čtvrtek, června 22, 2006
Cina 02 - par postrehu
Dneska, kdyz jsem se byl vucirat pred obedem, jsem si uvedomil, ze vsichni chlapi na svete curaj stejne. Pred musli se mohutne rozkroci jakoze "ted tomu tady sefuju ja", spesne otevrou branu, jiz do kalhot nechaji proudit svetlo bozi a vykonaji potrebu, pricemz na svetlo bozi na oplatku pusti neco jineho (a nejlip si pritom jeste prdnou). Takhle totiz presne konal jeden Asiat.
V nasi peticlenne skupince, ktera se ucastni celeho programu (tzn. cesty do Ciny i vyucovani), mame jednoho Amika. Jmenuje se Erik. Erik je Zid. Skutecne s extremni peclivosti pocita penize kdykoli se na neco skladame (nejvtipnejsi to bylo v jedny hodne levny restauraci v Pekingu, kde zcela volne a svobodne poletovaly mouchy, nerusene lezli po stenach skvori a bez hrozby setreni schnuly na stolech fleky z jidel predchozich stravniku.
Mladicka cisnice mezi tema mouchama musela nestastne cumet na bohatyho Amika, kterej pet minut pocital prispevky kazdyho z nas, aby si pak jeste jednou vyzadal ukazani uctenky, vzal penize navic od Joseho, znovu zkontroloval pocty, vratil neco malo Javierovi a rekl "Nou, nou, nou, nou, nou, wait..." pak vse spocital jeste jednou, vratil Josemu, co si od nej vzal, pozadal Javiera o vracenou sumu a predal slecne presne 146 yuanu tak, jak je pred tim spocital Javier). Krom toho ma Erik ale jednu netradicni vlastnost. Co vidi, to si musi osahat. Predevcirem vecer jsme byli v centru Hong Kongu, Jose a ja jsme se chteli jen projit a Javier s Erikem se chteli naveceret. Tak se stalo, chalany jsme vyzvedli z hodne lacinyho buface a ze uz asi jako naberem kurz domu. Jakmile jsme se ztratili, zjevil se nam pomerne levny supermarket. Oci zazarily, protoze co muzou delat osameli bojs po nocich na koleji? No, preci zrat! A co vam budu povidat, nejvic nadseny byl Erik. Prisel k regalu se susenkama a bylo zle. "Paky, paky, paky, paky," opakoval stale dokola kacerodonaldovskym hlasem, pricemz se mu leskly oci a jeho usmev vzbuzoval dojem, ze prave utek z Bohnic. "Pucky" je totiz nazev americkejch susenek, ktery Erik proste miluje. A protoze ho zaujaly i dalsi druhy keksiku, v utrobach regalu stridala jeho prava ruka levou a ta ji zase stridala, aby vytahovla dalsi neznamy barevny obal a zase ho vracela zpatky, a tak to slo porad dokola asi dve minuty. Zoufaly vyraz prodavacky mi napovedel, ze uz by mel Erik prestat, a tak jsem ho vzal za ruku, vyndal z ni sadu pisingru Wessels a odvedl ho do oddeleni zubnich kartacku a prasku na prani, ktere mu uz tak atraktivni nepripadaly.
Mozna vam prijde divne, ze jsem psal o peticlenne skupince a mluvim jen o ctzrech lidech... tak at :) Dobre, dobre, je to v tom, ze s nami ani jednou nebyl Matt. O Mattovi priste.
V nasi peticlenne skupince, ktera se ucastni celeho programu (tzn. cesty do Ciny i vyucovani), mame jednoho Amika. Jmenuje se Erik. Erik je Zid. Skutecne s extremni peclivosti pocita penize kdykoli se na neco skladame (nejvtipnejsi to bylo v jedny hodne levny restauraci v Pekingu, kde zcela volne a svobodne poletovaly mouchy, nerusene lezli po stenach skvori a bez hrozby setreni schnuly na stolech fleky z jidel predchozich stravniku.
Mladicka cisnice mezi tema mouchama musela nestastne cumet na bohatyho Amika, kterej pet minut pocital prispevky kazdyho z nas, aby si pak jeste jednou vyzadal ukazani uctenky, vzal penize navic od Joseho, znovu zkontroloval pocty, vratil neco malo Javierovi a rekl "Nou, nou, nou, nou, nou, wait..." pak vse spocital jeste jednou, vratil Josemu, co si od nej vzal, pozadal Javiera o vracenou sumu a predal slecne presne 146 yuanu tak, jak je pred tim spocital Javier). Krom toho ma Erik ale jednu netradicni vlastnost. Co vidi, to si musi osahat. Predevcirem vecer jsme byli v centru Hong Kongu, Jose a ja jsme se chteli jen projit a Javier s Erikem se chteli naveceret. Tak se stalo, chalany jsme vyzvedli z hodne lacinyho buface a ze uz asi jako naberem kurz domu. Jakmile jsme se ztratili, zjevil se nam pomerne levny supermarket. Oci zazarily, protoze co muzou delat osameli bojs po nocich na koleji? No, preci zrat! A co vam budu povidat, nejvic nadseny byl Erik. Prisel k regalu se susenkama a bylo zle. "Paky, paky, paky, paky," opakoval stale dokola kacerodonaldovskym hlasem, pricemz se mu leskly oci a jeho usmev vzbuzoval dojem, ze prave utek z Bohnic. "Pucky" je totiz nazev americkejch susenek, ktery Erik proste miluje. A protoze ho zaujaly i dalsi druhy keksiku, v utrobach regalu stridala jeho prava ruka levou a ta ji zase stridala, aby vytahovla dalsi neznamy barevny obal a zase ho vracela zpatky, a tak to slo porad dokola asi dve minuty. Zoufaly vyraz prodavacky mi napovedel, ze uz by mel Erik prestat, a tak jsem ho vzal za ruku, vyndal z ni sadu pisingru Wessels a odvedl ho do oddeleni zubnich kartacku a prasku na prani, ktere mu uz tak atraktivni nepripadaly.Mozna vam prijde divne, ze jsem psal o peticlenne skupince a mluvim jen o ctzrech lidech... tak at :) Dobre, dobre, je to v tom, ze s nami ani jednou nebyl Matt. O Mattovi priste.
Comments:
Okomentovat
...filmový festival