Bonduv blog

Ani fizlove ve Spojenym kralovstvi nejsou neomylni. Jak jsem psal, ze si v metru klekli na kluka a nasili mu pet kulek do hlavy, ze to je terorista, tak to byl omyl - elektrikar Jean Charles de Menezes.
Idnes: "Smrt Jeana Charlese de Menezes byla tragédií," připustil londýnský policejní šéf Ian Blair. "Budeme dělat vše proto, aby se podobné omyly neopakovaly," slíbil.
V zápětí ale dodal, že policie nepoleví v pátrání po pachatelích dvou vln útoků na Londýn z minulých týdnů a policisté budou mít dál pravomoc zastřelit podezřelé, kteří se nevzdají.
IBond: Fízlácký svině!
Ať žijí ideály svobody a demokracie! Kvůli útočníkům zvnějšku začneme sami vybíjet ovčeky z vlastního stáda, protože jsme podělaný až za ušima. A přesně to je voda na mlýn teroru. Výborně! Bravo UK Police! Teď začínám mít jistotu, že se mi pod ochranou státních orgánů nic nestane.

Motto: Dvakrát měř, jednou pal - at pak nemusíš hasit, co se spálit nemělo.

Nedivim se, ze dnesni Udalosti na CT1 zahajily blokem prispevku o Pavlu Dostalovi.
Mama mi o jeho odchodu rekla nekdy odpoledne, ale vlastne mi to doslo az vecer...
Sam rikal, ze jeho nebyti po smrti bude stejne jako jeho nebyti pred narozenim.
Otevrela se prede mnou hromada otazek, tocicich se ale kolem jedne odpovedi. Pro mne byl osobnost, mezi politiky jedna z nejdustojnejsich (ani si ted nevzpomenu na zadneho jineho dustojneho politika). Byl pro mne jistotou, jistotou toho, ze kdyz clovek neco dela dobre, pak to ma smysl.
Ano, odpoved na me otazky hovorila o smyslu.
Melo smysl jeho snazeni u recnickeho pultiku, kdyz ho poslouchal sotva jeden par usi v takrka prazdnem sale poslanecke snemovny, ze ktere nasi zastupci utekli pred navrhem zakona upravujici postaveni cirkvi u nas nekam do bufiku? Melo smysl jeho pusobeni v politice? Nemela by byvala vetsi smysl tvorba divadelnich her a psani textu? Nemelo by byvalo vetsi smysl neco "vznesenejsiho" nez zabomysi hry parlamentnich krys a potkanu? Přímá prace v kulture?
Ma jedina odpoved ale o tomhle nehovori zcela jasne. Vznasi se v polokonkretnu nekde hluboko v mysli, nabizi se, ale je zamlzena, zřejmé jsou pouze rozostrene obrysy pismen a slov. A tak je to stejne, kdyz se nekdy zamyslim nad smyslem zivota obecne. Zustanou vzdy jen obrysy, jejichz obraz se zostri az uplne na konci, az uplne na konci, kdy my i druzi budou hodnotit nas zivot.
A tak si rikam, ze to vsechno asi melo smysl. Pro neho i pro tisice dalsich lidi.

Myslenka: Kdyz lidem date penize, nic si z toho neodnesou, ale kdyz jim date neco, co si nemuzou vzit do ruky, ale do srdce, (procez jim to nikdo nemuze vzit)...

Je to tady! Vami milovany a zboznovany a slohove syrovy Rush se vratil z cest a je tu pro vas! Snadno si ho najdete za barem v jeho foobaru, kde naleva same lepsi moky (vtip, ironii, sarkasmus, poezii a basne v proze... no, to posledni jsem si pravda vymyslel - pamatuju si to ze skoly - ale zni mi to libe). Do vasich domovu prinasi pohodu a teplo, srovnatelne snad jen s tim z elektrarny v Hornich Pocaplech. A proto nevahejte a klikejte, az se uklikate k smrti (furt lepsi nez se uchlastat - a to byla myslenka dne). FOOBAR

Ó, samozřejmě! Abych nezabudol, na Mělník dorazil Kinematograf bratří Čadíků. (vizte můj článek "Filmy vozí v maringotce") Promítači Jura s Martinem promítli 4 filmy (i když jeden necelý) a přišla se podívat mělnická smetánka, jak prozrazují následující snímky...

