neděle, března 18, 2007
Lahti aneb jak jsem fandil Rakousku
Puvodne jsem chtel jet o vikendu 9. - 11. brezna do Tempere na festival 
kratkych filmu. Jenze vstupne bylo dle myho nazoru tak nehorazne drahy - a bez moznosti permanentky, ze jsem se rozhodl jet do Lahti na zavody Svetovyho poharu skokanu a bezcu na lyzich. Problem: chtel jsem od patku do nedele, kdyz uz jako vazim tu cestu, tak at to stoji zato, ne, ale v patek nikdo nejel krome Janicky, ktera ale mela cely vikend stravit se svoji nejlepsi kamaradkou Katkou Smutnou, reprezentantkou Rakouska. A tak jsem dumal, dumal, az mi z toho vypadlo, ze bude lepsi nez jet "sam" do Lahti, jit v patek vecer na prkno tady v Jyvaskyla. Tak jsem šel a sk
věle jsme si to s Nikem a Evou a Jonem (což je Evy kanadskej friend) a Katalin vychutnali (sníh sice jako kapánek břečka, těžkej jako svině a tak vůbec - ale aspoň jsem padal do měkkýho). Věděl jsem, že v sobotu jede do Lahti parta Rakušanek a Rakušana, který mi říkaly, abych se k nim přidal. Jenže ty zas jely jen na sobotní soutěž družstev skokanů a o půlnoci že domu, takže do neděle nezůstanou. Vyhozený peníze za cestu podle mně. Tak jsem zvažoval zvažoval a rozhod se, že nepojedu. Ale cestou ze snowboardu jsem byl takovej nějakej plnej energie a 
rozradostnělej a řek jsem si, že se na všechno můžu vyprdnout, úplně na všechno - kromě Lahti. A tak jsem zavolal Kaarinu, zjistil, kdy mám bejt nastoupenej na busáku a ráno se frčelo. A děsně jsem si to užil!
LAHTI
Už cesta byla fajn - krásně jsem se vyspal. Pak kebab v italský picošce na busáku, vlez do lyžařskýho areálu 12 euro. Holky koupily barvy a pomalovaly nám tváře. Modrá nebyla, a tak jsem se stal na ten den Rakušanem a zažil suverénní vítězství našeho týmu! :)
Líbilo se mi to. Kdo si myslí, že jsem "zradil", ať si trhne. Škoda, že naši byli jen ve třech, takže soutěž nedokončili, jen si skočili tréninkovej a soutěžní skok před nedělním závodem. Atmosféra pod můstkama byla příjemná, hučelo to hlavně při skocích domácích miláčků, včetně domácího lachtana Janneho Ahonena, a taky Rusů a Poláků. Po závodě jsme slavili v jedný irský hospodě, kde taky hrál kytarista ze Stockholmu věci od Dylena, Younga apod. Celý večer jsem pohotově přijímal gratulace k dnešnímu vítězství našich skokanů:)
KDE SLOŽIT HLAVU
Největší problém, co jsem řešil: kde budu v Lahti spát? Byl jsem hotov strávit noc po místních putikách a barech, protože se mi nechtělo nikde nic platit. Bez minuty spán
ku, bez teplé snídaně, jak se říká. Leč štěstí nechodí po horách, protože tady žádný nejsou, ale po lidech, tak kolega z redakce sportu Marek Svačina (který komentoval přímé přenosy pro ČT4 Sport a jemuž patří nebetyčné díky!!) přijal moji neoficiálně podanou žádost o sociální azyl. V jeho hotelovém pokoji se vyskytoval gaučík, na němž se pěkně chrupčilo, a v prvním patře se dokonce vyskytovala útulná jídelna obložená dřevem a obloženými mísami a saláty, a tak se mi to tam ráno pěkně zadarmiko futrovalo. Pro žebráka mého formátu přímo královská snídaně! Bylo to příjemné, bylo to fajn, a dodalo mi to sil do nedělního maratonu tří závodů.
ČEŠI JEDOU!
Neděle: Vstup 8 euro na všechny pretěky (to je slovenky "závody"). S Janičkou jsme
sledovali trápení Katky, která měla blbě od rakouských servismanů namazáno (její trenér a servisman byl toho času v Itálii). Neumanka doběhla sedmá (na klasice fajn). Pak naši kluci na 15 km, Lukáš Bauer šestej - paráda! A pak skoky. Před nima jsem potkal trojici.. ne svatou trojici, spíš trojici mudrců - chlapů Čechů, tvrdě pracujících dělníků, co v Tampere montujou stožáry vysokýho napětí. Prej že potkali dvě český studentky a že prej je poznám podle krabic, co mají na hlavách s namalovanýma vlajkama. Povedlo se, našel jsem, a s nima fandil jsem našim klukům a jak jsme při jejich letech tak křičeli (že se za náma otáčeli i obyčejně hluční Poláci), tak Tonda Hájek skončil šestej! Chápete to? Ten mladej kluk byl šestej! Fantazie! Vyhrál Adam Malysz, což jsem byl rád. S Káčou a Ivčou jsme bezva pokecali, vyměnili čísla a jeli domů. Ony na koleje a já busem s dalšími erasmáky od nás, co přijeli zas jen na neděli, taky domů.
