Bonduv blog

Po bourání Hladíkovic sídla, kde jsem kupodivu nepřišel ke zranění či jiné újmě na zdraví, dnech v práci, kde jsem vytvořil pár zpráv, prožil si telefonickou honbu za zdravotním stavem Nicoe Vaidišové, natočil rozhovor, který se nakonec nepoužil, reportéroval při zápase libereckých čutálistů, kteří to projeli s klukama z Kazachstánu, jsem si dneska užil den volna. Přesto, že už po ránu na topení našeho balkónu mamka smažila vajíčka, vytáhli jsme s bráchou naše oře, šlápli do pedálů a přiřítili se na tenis. Brácha zaznamenal první homerun (po šílený větvi - úderu rámem - dostal míček za plot), tenisáků v síti bylo víc než stop ve hřišti, mně při třech prvních servisech za sebou vyletěla raketa z ruky, takže jsem jí pokaždý fláknul přímo pod sebe do hřiště (jsem se bál, esi nemá otřes mozku), celkem slušně se ze mě nachlastalo jedno hovado a další hovada našla smrt na našich opálených tělech, nebo přímo na cihlový moučce po dopadu bráchový boty. Hráli jsme příšerně, ale protože to bylo letos prvně, jsme se navzájem pochválili, div jsme se neplácali po ramenou. Víc jsem moh plácat já sám sebe, páč jsem vyhrál. Návštěva u dědy přinesla setkání s jeho přítelkyní paní Hokešovou, prima pokec, pití a meloun. Koupaliště pak výheň na písku při plážáku, puchýře na nohou Katky Hokešový - z toho písku (ne, ne, shoda jmen není náhodná, Katka je vnučkou přítelkyně našeho dědy.. ten Mělník je tak malý! Ne nadarmo mu říkáme Mělníček...), schlazení našich rozpálených těl, setkání s pár lidma, který jsem třeba i půl roku neviděl, a mírně načervenalá ramínka. Líbilo se mi tam. Teď jdeme s bráchou na vyhlídku hrát na kytaru. Snad s vínem.