Prave jsem zkouknul zpravy na 24tce (CT 24) a nestacim se divit - v Londyne v metru policajti zastrelili typka, co se jim zdal podezrelej jako sebevrazednej atentatnik. Honili ho a volali "Get down! Get down!", ale on ze ne. A tak jak ho dobehli, skocili mu na zada a v klece do nej nasili pet kulek. Jsem mel stigro, ze prazsky metro neni hlidany prakticky vubec (at politici rikaj, co chtej, kazdej tam muze prinest co chce). Minulej patek jsem prave metrem prevazel dve vcelku pruhledny cerveny igelitky plny slusnyho pyrotechnickyho vybaveni. Zvenku to vypadalo fakt hrozive s tema zapalnyma snurama, co z tasek couhaly. Lidi ve vagonech se v my blizkosti ocividne trochu bali - az na jednu pani, ktera byla uplne podelana strachy. Heslo dne: Teroristi na Prahu! Tam to pujde nejsnaz. A taky At ziji strazci poradku a bezpecnostni opatreni! Budeme je totiz nazivu mozna moc potrebovat.

(a verim, ze me nikdo nenarkne z nabadani ke spachani zlocinu, protoze kdo byl v poslednich dnech v metru, musi mi dat za pravdu, ze ohlasena zvysena ostraha se v nicem neprojevila.. ale treba si moc fandim)

Tak zas jednou padam na hubu... Jsem ospalej, pac jsem dneska doklepaval vetsi tema pro Tep regionu (po nekolika hodinach spanku), ale do postele nevlezu - to fakt neni muj styl, valet se v posteli za denniho svetla. Pustim si nejakej filmek... moc toho ale doma nemame (teda ne moc toho, co bych si rad pustil - Spiderman neni muj salek kavy..). Jsou sice prazdniny, ale zatim jsem tech filmu vyjma tech z festu v KV nevidel, tak si pak pustim jeste jeden (ale fakt pochybuju, ze tady neco najdu... ani Harry Potter neni moc atraktivni). Cist se mi moc nechce - namaha to bednu, coz si fakt nemuzu ve svym stavu dovolit - byla by to sebevrazda. Myslenka dne: O prazdniny se nema pracovat.

Sobotni Bobova svatba byla grandiozni, rekl bych. Zacalo to uz ranem, kdy jsme s Kejmilem a Michalem Opo asi hodku a pul chystali rozen na prase... nakonec jsme na to prisli a pašík se točil téměř okolo své osy, podle toho, jak ho v predvecer veselky nabodl pan kostelnil Karnolt a pan reznik, kupec a barman v jedne osobe Jakub Ruzha, receny Ruzhyn. Od toho ohne a prasete jsem musel tak smrdet, ze oddavajici Radimo musel od 11 hodin v kostele mohutne lapat po dechu, kdyz jsem kolem nej krouzil s fotakem a chytal nejaky pekny zabery. Nakonec to udejchal, Verku a Boba oddal a vsichni se mohli usmivat jako slunicka, co zari na ten novy spolecny zivot. Rodinny obidek se vyvedl vyskutku naramne, oslavicka na farni zahrade jakbysmet (s kapelkou, karaoke, chvilkou poezie, pašíkem, pivem, nealkem, vinem, masem, ovocem, zeleninou, křupkami, brambůrky, dorty, štrůdly atd. atd.), a ohňostroj na zaver coby nas svatebny dar dojal i zenicha. Co dodat? Heslo dne: Lidi, neblbnete a berte se jeden za druheho, my si na vasich svatbach radi zablbnem.

