neděle, ledna 21, 2007
Fotošou
No, moc toho zatim neni, ale aspon vas po pismenkach nezahltim i obrazem.
1 Já věděl, že mám ségru :) Nataša ze Slovinska. 2 Paul, můj spolubydlící. 3 Z narozeninové pááárty Kanaďanky Stacy ze třetího patra - zleva: ... (kdo jako první doplní jméno, vyhrává přístup na bondův blog zdarma), Sven (jinak poněkud plachý Němec; pozitivum je, že vlastní karty - žolikovky), Nick (z Řecka), Diego (z Chile, moc fajn kluk, byl tady už v zimním semestru) a Nick (taky Řek - mimochodem oba Nickové muzikanti, oba kytaristi, bydlí tady taky spolu, spolužáci i doma, a všude taky chodí spolu - a nejmenují se Nick, ale Niklos nebo tak nějak; výhoda je, že když chcete něco říct jednomu Nickovi, zajímá to i toho druhýho, takže nevadí, že se otočí oba :) ..a učí mě řecky stejně jako Oretis)
4 S Michalem, házenkářem z Kopřivnice na Stammtischi. Ve druhém plánu je Nick. 5 S počítačovým expertem, studentem výpočetní techniky a informatiky Orestisem jsme ukradli v K-supermarketu vozík a vezli naše monitory asi třičtvrtě hodiny do computer centra na univerzitě, aby nám je vyměnili. Ukazovaly totiž první den, kdy jsme si za 50 Euro od univerzity vypůjčili komputery (30 vrátěj na konci semestru jako zálohu; neberte to - za ty prachy) a nechali si je na kolej přivézt autem sestrou mojí tutorky Noory, v modrý tabulce jen "no signal". Tak nám je druhý den vyměnili, a totéž se opakovalo. Pak si expert Orestis všimnul, že vzádu jsou dvě džuzny pro monitor!! - obě modrý. Jenže jen u jedný byl nakreslenej obrázek monitoru, tak jsme to strkali tam! Kurňa, jak blbci... jak blbci. A my u toho tak dlouho seděli v pondělí i v úterý a nemohli pochopit... Větší vystřízlivění z představ o vlastní dokonalosti a neomylnosti jsem nezažil. Orestis říkal: "Chci věřit, že ty první dva byly rozbitý. Chci věřit tomu, že ty první dva byly rozbitý. Fakt tomu chci věřit, a neříkej mi nic jinýho, oukej?!" Srovnal se s tím až druhý den odpoledne. Sami před sebou jak největší tupci. Ale byla to pěkná cesta přes celý město... :) 6 Spolužačka Eva a tutorka Noora (zleva). Ani jedna mě nenechá ve štichu. S Evou plánujeme výlety a plány měníme podle aktuálního dění ve studentském hnutí Erasmus, takže jsme zatím nikde nebyli. Je to fajn holka, navíc dobře vaří a chodí na čínštinu (na kterou jsem neměl nervy - po dvaceti minutách opakování "dzeu", "čeu", "šeu" a asi milionu dalších navzájem si podobných zvuků ve čtyřech základních intonačních tvarech jsem se Evy zeptal, zda tříhodinový blok nabízí taky přestávku, během níž se dá zdrhnout. Po hodině dvaceti minutách plných studenstkých pokusů o zpěv, během nichž se mi mnohokrát chtělo vstát a zakřičet: "Šlápněte mu na krk, ať se netrápí!", jsem se dočkal a drápal se z pod lavice, když tu mladá rodilá mluvčí zašišlala informaci o promítání dokumentu z Číny na úvod druhé části vyučování. Ty Číňani fakt vědí, jak manipulovat světem... Zůstal jsem a nelitoval - mladý Amík v půlhodině pěkně provedl provincií, kde žije menšina Na-si. Jenže následovala historie znaků, a tak chodit nebudu. Navíc v úterý bude v tomtéž čase švédština a ve středu máme s klucíma basket.) Evu ale potom seznámím s čerstvým studentem sinologie na FF UK Vářou, naším kytaristou; ten opakuje "dzeu", "čeu", "šeu" v různých intonačních tvarech už půl roku a já se divím, že mu ještě neexplodoval mozek, protože já k tomu měl hodně blízko po půl hodině.
7, 8, 9 Blbinky, blbinky, na to vás užije. Už to slyším... Procházka po jezeře - Eva drsňák. Já se bál, moc jsem se bál - sevřeno u srdce, sevřeno vzádu, malá dušička. Eva, vkaždém případě vedle jiných vlastností výborný demagog, mě přesvědčila, že 10centimetrový led pod námi nemůže prasknout. Druhý den v noci kolem 23. hodiny jsme tam byli zase - na jezeru leželo 20 centimetrů prvního letošního sněhu a s námi šli ještě krástkovlasý Nick s Orestisem. Krásná asi dvouhodinová vycházka před spaním.
