Bonduv blog

Ahoj kamaradi a kamaradky, zdravim vas prvne (a trochu pozde) z dalnovychodni rise zkorumpovanych mocipanu, komancu (spravne hadate, nejde o kmen indianu), vzduchu nasyceneho smogem, vsudypritomnych prazvlastne vonicich cinskych restauraci, v americkem stylu strizenych baru, velmi dobreho jidla (teprve kdyz strevni potize pet sest dni neustupovaly, vynechal jsem ze snidanoveho menu vselijake nudle nejasneho puvodu, dary more, slanokysele zaviny a strudly, jako zelatina se tresouci podivne chutnajici cosi a podobne dekilatesy a zacal jsem jist jen sladke bulky, bylo zase vse v naprostem poradku; do te doby jsem se nabehal... s klidem bych mohl za dva roky zavodit na pekingskych olympijskych hrach v maratonskem behu), vtiravych obchodniku, co vam prodaji i snurku od splachovadla, ale i obchodniku, se kterymi je radost smlouvat o cenach (muj nejvetsi kauf byl oranzovej velkej batoh za 75 yuanu = asi 200 korun, kdyz puvodni cena byla 120 yuanu; zakoupeno v Sanghaji), velmi prijemnych lidi, a take chudinskych cvrti velkych metropoli, neustale vystavby novych domu pro nove prichozi venkovany, touzici se stat mestany - spis metropolmestany, tovaren na vyrobu nami pouzivanych elektrospotrebicu (navstivili jsme firmu BenQ, kde i trinactilete divky montovaly LCD monitory - sekterarka nam tvrdila, ze tam neni nikdo pod osmnact, ale mam dojem, ze byla asi v jine tovarne), vzrustajicich rozdilu mezi chudymi a bohatymi, zebrajicich deti a senioru, ale take mladych uspesnych lidi v peknych oblecich a satech, mrakodrapu, kam jen oko dohledne, ale take chatrci a ohyzdnych baraku, kam oko turisty vesmes nedohledne (my se s klukama sli podivat, jak to v jedne takove casti Sanghaje vypada - hned tri sta metru od polorozpadlych obydli a ruin jakychsi bytovek se tycil mrakodrap se sidlem nejake svetove firmy) a tak dale a tak dale. Je toho hodne, co bych mohl napsat, ale nemam cas. Musim letet. A tak jeste jen takto (a priste se zas ozvu s necim konkretnejsim, tohle bylo tak, abyste vedeli, ze ziju):

V sobotu jsem se vratil z Pekingu do Hong Kongu. Je tu hezky, prave sviti slunicko, coz v HK nebyva prave tradicni jev. Vetsinou prsi az lije. Je tu desna vlhkost, vedro, potim se jako prase (staci jit deset minut po ulici a jsem splavenej jak Sazava). V Sanghaji a Pekingu bylo taky hezky, prakticky tam vladne kapitalismus (krom komunisticky strany, ktera diky vlade veskery "soukromy" firmy spoluvlastni), vsude vidite billboardy, McDonaldy, Pizza Huty a podobny srajdy, aut jako mravencu vcetne zahranicnich znacek (skodovku jsem nevidel ani jednu - asi spatna obchodni politika..), ceny tam jsou jeste nizsi nez u nas, v HK jsou srovnatelny s nasima a dycky me nastve, kdyz je neco v prepoctu treba o pet korun drazsi nez u nas (treba litr a pul sprajtu me stal vcera 10 hk dolaru = tricet korun - zprava pro Rushe: kofolu jsem tady nevidel). V sobotu v noci me kapanek naprdnuli nebo jinak: nasrali fotbaliti, ale nacpal jsem se antidepresivama a uz je mi fajn.
Vcera mi zacly hodiny tykajici se cinskych medii, historie, politiky, socialnich problemu CLR atp. Je to zajimave, hodiny jsou od 9 do 12, ale "na doma" (tedy na kolej, kde mam pokoj pro sebe, lednicku, televizku, sprchu s hajzlikem a velmi potrebnou klimatizaci, bez niz bych se v tom vedru a vlhku a motoristickym smradu pravdepodobne udusil) mame spoutu cteni. Nastesti ne v cinstine, tak se to da skousnout a prelousknout. Moc volna si ted asi neuziju. Vikend snad bude kapanek lepsi, pokud nam nenaparej sileny ukoly (coz se podle zapaleni ucitelu letni skoly klidne muze stat).

Zdravim Ceskou republiku a budu ve ctvrtek ve 22.00 hongkongskyho casu sledovat fotbalek s Italama. Jsem na ty nase zdecimovany kluky zvedav. Mam tuseni, ze to dopadne dobre.