Kdo vcera (ve stredu) videl Branky body vteriny na CT1, mohl slyset muj neomaleny hlas hovorici o Steffi Grafove (kdysi to bejvala kocka, co?), co odehrala tri zapasy v americky soutezi svetovych tymu (hrajou v ni soucasny i byvaly svetovi teniste a tenistky). Dva prohrala (singla a zenskyho debla) a jeden vyhrala ve smiseny ctyrhre. Prej se na to pripravovala dva tydny... Muj nazor: Agassi ji nechtel dat na pliny, tak si narychlo potrebovala neco vydelat - sehnala si berigadu. A ani se moc nenadrela (setrila nejspis sily na svy dve maly agasátka, jsou to rostaci).

Vcera jsem na poste zjistil, ze doporuceny dopis nevydaji na ridicak. Prolezl jsem cely byt a obcanku jsem nenasel, vzal jsem si tedy pas. Objev dneska: Obcanka byla v kapse saka.

Po vcerejsi panakovy zkusenosti konci moje 3tydenni oslavy bakalarskych zkousek. Nikdy uz nechci pit alkohol (prinejmensim tvrdej alkohol). Ty dny pote za to nestoji. Sice jsem to ustal vcelku dustojne, ale budu se drzte svy zdravotni dietky. Heslo dne: Alkohol je metla lidstva, moc toho cloveku neda, spis mu sebere - energii a mne dneska celej den.

Jinak jsme si to s Rushem ve varech desne uzivali. Krome filmu nas lakaly i koncerty, a tak jsme si poslechli Tam tam orchestra (maji fakt moc dobrej rytmus), Gang ala Basta (maji fakt moc peknou zpevacku Marketu - na snimku) a Yellow Family (maji fakt moc peknou zpevacku Marketu, co zpiva taky v Gang ala Basta). Predevsim zluti familiarinas nadchli! V dubnu vydali cedeso, tak jsem na nej zvedavej.. jen ho nekde splasit (sice ho nabizeli po koncerte, ale s mym festivalovym rozpoctem silne zamavaly hospody). Zas nabizim par fotek. Dalsi filmy byly:
Homecoming - americky nezavisly film, co mel ukazat katastrofalni stav americke spolecnosti po 11. zari 2001. Po ctvrt hodine odesly 2/3 kina. Petiminutove rozhovory o sesti vetach (ano, hadate spravne - po kazde vete nasledovala minutova pauza) oddelovaly a dej "posouvaly" vzdy tri po sobe jdouci zabery - asi minutove celky - z mestecka, kde se pribeh odehraval (spis se valel u postranni cary). Na tech zaberech byla napr. ulice s obchodem, kde ale nikdo nesel ani nejel, nebo zaber lesa, more a tak podobne. S Rushem jsme se rozhodli vydrzet, a vyplatilo se. Po pul hodine prisla dvacetiminutova odmena: rozhovory byly tak moc o nicem, ze se rezalo cely kino. Dostal nas detailni zaber z ptaci perspektivy na panaka koralky, se kterym si hrdinka poklepavala do rytmu pisnicky Phila Collinse asi minutu a pul. Nezapomenutelny je zpracovani rozhovoru matky se synem, kterej potrebuje penize na opravu auta - jeden zaber na ne oba vydrzel na platne pet minut (on se obcas podrbal na tvari, ona zacala ze zoufalstvi oskubavat kytku, co mela na kuchynskym stole). Jak rikam, melo to spad.. Na zaver jsme teprv pochopili, o co slo - rozpoutala se tam hadka o valce v Iraku a dalsich (ne)americkych valkach. Snimek uzavrel reziseruv text, ktery narknul Bushe a Rumsfelda a dalsi z vlastizrady, valecnych zlocinu a podobne. Prestoze drtiva vestina lidi z kina Cas odesla, nelze nez konstatovat, ze zamer se autorovi podaril - film byl uplna katastrofa.
Můj život s otcem - La vie avec mon père Life with My Father, Režie: Sébastien Rose, Kanada, 2005, 110 min
O filmu z www.iffkv.cz: Paul a Patrick jsou dva povahově naprosto odlišní bratři, které spojuje pouze příjmení a otec, po němž jej převzali. V okamžiku, kdy se stárnoucí muž vrátí domů s vyčerpaným kontem a podlomeným zdravím, jsou všichni tři donuceni ke společnému soužití v rozpadajícím se rodinném domě.
Třebaže to tenhle text moc nenapovídá, je to skvěllý film a stojí za to ho vidět!! Byl v soutěžní sekci, a tak se snad objeví v distribuci.

