Bonduv blog

Mozna je to trochu nuda, ale na pruvan tady nejsme zavedeny.

Na koleji ziju s mravenci. Mozna vas to prekvapilo... Ano, i v Hong Kongu jsou mravenci. Jose mi vcera v Erikove pokoji, odkud jsme vsichni posilali pisemne prace nasim ucitelum, povida, drbaje se v oblasti kotniku: "Tyjo, jsem ve sprse objevil takovej malej drobnej hmyz, malinkatej... To je proste hruza!" On je Jose tak trochu manekyn a choulostivka na nektery veci, a tak jsem myslel, ze to s nim slehne, kdyz o deset minut pozdeji uvidel na stole v mym pokoji vesele pobihajiciho mravence, kterej zmatene hledal cestu dolu s drobkem instantni polevky z roztrzeneho a stale nevyhozeneho pytliku (mravenci kralovna si zanedlouho mela pochutnat na cesnecce). "Ty tady mas mravence!" hlesl ponekud hystericky. "Jo," rikam, "je jich tady plno. Pojd se podivat do koupelny." V koupelne jsem prave zadnyho nevidel, ackoli obycejne jich tam tak deset pobiha po stenach, jeden az dva okupuji umyvadlo a jeden atakuje hajzlik. "Clovece, oni se nejak stehujou do toho myho obyvaku. Vis, ja tady s nima ziju v harmonii." Josemu se podlomily kolena: "Jak jako v harmonii?" Ja: "Proste je nezabijim. Ke konecnemu reseni mravenci otazky pristupuju jen v krajnich pripadech, kdyz mi treba lezou na igelitku, kterou pouzivam misto talire, nebo kdyz mi ve spani lezou po ruce a mne to lechtani vzbudi." Ja totiz nevim.. treba tady byli prvni a ten vetrelec jsem ja.

Krom toho vseho kolem, jako je studium, cestovani po pamatkach (obri Budha napriklad, nejaky ty chramy - btw, jak asi nejsem uplne budhisticky ci nijak jinak orientalne nabozensky zalozenej, tak i chramy prijdou vesmes stejne), piscite plazicky na ostruveckach a sprchovani dvakrat denne, taky chodime do baru. Je to docela mastny, pivo kolem 50 hongkongskych dolaru (asi 150 korun), koktejly kolem 70 a 80 (to je jeste vic korun) a tak vubec. Ale kdybych mel setrit, tak bych se nikam nepodival, uzival si maximalne klimatizaci na pokoji (za jejiz pouzivani beztak nakonec musim platit - rikaji tomu ekonomicko-ekologicka vychova, tak to vzdycky nastavim na nejnizsi moznou teplotu, necham to chvili bezet, a kdyz uz se mi kouri od pusy, vypinam tu potvoru zavesenou pod stropem). Zajeli jsme v sobotu vecer do jedny vyhlaseny casti mesta, kde je spousta baru a tak. No, a ta spousta baru jsou vesmes luxusni bordylky s holkama tancicima na podiu, chlapici okolo ctyricitky posedavaji s mladymi slicnymi sikmoockami na baru kolem toho podia a asi je v kapse hrejou velky penize. Jose s Erikem po navsteve takovyho podniku moc touzili (i proto, ze byl vstup zdarma). Kdyz jsem tam nakouknul, nasleduje Joseho, a hned ve dverich uvidel tu scenerii - jak vsech tech asi 12 volnych lehkych slecen u baru pookralo a zacalo se mile usmivat a tesit se na tucne odskodne za svou nechutnou sluzbu, rekl jsem, ze tady v zadnym pripade nebudu a prchal jsem. Jose, ktereho uz stacily osmatlavat dve zenstiny, se strasne divil, proc jako chci jit pryc, ale podporen Javierem, jenz vstup do hnizda neresti odmital apriori, jsem to dokazal. Diky, Javi!