Bonduv blog

Ceny za koncerty, které navštěvuju, se zvyšují s hrozivou pravidelností. Na první jsem šel zadarmo, na druhý za 3 eura, na prozatím poslední za 6 euro. Na koncertu dvou kapel v Jazz baru na konci hlavní třídy (mimochoden vesměs pro pěší a z větší části vyhřívaná, což udržuje její dlažbu po celý rok více méně suchou - že by tip pro Mělnické, kteří brzy položí v centru města novou dlažbu? Na ty dva dny za rok, kdy se na našem kopci sníh udrží, to jistě bude stát zato;) ) jsem se ocitl víceméně náhodně - bylo mi řečeno, že v úterky jsou tam jam sessions. Tak jsem chtěl na jam session. Ale odpoledne jsem potkal Jeremyho (o Jeremym příště, velmi zajímavý kluk ze státu Georgia), který hraje na basu (jak na elektrickou, tak na bručku) a který začal uvažovat, že půjde s sebou. V knihovně mi zavibroval telefon a on to Jeremy: "Jamiky jsou každou středu, říkal můj kámoš, dneska je ňákej koncert, ale nevim jakej." Kouknul jsem na web Jazz Baru, pak na web kapely, co měla hrát, tam však žádné mp3, ale jen veliká fotka - ta vypadala dobře, a tak jsem šel. A nelitoval jsem. Přišel i Jeremy, Michal z Polska a Katka. Zahrála první kapela. V úvodu to pro mě byla hodně náročná látka, velmi složité, emocionálně mě to moc neoslovovalo, až jsem si říkal, kam ten jazz spěje... Zdálo se mi, že muzikanti prostě jen ukazují, které jaké a čí tóny kam můžou napasovat, co s tóny lze udělat, ale že zapomínají na city a pocity, v hudbě pro mne tak důležité. Nutno podotknouti nástrojové složení: bicí (velmi staré činely - tak 70tý léta, zprvu se mi bubeník zdál jaksi prkený, ale ukázal se jako přesný a velmi dobrý), basa (jednoduchá, bílá, čtyřstrunná, basák velmi schopný maník, rozený flegmatik), el. kytara (největší vágus večera - vytahané triko tak z roku 91, na nohou tepláky černé s pruhem žlutým, vypadal jak děsná socka, ale ruce měl ze zlata), saxofon (na pohled trochu ujetý týpek, ale po chvíli člověk zjistil, že s hudbou dýchá, žije, a proto se tak šklebí a pak zase ďábelsky směje, půlku koncertu jsem mu docela nerozuměl, ale pak si mě získal, jeho prsty skákaly po klapkých jako gumídci). Hudba se stávala stále srozumitelnější a emociálně plnější a bylo to celkově moc dobré! Jinak www.stephanepayen.com - adresa na lídra, saxofonistu, jehož kapela se jmenuje Thot (podle egyptského boha, jenž "byl uctíván jako bůh moudrosti, učenosti, lékařství, magie, dobra, spravedlnosti, zákonů, písma a písařů, jako vynálezce řeči a někde byl dokonce uctíván jako stvořitel světa. Občas byl uváděn jako potomek boha Rea. Dle některých mýtů byl Thoth zrozen z hlavy Séta. Není bez zajímavosti, že Aleister Crowley po něm nazval tarotové karty, které vytvořila Frieda Harrisová podle jeho návrhů a též svou knihu, která pojednává o tomto tarotu: Kniha Thothova, krátký esej o tarotu egypťanů. Thoth byl nejčastěji znázorňován jako bůh s hlavou ibise nebo hlavou paviána. Někde je zobrazován též pouze v podobě ibise nebo paviána, popřípadě jako pavián. Řekové Thotha ztotožnovali s Hermem." Zdroj: http://www.putnici.sk/link.php?currentgrp=915) Když jsem se Stephana zeptal, proč právě Thot, tak že prý je pro Stephana pořád velkou záhadou, je otcem času a písma. Tak proto. Jinak Thot je francouzská kapela, která je na turné po skandinávii. Hraje společně s kapelou šesti talentovaných a při vystoupení velmi uvolněných, vtipkujících a přesných mladíků Oddarrang. Finové ve spolupráci s výborným ještě poměrně mladým zvukařem naplnili malý klubík s asi 50 návštěvníky energií a emocemi nabitou hudbou s jazzovými základy a nordickým ošacením. Lze to označit za experimentální rock. Znělo to skvěle. Neumím to popsat, to se musí slyšet - na www.myspace.com/oddarrang nebo na www.olavilouhivuori.com (což jsou stránky bubeníka, který - myslím - dal band před třemi lety dohromady a který pochází z Jyväskylä a který na stopro dal dohromady turné, v jehož rámci právě tenhle koncertík byl). Složení: bicí, basa, el. kytara, čelo, pozoun a spousta swičů, které kluci uměli náramně používat k modulaci hlasů svých i nástrojních. Tohle byla paráda! Tomuhle koncertu dávám 10 bodů z 10. Líbila se mi uvolněnost, tedy projev, dělali si z toho taky chvílema prdýlky, ale všechno pěkně sedělo. Navíc - a to se musím pochválit - jsem v pravou chvíli použil svoji finštinu. To když se mělo přidávat a Olav, bubeník, řekl, že přidají ještě yks (jednu) a já bleskově zareagoval a řekl kaks (dvě). A Olav řekl finsky něco jako "Dobře, tak zahrajeme kaks." A bylo to:)

Thot hrál zcela bez zpěvu, Oddarang využíval hlasy pozounisty a čelisty jako dalších nástrojů. Sice jsem se těšil na jazzový zpěv, a to jakože moc, ale že jsem se nedočkal, mi nevadilo.

Vstupné tedy 6 euro, šatna 1, velký džus 3 (příště si dám vodu, ta je zadarmo).

Apropos: Když jsem se Stephana zeptal, jak svoji první delší zahraniční tour 12 koncertů financují, řekl, že neví, že o všechno se stará támhleten chlapík, na kterýho neomylně ukázal prstem, ale za kterým jsem neběžel, a že ho to vlastně nezajímá a že je rád, že hraje. Dobrej přístup. Jinak po Švédsku to všechno ukončí v norských Bergenu a Stavangeru. Musím tedy napsat Jonemu, aby na ně s Marte zašli u nich doma ve Stavangeru.

Těším se na příští koncert. Snad nebude za 12 euro :)

Dnes letíme do Rigy, takže asi do soboty moc psát nebudu. A asi i proto jsem toho dneska napsal víc... no, ono to asi nebude tím výletem, co? :)

Foto kapely Oddarrang by Bond