bradem Pittem, Claudií Schiffer, Georgem Clooneym a dalšími slavnými luskal prsty každé tři vteřiny ve spotu kampaně www.ceskoprotichudobe.cz.
Naši volejbalisti mě zklamali. Čekal jsem, že postoupí do semifinále ME, ale dneska s Řeckem nezahráli vůbec dobře. Pozapomněli, že volejbal je kolektivní hra a že je potřeba se kousnout, když to nejde. A taky se povzbudit, kolektivní psychika je totiž jasná - když se nedaří, rychle padá dolů celý tým, čemuž je potřeba se postavit (a nahoru to tak fofrem nejde). No, takže místo semifinále jsou devátí a mají jedinou jistotu, a to že nepostoupí na další Evropu přímo, ale budou muset do kvalifikace. Oh, wie schade!

(2) comments

SOSfest bude pecka! 

Posledni trenink na SOSfest mame s kapelou (respektive s jeji oklestenou verzi bez Kejmila a Fendra) ve ctvrtek v devet rano. Bude to narocne, lec jsme pripraveni nasadit svoje hlasivky, struny, foukatka a blany. Nas koncert na SOSfestu zacne v sobotu 10. 9. ve 21.00, takze si ho nenechte ujit ani kdyby cert na koze jel! Ke vstupence dostanete cd s pisnemi melnickych naslapanych kapel. Pro mne je cest, ze takovy nosic zahajuji nase tri songy Demogracije, Amerifunk a Losing. A tak v navaznosti na nazev posledni pisne verim, ze se cestou do arealu U Jelinku v Melniku-Vehlovicich neztratite a ze vas dobre pobavime. Uvarili jsme pro vas par novych kousku :) vice na http://www.sosfest.cz

PS: K narozeninam jsem k memu nadseni dostal hned dva hudebni nastroje: kazu a elekroakustickou kytaru. Juchů!! :)
PS2: Mam pro vas par dalsich zasadnich myslenek a informaci, jenz eje pozde a ja uz fakt usinam.... chrrrrrr

(0) comments

Bonduv blog 

Bonduv blog
... a jde to :)

(0) comments

Bonduv blog 

Bonduv blog
Tak si jen tak pisu do svyho blogu trochu jinou cestou a doufam, ze to pujde...

(0) comments

pátek, září 02, 2005

Vykulení vyvolení 

Skutečnostní ukázku (reality show) VyVolení jsem viděl jednou. Respektive mám za sebou jeden díl a deset minut jiného dílu. Během této doby jsem nabyl dojmu, že je to pěkná kravina a že nejvíc divná je Regina (což se mi dokonce i rýmuje). Nemůžu uvěřit tomu, že někteří moji kamarádi to sledují, dokonce se tím zabývají v běžných každodeních hovorech a dokonce uvažují o tom, kdo by měl skupinu opustit a kdo je pro ni přínosný a kdo je svině a kdo dělá intriky a kdo smrdí a kdo se první svlíknul ve sprše a kdo tam je pro peníze a kdo ne (což jsem už fakt neustál, protože pro prachy tam šli přeci všichni, kurňa!). Nejvíc mě dostává, když lidi mluví o Regině jako o té správné dívce, která tomu všemu dává řád, která do všech ostatních vidí, která by měla ve vile zůstat, protože chce tomu kolektivu něco dát a druhým pomoct. Jsou to samý kecy. Ta tam je pro prachy nejvíc ze všech, dělá ze sebe boha nebo co, děsně přehrává, její gesta jsou tak prázdný, že se mi chce brečet z těch diváků, kteří jí to žerou, hraje si na ukřivděnou a zároveň křivdí, neuznává osobnosti svých protihráčů. Je prostě divná. A co mě nejvíc štve, je fakt, že tahle stupidní šou, kde se houbeles děje, která nic lidem nepřináší, opravdu oslovila půlku republiky a udělala ze sebe předmět diskuzí, a dokonce tohohle blogu. A to jí nikdy nezapomenu, a proto jí nemám rád. Žel, tuším, že se o ní budeme bavit na podzim ve škole. Už se neteším. Je to fakt kravina.
A proč vykulení vyvolení? No, ty v tom baráku musej bejt z Reginy tak vykulený... :-)

(3) comments

This page is powered by Blogger. Isn't yours?