Bonduv blog

Přijeli jsme za hvězdami a hned první noc pod nimi spali. Stan jsme nechali odpočívat před náporem našich tělesných pachů, jimiž jsme ho přeci obšťastnili a zatěžkali v dalších dvou nocích kvůli dešti, který zkrápěl stanové městečko filmového festivalu v Karlových Varech od pondělka do středy. (Mimochodem při první průtrži mi pěkně zmoknul ručník, co se půl dne předtím válel na střeše stanu, vypůjčeného od Blažkových, a měl schnout.. jo, a ten trpaslík na fotce je Rush) Sice jsme ve dvou nocích cestou k dočasnému příbytku mezi druhou a pátou hodinou pěkně zmokli, ale to nemohlo nijak ovlivnit náš zážitek z opravdu výborných filmů.
Při pobytu na festivalu jsme byli s Rushem zcela nekonvenční. A to hend v několika směrech. Předně jsme revolučně odmítli vstávat v 7 hodin ráno, abychom si mohli zamluvit lístky na jednotlivé projekce, a vstávali, jak se nám zlíbilo (úterní 15. hodina hovoří za vše). Rush, coby kulturní vedoucí naší výpravy, tak mohl v klidu a s jasnou myslí (ovlivněnou snad jen několika pivy) vybrat díla hodná naší návštěvy. Ač bez lístků, vždy jsme se do sálu dostali. Pokaždé bylo volných několik desítek sedadel, která neobsadily VDO (velice důležité osoby), anebo se dalo sedět na zemi, což nám ale vůbec nevadilo, a někdy bylo příjemné se natáhnout. A většinou se našli i kulturní barbaři, kterým se film nelíbil, tak jsme zabrali jejich fleky.
Jaké filmy jsme viděli: to ví Rush, tak tedy viz. foobar.cz
Ale výborné snímky byly:
Jdi, žij a někým se staň (Va, vis et deviens) režiséra rumunského původu jménem Radu Mihaileanu (2005, 146 minut, sekce: Horizonty). Skvěle zpracovaný příběh černého etiopského chlapce, účastníka exodu ze Súdánu do Izraele ("operace Mojžíš" z roku 1984). Z uprchlického tábora ho jeho matka - křesťanka - poslala židovským transportem do Jeruzaléma, ačkoli nebyl Žid. Připojil se k mladé ženě, židovce, jejíž syn umřel ten den ráno, a stal přijal jméno Salomon (Šalamoun). Slíbil, že záměnu nikdy neprozradí, protože jinak by ho přísné izraelské úřady poslaly zpět do Súdánu, kde by ho čekala jen bída, hlad a nemoci. Shlomo (jak ho přejmenoval imigrační úředník) teskní po matce a vydává se na strastiplnou cestu novým náboženským prostředím, nepřívětivou izraelskou společností, která uznává jen bílé židy, a získává důležité životní zkušenosti a názory. Tenhle film opravdu doporučuju! Víc neprozradím, ačkoli by se toho dalo napsat hodně. Stojí za to si tehnle film sehnat.

Přineste mi hlavu Alfreda Garcii (Bring Me the Head of Alfredo Garcia, režie: Sam Peckinpah. Mexiko, USA, 1974, 112 min Sekce: Pocta Samu Peckinpahovi (1925-1984). Název nás s Rushem moc lákal a stálo to zato! Chcete si povídat s hlavou chlápka, kterej zbouchnul dceru mafióza a zavinil smrt 16 lidí, včetně vaší milenky? Tak si to někde splašte, nebudete litovat!

Svěrací kazajka (The Jacket, Režie: John MayburyUSA, Velká Británie, Německo, 2005, 102 min Sekce: Horizonty). Něco trochu na způsob Mementa a podobných filmů. Pojaté trochu jinak. Ačkoli příběh není perfentkně propracovaný a má drobné nedostatky, způsob zpracování a myšlenka příběhu vás dostane. Herecký výkon Adriena Brodyho je vynikající! A Keira Knightleyová je k sežrání!

více příště.. musím teď jít něco dělat :)

Heslo dne: Udělej si volno, vypni si na pár dní služební mobil a někam vyjeď. Uvidíš...