pátek, srpna 17, 2007
Víděň, město obrazových zázraků?
Ty první dvě fotky nejsou zrcadlově otočený a upravený ve fotošopu:) To takhle stojí naproti sobě.
Maruška Terezuška a její poddaní, kterých je v sousoší celkem dost. A tak si říkám, že museli hodně tlačit na to, aby právě oni zůstali zvěčněni v kameni.
Výstava věnovaná dějinám pohostinství ve Vídni a tři LCD obrazovky s obrazem plným řízků - aneb video o tom, jak jdou na maso ve třech různých víděňských restauracích. A tohle - že by to byl Tádžmahááál?
A parádní baráček od architekta Hundertwassera (nene, není to žádnej unterwasserman, ale poctivý jezeďák z Hoštic!). Opravdu netradiční, nápadité, barevné, příjemné, energiipředávající a dovnitř se nesmící, ačkoli tam jsou chodby s nerovnými, anóbrž s vlnitými podlahami.
Ano, a to je bydliště Edith (ta s brýlemi), Klosterneuberg, asi 20 minut autem od centra Vídně. Náměstíčko, kde bývají trhy a taky letní kino po celé léto. A ta věž je skoro jako ta mělnická. A Kaarina objevila tuhle zachovalou čistírnu. Opravdu pěkný obrázek.
Náš Béďa má desku v dlažbě slávy ve vestibulu nejnehostinější vídeňské stanice metra - jmenuje se po nějakým Karlovi (na Gotta bych nesázel, protože vedle je Karlskirche). Plno bezdomovců, feťáků, lidí nabízejících fet a podpobně. Opravdu vhodné umístění.
A to už je loučení při pohledu z autobusu Student Agency, včetně Liuka z Francie, kamaráda holek, který v Jyväskylä na tři týdny navštívil svého kamaráda Antoana, který na druhou polovinu srpna zajistil asi 12ti dalším kamarádům erasmákům brigádu na vinicích kdesi ve Francii. No, a co k tomu loučení... Snad tedy na viděnou.