Bonduv blog

Co me na cele tehle ceste do velkeho neznama mrzi, je fakt, ze nezustanu dyl, abych zajel do vnitrni Ciny a podival se po venkove, ktery by mi nabidl uplne jiny obrazek o Cine, nez jaky jsem si mohl vytvorit z pobytu ve velkomestech. V ramci povyucovaciho sebevzdelavani jsme zhledli par dokumentu - byly velmi silne - oba dva. Napriklad o rodine z jedne vesnice, jejiz jmeno si - stejne jako ostatni cinska jmena - nepamatuji. Aby lide z vesnice prezili, meli na jidlo a osaceni, jezdivali darovat krev do nedaleke regionalni nemocnice. Skoro vsichni se tam nakazili AIDS. Autor dokumentu "Lepsi je zit, nez umrit" se vracel k rodine, kde AIDS onemocnela matka, otec a dve nejmladsi deti... Vracel se tam, tusim rok a pul, az do smrti matky. Tim rokem a pul si nejsem uplne jist. Bylo to maso, otec se vsemozne snazil, postupne mu ale take ubyvaly sily, dostaval sice nejake penize od vlady, ale nebylo to moc. Nejstarsi dcera jedina byla zdrava, jedina predurcena k preziti. Kam asi pujde, az ostatni umrou?
Videli jsme take triapulhodinovy dokument z roku 1994 o studentskych demonstracich na zaplnenem namesti Tiananmen v Pekingu pet let predtim. Demonstrace byly dlouhe asi tri tydny a pro studenty drsne. Oni nejprve kleceli na venkovnich schodech sidla vlady s pozadavky sepsanymi na velkem papire, zadali i svobodu slova a tisku. Tri tam kleceli s bradami na prsou a ruce jednoho z nich trimaly v tu chvili nejdulezitejsi dokument v miliardove Cine. Ponizene jako pred bohy prosili o vyslyseni - nekolik minut jako sochy. Ale nikdo jejich listinu neprisel prevzit. Breceli... Jejich vlastni vudci, kterym oni (ac se nam to zda divne) verili, se na ne vykaslali. (vzdyt studenti a dalsi demonstrujici nechteli absolutni zmenu rezimu, chteli "jen" reformu stavajiciho systemu, ktery v nekterych oblastech selhaval, lide dostavali malo penez za praci, jejich zivotni podminky se v 80. letech rok od roku zhorsovaly - a proto sli i 13. kvetna 1989 demonstrovat; obcanske nepokoje uz pritom byly v predchozich letech- vedeli jste o tom?). Vudcove hnuti se rozhodli drzet hladovku, pridaly se desetitisice dalsich. Nikdo jakoby se o ne nezajimal, pritom ministri sledovali vsechno zkrze okna - chladne jako zbrane, ktere potom pouzili. Studenti mezitim kolabovali a nakladali sve jeste dehydrovanejsi a hladovejici kamarady do sanitek... Pak prisel masakr v jedne z postrannich ulic, mnoho mrtvych a ranenych. nakonec se pocet obeti vysplhal na tri tisice - v 60 - 80 milionech obeti komunismu v Cine od roku 1949 je to jako nic, ale prece... Dokument se venoval i rozporum uvnitr studentskeho hnuti, ktere po prekroceni hranice lidskych moznosti a sil nevedelo kudy kam. Sami lidri s odstupem peti let pro spolecnost BBC priznali, ze nekteri z nich sami meli postranni umysli, a proto nevydrzeli pospolu. Postupne se do hnuti zapojili i disidenti, kteri ale udajne byli radi, ze pozornost je uprena predevsim na studenty, a oni tak maji na chvili pokoj od statni policie. A vlastne se jim takova situace, do jake se zdecimovani studenti na pokraji zhrouceni dostali, vcelku hodila (podle vypovedi jedne z tehdejsich profesorek podporujicich sve zaky). V kurzu s nami byla jedna studentka z Pekingu. Predstavte si, ze nekam vyjedete na stypko a tam vam ukazou, ze historie vasi zeme je docela jina, nez jakou ji znate. Ze treba Masaryk byl... ani to nemuzu napsat. Hruza, ze? Tak takhle to mela prave ona... Pamatujete zabery chlapka, co se postavil pred tank a odmital ho púustit dal? Jo, to byl hrdina pro cely svet. Pro Cinany to byl dusevne postizeny jedinec. Mimochodem dodnes se nevi, kdo to byl, ani kdo byli lide, kteri ho zatahli zpatky do davu - byli to jeho pratele, nebo tajni policiste? A pak tank projel... No, nevim, jeslti je tohle pointa, ale treba jo.