Bonduv blog

O tom, jak si naplánovat volno:
"Pojedeme do jižních Čech za spolužákem!" Nápad roku! Napad spolužačku a mě asi před dvěma třemi týdny. Takto napadeni jsme telefonicky přepadli našeho spolužáka, co v j.Č. žije. "Jo, přijeďte, ale ještě dejte vědět přesný termín, mám taky nějaký plány." Protože nejsme žádní sólisti nebo duetisti, dali jsme hromadným mejlem vědět spolužákům, že v týdnu od pondělí 12.9. chceme vyrazit a kdo chce s námi, ať se ozve. Chm, ozval se jeden náš spolužák, že by jel. Paráda, ve třech se to lépe táhne! Leč dopad byl následující. Spolužačka doháněla svého konzultanta k bakalářské práci, aby s ním konzultovala, co je špatně na její tezi (projektu, osnově - říkejme tomu, jak chceme), kterou z nepochopitelných důvodů nepřijala jedna komise a bez udání důvodů ji zamítla. A protože vyučující na mediálních studiích jsou takřka nedohonitelní, celá uběhaná a šťastná si s ním sjednala schůzku na úterý (včerejšek), kdy jsem ale já už chtěl odjíždět do j.Č. Tak jo, nechci to hrotit, pojedeme ve středu (odkdy ostatně mohl i náš třetí spolužák). Volám tedy spolužákovi z j.Č. "Problém je v tom, že já ve čtvrtek musím na úvodní seminář na vejšku do Plzně a pak večer jedu na týden do Německa." Uf. Hledáme náhradní řešení. Mohla by to být chata třetího kamaráda v Černém Dole. Plánuji, že bych v úterý navštívil ve Vrchlabí kamaráda faráře, přenocoval a pak se připojil k výpravě do Č.D. Třetí spolužák nám však z Nizozemí (kde byl s kamarády) píše, že chata je obsazena a že bychom mohli vyrazit do Koněprus, nebo na Slapy, že tam má nějaké páky. "Jo, to je taky dobrej nápad," shodujeme jsme se se spolužačkou. Jsa si vědom toho, že odjezd je až ve středu, dohaduji se s kytaristou naší kapely Vářou, že namísto Vrchlabí zajedu v úterý k němu domů do Prahy, že zkusíme dokončit rozdělané songy a že u něj po návštěvě hospody přespím a z Phy vyrazím na kýženou dovolenku. Vářa jde ale v úterý ráno prvně na brigošku a nechávají si ho tam zatraceně dlouho, pročež hraní už nepřichází do úvahy. Zůstávám tedy na Mku a pochutnávám si na výborné sýrové omáčce od Jany Hudouskové, která mě pozvala na véču pro nemasožravce. V kanastě s ní a Pšoukem prohrávám, co se dá. Co se dá dělat. Se spolužačkou napjati čekáme, jak to dopadne s třetím spolužákem. Dnes ráno nám píše, že po cestě z Holandska celý den prospí a že by mohl jet až zítra. To už ale já i spolužačka jsme se chtěli v pátek vracet, maje v plánu jiný program. Co s načatým nápadem? Zdrcen drobnými posuvy a zklamáními z neovlivnitelných posuvů nakreslených plánů, hledám sílu něco vymyslet. Ale začíná me bolet zub... Takže zkejsnu na Mělníku, a navíc půjdu k zubaři.