Viděli jsem ještě další věci, ale nějak si teď při půlnoci nevzpomínám :)

Heslo dnešního dne: Gang ala Basta a Yellow Family mají fakt moc pěknou zpěvačku.

Pri svy sikovnosti jsem si prave smazal desne ftipnej prispevek o Bobove rozlucce se svobodou. Bylo to desne humorny a skvele napsany (jak jinak) , ale stacila spatna kombinace klaves a je to pryc. Takze jen par obrazku k ilustraci...

Přijeli jsme za hvězdami a hned první noc pod nimi spali. Stan jsme nechali odpočívat před náporem našich tělesných pachů, jimiž jsme ho přeci obšťastnili a zatěžkali v dalších dvou nocích kvůli dešti, který zkrápěl stanové městečko filmového festivalu v Karlových Varech od pondělka do středy. (Mimochodem při první průtrži mi pěkně zmoknul ručník, co se půl dne předtím válel na střeše stanu, vypůjčeného od Blažkových, a měl schnout.. jo, a ten trpaslík na fotce je Rush) Sice jsme ve dvou nocích cestou k dočasnému příbytku mezi druhou a pátou hodinou pěkně zmokli, ale to nemohlo nijak ovlivnit náš zážitek z opravdu výborných filmů.
Při pobytu na festivalu jsme byli s Rushem zcela nekonvenční. A to hend v několika směrech. Předně jsme revolučně odmítli vstávat v 7 hodin ráno, abychom si mohli zamluvit lístky na jednotlivé projekce, a vstávali, jak se nám zlíbilo (úterní 15. hodina hovoří za vše). Rush, coby kulturní vedoucí naší výpravy, tak mohl v klidu a s jasnou myslí (ovlivněnou snad jen několika pivy) vybrat díla hodná naší návštěvy. Ač bez lístků, vždy jsme se do sálu dostali. Pokaždé bylo volných několik desítek sedadel, která neobsadily VDO (velice důležité osoby), anebo se dalo sedět na zemi, což nám ale vůbec nevadilo, a někdy bylo příjemné se natáhnout. A většinou se našli i kulturní barbaři, kterým se film nelíbil, tak jsme zabrali jejich fleky.
Jaké filmy jsme viděli: to ví Rush, tak tedy viz. foobar.cz
Ale výborné snímky byly:
Jdi, žij a někým se staň (Va, vis et deviens) režiséra rumunského původu jménem Radu Mihaileanu (2005, 146 minut, sekce: Horizonty). Skvěle zpracovaný příběh černého etiopského chlapce, účastníka exodu ze Súdánu do Izraele ("operace Mojžíš" z roku 1984). Z uprchlického tábora ho jeho matka - křesťanka - poslala židovským transportem do Jeruzaléma, ačkoli nebyl Žid. Připojil se k mladé ženě, židovce, jejíž syn umřel ten den ráno, a stal přijal jméno Salomon (Šalamoun). Slíbil, že záměnu nikdy neprozradí, protože jinak by ho přísné izraelské úřady poslaly zpět do Súdánu, kde by ho čekala jen bída, hlad a nemoci. Shlomo (jak ho přejmenoval imigrační úředník) teskní po matce a vydává se na strastiplnou cestu novým náboženským prostředím, nepřívětivou izraelskou společností, která uznává jen bílé židy, a získává důležité životní zkušenosti a názory. Tenhle film opravdu doporučuju! Víc neprozradím, ačkoli by se toho dalo napsat hodně. Stojí za to si tehnle film sehnat.

