<$BlogRSDUrl$>

sobota, ledna 13, 2007

Postřehy a přání a předsevzetí 

Finsko mě v noci na dnešek přesvědčilo, že nemám pít alkohol. V hudebním klubu mělo pivo o obsahu 0,6 l (podle dostupných informací) stát 3 Eura, leč po načepování mi barmanka oznámila, že čtyři, a za tuto cenu jsem patok ve sklenici obsažený nedokázal ani vyzvracet, natož abych si ho znovu objednal. Za tuhle cenu, ani za žádnou jinou cenu vyšší než 1 Euro, mi nic, co vypadá jako pivo, nestojí. Znovu přestávám pít pivo a jsem za to Finsku neskonale vděčen (krom toho, že jsem taky mírně nasrán - dobrá piva piji rád). Alkohol člověku nikdy nepřinesl nic dobrého - indiánům malátným po ohnivé vodě lítaly šípy do keřů místo do kolonizátorů, a já chci mít v životě přesnou mušku.

Finsko mě v noci na dnešek přesvědčilo, že mám chodit na koncerty. V hudebním klubu s otřesně drahým pivem hrály tři kapely. První s ulítle vypadajícím zpěvákem (70. léta v ČSSR hadr... = mánička s kadeřema, děsně upnutý džíny, kostičkovaný skoro cvičky a pohyby, jako by ho ty levisky škrtily v okolí zipu, kde měl jakousi bouli) spustila punkrockovou smršť ve stylu amerických komerčních kapel. Prdlouš držel grandiózní vejšku zpěvový linky (proč? ptáme se všichni...), hodně slušně a podle mýho názoru daleko zabarvenějším hlasem mu v duetech a refrénech sekundoval kytarista s koženou čepicí ve tvaru hasičský helmy, bubeník byl přesnej a basák zapadlej ve tmavým rohu pódia. Hodnocení: bylo to oukej. Viz. www.myspace.com/nancywha Zato další kapela snesla nejpřísnější kritéria (skoro). Nářez jako sviňa. Energie, přehled, výraz, barva. Klávesy, kytary, basa, bicí, mikrofony a šest kluků z Vaasy. Moderní styl, pro mě jakejsi poprock (neumím moc pojmenovávat ty styly s prvky přesahů jinam, ale jakoby měkčí rock). Hrklo ve mě, když jsem odhrnul černý závěs zákulisí, abych získal webové stránky týhle výborný kapely. "Jsem rád, že se ti to líbilo. Vlastně... Byl to náš první koncert," řekl mi zpěvák Andy. Hrklo ve mě: "Co? Si děláš srandu? Jak dlouho jste spolu?" "Začali jsme zkoušet před měsícem." Jako jsem asi na jiný planetě, ne? "Ale ty songy už byly hotový, ne?" "Jojo, to jsou moje věci, který jsem kluky naučil," vrátil mě zpátky na matičku Zemi 21letej týpek s příjemným hlasem, ve třech pomalých písních pomalu metoucím i slaďouše Bon Joviho. Jinak to byl docela mazec. "Jak se kapela jmenuje? Vlastně je to moje jméno, Andy Lundström. Zpívám od mala a po několika kapelách je tohle můj novej projekt." "Takže ty seš jako známej?" "Ne, nejsem. Ale budu," usmál se sebevědomě. Uvidíme, přál bych mu to, protože tohle byla pecka. Web: www.myspace.com/andylundstrom - tam, popravdě, zahrají dvě děsný popárny asi z prehistorických dob před touhle kapelou. Andy je tam několikrát vyfocenej jako největší hvězda dívčích pokojíčků.
Mimochodem vstup byl zadarmo. A poslední kapela na mě zapůsobila smíšeně. Bezva instrumentálně, ale když se v jedný písni kloubí neurovnaně poprock s metalem, těžko to snáším. Až najdou svojí tvář, budou asi dobrý.

Finsko mě v noci na dnešek přesvědčilo, že Finové jsou trochu zaprdlý. První, a na dlouhou dobu jediný, kdo na muziku tančil, skákal, pogoval, křičel, smál se, prostě pařil, byli čtyři Češi - Michal, Jana, Eva a já. Děsně jsme si to dali a jsem rád, že jsme takovíhle živlové, páč to tady asi eště bude perdel.

Ochranka. Před hudebním klubem jsme byli v jedné hospodě. U obou vchodů byla ochranka v černých hadrech a "uchem" - a ta byla využita i jako číšníci. Uklízela ze stolů prázdné sklenice. A já se přestávám divit, že je tady 12procentní nezaměstnanost.

Přeju si vydělat něco peněz na to utrácení tady. Nejspíš něco přes internet, překlady, nebo tak. Kdybste o něčem věděli, dejte vědít, rád vydělám nějaký žeton:)

Comments: Okomentovat

This page is powered by Blogger. Isn't yours?