1 Já věděl, že mám ségru :) Nataša ze Slovinska. 2 Paul, můj spolubydlící. 3 Z narozeninové pááárty Kanaďanky Stacy ze třetího patra - zleva: ... (kdo jako první doplní jméno, vyhrává přístup na bondův blog zdarma), Sven (jinak poněkud plachý Němec; pozitivum je, že vlastní karty - žolikovky), Nick (z Řecka), Diego (z Chile, moc fajn kluk, byl tady už v zimním semestru) a Nick (taky Řek - mimochodem oba Nickové muzikanti, oba kytaristi, bydlí tady taky spolu, spolužáci i doma, a všude taky chodí spolu - a nejmenují se Nick, ale Niklos nebo tak nějak; výhoda je, že když chcete něco říct jednomu Nickovi, zajímá to i toho druhýho, takže nevadí, že se otočí oba :) ..a učí mě řecky stejně jako Oretis)
4 S Michalem, házenkářem z Kopřivnice na Stammtischi. Ve druhém plánu je Nick. 5 S počítačovým expertem, studentem výpočetní techniky a informatiky Orestisem jsme ukradli v K-supermarketu vozík a vezli naše monitory asi třičtvrtě hodiny do computer centra na univerzitě, aby nám je vyměnili. Ukazovaly totiž první den, kdy jsme si za 50 Euro od univerzity vypůjčili komputery (30 vrátěj na konci semestru jako zálohu; neberte to - za ty prachy) a nechali si je na kolej přivézt autem sestrou mojí tutorky Noory, v modrý tabulce jen "no signal". Tak nám je druhý den vyměnili, a totéž se opakovalo. Pak si expert Orestis všimnul, že vzádu jsou dvě džuzny pro monitor!! - obě modrý. Jenže jen u jedný byl nakreslenej obrázek monitoru, tak jsme to strkali tam! Kurňa, jak blbci... jak blbci. A my u toho tak dlouho seděli v pondělí i v úterý a nemohli pochopit... Větší vystřízlivění z představ o vlastní dokonalosti a neomylnosti jsem nezažil. Orestis říkal: "Chci věřit, že ty první dva byly rozbitý. Chci věřit tomu, že ty první dva byly rozbitý. Fakt tomu chci věřit, a neříkej mi nic jinýho, oukej?!" Srovnal se s tím až druhý den odpoledne. Sami před sebou jak největší tupci. Ale byla to pěkná cesta přes celý město... :) 6 Spolužačka Eva a tutorka Noora (zleva). Ani jedna mě nenechá ve štichu. S Evou plánujeme výlety a plány měníme podle aktuálního dění ve studentském hnutí Erasmus, takže jsme zatím nikde nebyli. Je to fajn holka, navíc dobře vaří a chodí na čínštinu (na kterou jsem neměl nervy - po dvaceti minutách opakování "dzeu", "čeu", "šeu" a asi milionu dalších navzájem si podobných zvuků ve čtyřech základních intonačních tvarech jsem se Evy zeptal, zda tříhodinový blok nabízí taky přestávku, během níž se dá zdrhnout. Po hodině dvaceti minutách plných studenstkých pokusů o zpěv, během nichž se mi mnohokrát chtělo vstát a zakřičet: "Šlápněte mu na krk, ať se netrápí!", jsem se dočkal a drápal se z pod lavice, když tu mladá rodilá mluvčí zašišlala informaci o promítání dokumentu z Číny na úvod druhé části vyučování. Ty Číňani fakt vědí, jak manipulovat světem... Zůstal jsem a nelitoval - mladý Amík v půlhodině pěkně provedl provincií, kde žije menšina Na-si. Jenže následovala historie znaků, a tak chodit nebudu. Navíc v úterý bude v tomtéž čase švédština a ve středu máme s klucíma basket.) Evu ale potom seznámím s čerstvým studentem sinologie na FF UK Vářou, naším kytaristou; ten opakuje "dzeu", "čeu", "šeu" v různých intonačních tvarech už půl roku a já se divím, že mu ještě neexplodoval mozek, protože já k tomu měl hodně blízko po půl hodině.
7, 8, 9 Blbinky, blbinky, na to vás užije. Už to slyším... Procházka po jezeře - Eva drsňák. Já se bál, moc jsem se bál - sevřeno u srdce, sevřeno vzádu, malá dušička. Eva, vkaždém případě vedle jiných vlastností výborný demagog, mě přesvědčila, že 10centimetrový led pod námi nemůže prasknout. Druhý den v noci kolem 23. hodiny jsme tam byli zase - na jezeru leželo 20 centimetrů prvního letošního sněhu a s námi šli ještě krástkovlasý Nick s Orestisem. Krásná asi dvouhodinová vycházka před spaním.
Comments:
Okomentovat
...filmový festival