Přineste mi hlavu Alfreda Garcii (Bring Me the Head of Alfredo Garcia, režie: Sam Peckinpah. Mexiko, USA, 1974, 112 min Sekce: Pocta Samu Peckinpahovi (1925-1984). Název nás s Rushem moc lákal a stálo to zato! Chcete si povídat s hlavou chlápka, kterej zbouchnul dceru mafióza a zavinil smrt 16 lidí, včetně vaší milenky? Tak si to někde splašte, nebudete litovat!

Svěrací kazajka (The Jacket, Režie: John MayburyUSA, Velká Británie, Německo, 2005, 102 min Sekce: Horizonty). Něco trochu na způsob Mementa a podobných filmů. Pojaté trochu jinak. Ačkoli příběh není perfentkně propracovaný a má drobné nedostatky, způsob zpracování a myšlenka příběhu vás dostane. Herecký výkon Adriena Brodyho je vynikající! A Keira Knightleyová je k sežrání!

více příště.. musím teď jít něco dělat :)

Heslo dne: Udělej si volno, vypni si na pár dní služební mobil a někam vyjeď. Uvidíš...

Zkouška s kapelou byla vskutku chutná. Dali jsme si aperitiv v podobě osvědčených songů a pak to zajedli dávkou mladého hudebního masa z naší udírny. Okořeněné špetkou vtipu to vyústilo v báječný kulinářský zážitek.
A jak jsme nebyli na lačno, šli jsme to hned s bubeníkem Rushem zapít. A - veřte, nebo ne - džusík má něco do sebe. Svěží mysli, dohodli jsme svůj pobyt na filmáči v Karlových Varech (abychom to Jirkovi Bartošků mohli ohodnotit pěkně z "na vlastní oči"). Takže v neděli vyrážíme! Jo, a U Tauchmanů jsem viděl největšího exáka na světě: číšník přinesl Rushovi a mně půllirt s mixem džusu a vody. Ťukli jsme si, já se příjemného číšníka hned zeptal, zda-li by nebyl na skladě nakládaný hermelínek, a tu koukám na Rushe, jak pokládá prázdnou sklenici. It's a kind of magic...

Včera odjela Sultana, od pondělka jsem toho moc nestihli. Pondělí Sultana prospala, šli jsme jen na Starou školu, kde měla Sultana své první dva fernety. V Díře pak dalšího. Všechny objednal můj tatík. Sultaně se to zalíbilo, ale bylo už pozdě, tak jsme šli dom. Od úternáho rána se nám lepila smůla na paty, respektive na špičky. Všude, kam jsme přijeli měli zavřeno. Na Pražským hradě zavíraj všecko v pět (jsme přišli ve čtvrt na šest) a Kokořín nám ve středu zavřeli ve čtyři (když jsme přišli v 16.18) - nasere, co? Jen na Vrátenský hoře mají do šesti, tak nás potěšili. To byl lahodný zážiteček! No, a včera jsme chtěli zas do Phy, jenže to chcalo, tak jsme zůstali na Mku. Ve Věži jsme dali ňáký pexeso (Sultana to neznala a já strašně moc vyhrával. Tak jsem to pak narafičil a nemoh jsem si jako vzpomenout, kde je ten brouk pytlík, a skončilo to plichtou.), pak jsme smažili céda. Cestou do prahy jsem neboural, přežili jsme, takže S. nastoupila do busu a tradá do Stuttgartu. Před jednou jsem přišel k evě na pařbu (slavil někdo něco? fakt nevim) a už tam zbyla jen omladina.. starý pardálové už v tý době sundali papuče a chumlali se v peřinách. A dneska jsem obědval úžasný topinky z vejcem od Jany Hood a proflákal jsem den, jak jsem moh.. zvedám kotvy a jdu na kapelu.. Lykke til!
Maminka mi právě přinesla jahodový koktejlík.. naše maminka ráda dělá koktejly a ráda je dělá chutné.. tenhle byl! No to teda!