JAM SASSION
Jak jsem přijel, hned jsem šel do baru Katse, kde je každou neděli jam session (jakože tam může vystoupit kdokoli s čímkoli, s improvizací nebo i připravenýma věcma). S Nikem jsme zahráli Summer of 69, Losing my religion a páč se po nás chtěl přídavek a my už nic jinýho spolu neuměli, tak jsem tam střihnul Nejlép jim bylo a šlus. Dostal jsem od zvukaře poukázku na pivo, tak jsem si ho dal. Dneska jdeme zase na jam session, tak se tesim:)
kratkych filmu. Jenze vstupne bylo dle myho nazoru tak nehorazne drahy - a bez moznosti permanentky, ze jsem se rozhodl jet do Lahti na zavody Svetovyho poharu skokanu a bezcu na lyzich. Problem: chtel jsem od patku do nedele, kdyz uz jako vazim tu cestu, tak at to stoji zato, ne, ale v patek nikdo nejel krome Janicky, ktera ale mela cely vikend stravit se svoji nejlepsi kamaradkou Katkou Smutnou, reprezentantkou Rakouska. A tak jsem dumal, dumal, az mi z toho vypadlo, ze bude lepsi nez jet "sam" do Lahti, jit v patek vecer na prkno tady v Jyvaskyla. Tak jsem šel a sk
věle jsme si to s Nikem a Evou a Jonem (což je Evy kanadskej friend) a Katalin vychutnali (sníh sice jako kapánek břečka, těžkej jako svině a tak vůbec - ale aspoň jsem padal do měkkýho). Věděl jsem, že v sobotu jede do Lahti parta Rakušanek a Rakušana, který mi říkaly, abych se k nim přidal. Jenže ty zas jely jen na sobotní soutěž družstev skokanů a o půlnoci že domu, takže do neděle nezůstanou. Vyhozený peníze za cestu podle mně. Tak jsem zvažoval zvažoval a rozhod se, že nepojedu. Ale cestou ze snowboardu jsem byl takovej nějakej plnej energie a 
rozradostnělej a řek jsem si, že se na všechno můžu vyprdnout, úplně na všechno - kromě Lahti. A tak jsem zavolal Kaarinu, zjistil, kdy mám bejt nastoupenej na busáku a ráno se frčelo. A děsně jsem si to užil!LAHTI
Už cesta byla fajn - krásně jsem se vyspal. Pak kebab v italský picošce na busáku, vlez do lyžařskýho areálu 12 euro. Holky koupily barvy a pomalovaly nám tváře. Modrá nebyla, a tak jsem se stal na ten den Rakušanem a zažil suverénní vítězství našeho týmu! :)
Líbilo se mi to. Kdo si myslí, že jsem "zradil", ať si trhne. Škoda, že naši byli jen ve třech, takže soutěž nedokončili, jen si skočili tréninkovej a soutěžní skok před nedělním závodem. Atmosféra pod můstkama byla příjemná, hučelo to hlavně při skocích domácích miláčků, včetně domácího lachtana Janneho Ahonena, a taky Rusů a Poláků. Po závodě jsme slavili v jedný irský hospodě, kde taky hrál kytarista ze Stockholmu věci od Dylena, Younga apod. Celý večer jsem pohotově přijímal gratulace k dnešnímu vítězství našich skokanů:)KDE SLOŽIT HLAVU
Největší problém, co jsem řešil: kde budu v Lahti spát? Byl jsem hotov strávit noc po místních putikách a barech, protože se mi nechtělo nikde nic platit. Bez minuty spán
ku, bez teplé snídaně, jak se říká. Leč štěstí nechodí po horách, protože tady žádný nejsou, ale po lidech, tak kolega z redakce sportu Marek Svačina (který komentoval přímé přenosy pro ČT4 Sport a jemuž patří nebetyčné díky!!) přijal moji neoficiálně podanou žádost o sociální azyl. V jeho hotelovém pokoji se vyskytoval gaučík, na němž se pěkně chrupčilo, a v prvním patře se dokonce vyskytovala útulná jídelna obložená dřevem a obloženými mísami a saláty, a tak se mi to tam ráno pěkně zadarmiko futrovalo. Pro žebráka mého formátu přímo královská snídaně! Bylo to příjemné, bylo to fajn, a dodalo mi to sil do nedělního maratonu tří závodů.ČEŠI JEDOU!
Neděle: Vstup 8 euro na všechny pretěky (to je slovenky "závody"). S Janičkou jsme
sledovali trápení Katky, která měla blbě od rakouských servismanů namazáno (její trenér a servisman byl toho času v Itálii). Neumanka doběhla sedmá (na klasice fajn). Pak naši kluci na 15 km, Lukáš Bauer šestej - paráda! A pak skoky. Před nima jsem potkal trojici.. ne svatou trojici, spíš trojici mudrců - chlapů Čechů, tvrdě pracujících dělníků, co v Tampere montujou stožáry vysokýho napětí. Prej že potkali dvě český studentky a že prej je poznám podle krabic, co mají na hlavách s namalovanýma vlajkama. Povedlo se, našel jsem, a s nima fandil jsem našim klukům a jak jsme při jejich letech tak křičeli (že se za náma otáčeli i obyčejně hluční Poláci), tak Tonda Hájek skončil šestej! Chápete to? Ten mladej kluk byl šestej! Fantazie! Vyhrál Adam Malysz, což jsem byl rád. S Káčou a Ivčou jsme bezva pokecali, vyměnili čísla a jeli domů. Ony na koleje a já busem s dalšími erasmáky od nás, co přijeli zas jen na neděli, taky domů.JAM SASSION
Jak jsem přijel, hned jsem šel do baru Katse, kde je každou neděli jam session (jakože tam může vystoupit kdokoli s čímkoli, s improvizací nebo i připravenýma věcma). S Nikem jsme zahráli Summer of 69, Losing my religion a páč se po nás chtěl přídavek a my už nic jinýho spolu neuměli, tak jsem tam střihnul Nejlép jim bylo a šlus. Dostal jsem od zvukaře poukázku na pivo, tak jsem si ho dal. Dneska jdeme zase na jam session, tak se tesim:)
Comments:
Okomentovat
...filmový festival