Bonduv blog

...a pro mne nebyla vlastne nic moc. Co zato stalo, byl tanec s Evou. To predevsim. Pak byl fajn taky tanec s Estonkou, jejiz jmeno jsem zapomnel a s niz tancime pri kazdy akci, kde se tanci. Je to takovej nas ritual. Kde jsme ho vzali, nevim, ale to se tyka vetsiny lidskych tradic. A stejne jako ostatni tradice, i tuhle mame my dva radi. Kazdopadne, proc jsem nebyl nadsen: dosel jsem k tomu, ze na nektery veci jsem uz asi stár. Proste dve diskoteky ve ctrnacti dnech nesnesu. Pred deviti lety jsem podobne frekventovanou cinnost po trictvrte roce ukoncil. A dneska bych na to mel najet znovu? Óká, ale nikdo po mne nemuze chtit, ze se budu za kazdou cenu kralovsky bavit. Tuhle Stammtisch "pripravovali" Jihoevropani a cekal jsem od nich neco vic. Ale vlastne to byla digina jako posledne, jen s tim rozdilem, ze posledne Finove udelali opravdickou soutez tymu v kravinach, coz byla ve vysledku bzunda. Ted jsem dostal na tricko lepivy stitek s napisem Coyotte a mela si mne najit holka s napisem Roadrunner (je to dvojice ze znameho animovaneho sitcomu, v nemz kojot honi roadranra a chce ho zastavit za kazdou cenu - pokazdy nastrazi bolavou past, jejiz tvrdost pak na sobe pokazdy zkusi, ze - a je to desna svanda). Ale za cely vecer jsme se nenasli. Stejne jako rada dalsich "dvojic". Libil se mi Orestis a Nickove, to jsou pasaci a kamosi. Naucili nas reckej tanec, moc se mi libil, byla to svanda.
Paul v prbehu noci zahadne zmizel. Zjevil se mi po navratu, sedel na posteli a byl bledy. Ptam se ho, jestli je mu spatne z piti, nebo ze zdravotniho stavu (taky mel kasel a teplotu a tak). Rekl, ze nevi. Brzy jsem to zjistil, kdyz Paul po dalsich asi peti minutach nedobehl na zachod a vrhnul v chodbe. Pak pokracoval do hajzliku a podruhy to taky nestih. Mam dojem, ze Paul normalne moc nepije a ze tady si jako doprava. A tohle je asi jedna z jeho prvnich krusnych noci... Chudak. Budu mu prat hodne stesti do dalsich hodin, sam pujdu spat, protoze rano moudrejsi vecera a ja se ted moudre necitim, z vychovnych duvodu mu nepomuzu (je mu 19). Chodit muze a prvni dil stihnul bleskove uklidit. Jak to dopadlo s druhou davkou, zjistim zahy. Ale to uz vam nepovim, pac zaviram kram. Tak to byla balada ctvrtecne-patecni noci. Priste mame Stammtisch my, jakoze vychodni Evropani. Prijel jsem si sem taky trochu odpocinout od kulturnich aktivit, nacerpat sily, a tak se mi ji chystat nechce.