Bonduv blog

Léto je skutečně tady a s ním i občasné volné dny, věnované sportu a zábavě a někdy dokonce obojímu dohromady. Jako třeba jednou v pátek jsme se přes icq (God bless technology!) s Lazzou domluvili, že se za půl hoďky sejdeme u nás před domem a pojedeme na kole někam z města. Překvapilo mě, že s námi jel i Slavoň, který měl právě volno v práci a oblékl se do sportovního trička, podobnému těm, které nosíme všichni i do společnosti. Lazzu zase překvapilo, že na mě nemuseli čekat dýl než pět minut. A tak jsme vyrazili. Milou vesničku Vysokou s parádním výhledem na Mělník jsme měli při naší rychlosti takřka na dosah, a tak už zbývalo snad jen si pískat (což mi ovšem při hamtání za prášícím náklaďákem moc nešlo). Prosvištěli jsme návsí neomylně ke stolečku s lavicemi pod košatým listnáčem. Sotva jsme o listnáč opřeli své bicykly, už na nás od vchodu do hospůdky volal mladík: "Copak to bude, pánové?" Tak vřelé přijetí jsem nezažil od doby, kdy Neo zachránil Trinity a ta mu za to mohla zulíbat ruce. Sundal jsem přilbu a rukavice a už mé dlaně chladil orosený půllitr, který při přiťuknutí si s kamarády jako zvon hlásil světu, že je mi dneska opravdu dobře. Slastný pocit přetrval až do dna a protože Lazza potřeboval docela súrně píchnout babičce inzulín, drobátko jsme si došlápli na pedály a s větrem o závod pádili zpátky k soutoku.
Ten páteční podvečer jsme u starého lysu nad soutokem Labe a Vltavy seděli s Rushem a Žirafou (to je kluk) a Jenny a Lazzou a bylo nám zase pěkně (až na to, že Žirafa chtěl kouřit máčka a nám to nevonělo). A když se za pár hodin Rush odebral ze zkoušky kapely, protože sám uznal, že mu to asi kvůli jeho ovínění z podvečera za škopkama nepůjde, využili jsme vyzbylého času k přearanžování Naděje. Snad se nám to povedlo, což budete moct posoudit v sobotu 27. května před mělnickým kulturákem od 15:30 - to tam totiž vystoupíme při Festivalu mělnických kapel. Rush for president!

Foto: Neúnavný krasojezdec Lazza je talent a velká naděje pro olympijské hry v Pekingu 2008.