<$BlogRSDUrl$>

čtvrtek, listopadu 03, 2005

Vrchlabí (část 1.) 

Reaguji na výzvu zaslanou tajemným Chlopifansem do komentaru k predchozimu prispevku, a tak odtajnuji dobu ctrnacti dnu, kdy jsem byl zmizelej (vyraz "byt zmizelej", inf., viz. Pulp fiction, ceske zneni, zaver sceny v krame, kam prijel zly polizeit Zed).
Zaminka prvni: chtěl jsem se ztratit.
Zaminka druha: chtěl jsem se ztratit z práce.
Zaminka treti: chtěl jsem se ztratit ze školy.
Zaminka ctvrta: chtěl jsem se ztratit z Mělníka (lidé už viděli mnoho úplňků měsíce od doby, kdy jsem odtud na delší dobu vystrčil paty)
Zaminka pata: chtěl jsem vidět Litvu, a tak jsem jel do Vrchlabi. (viz. jeden z prechozich prispevku o duvodech neodjezdu do Pobalti)
Dohoda: Chlopin poskytne Bondovi skrys pred stresem dnesniho sveta, utechu duchovni, prostor pro rozjimani, lednici, matraci, legraci, prkenici (s tou prkenici to byl ftip, to kvuli rymu) a Bond se nabidne pro prace nezbytne na fare Chlopinem cerstve obsazene coby pracovnik tvrdy a odolny jak zula sama.
Prubeh: Bond s rancem plnym vystrelil ze skoly na bus na Cernem Moste, vysrknul cesnecku v mistnim zahulenem podniku, nasedl na bus rizeny bajecnym panem ridicem se zdeformovanymi dlanemi a prsty (jakziv jsem nic podobneho nevidel). Ridic byl nezvykle obetavy, prijemny k lidem, slusny, navic volantem vladl vice nez obratne a pedaly seslapoval vzdy jen tak, jak bylo treba. Tudiz svetla poulicnich lamp v Podebradech, Jicine, Kopidlne, Nove Pace a dalsich mestech a vesnicich mihala se v prijemnem rytmu, hladila tvare cestujicich na jejich dlouhe ceste a vestila, ze mohutne elektrarny maji jeste energie na rozdavani.
Jako filmovy hrdina, ktery vystupuje sam na konecne zastavce, za niz ho ceka uz jen divocina, chlad, mraz a boj o preziti, jsem vyskocil z autobusu, pevne sevrel do dlani batoh, rozhledl se po okoli, kde blikala navesti supermarketu Lidl a Delvita, a obratne hodil svuj naklad na zada. Po chvili jsem si uvedomil, ze Chlopin neprijde ani vcas, ani chvilku potom. Batoh jsem pomalu odlozil na lavicku move zbudovaneho vrchlabskeho terminalu. Okolni teren nenabizel vyvysene misto, ze ktereho bych mohl sveho druha vyhlizet. A tak jsem aspon dosel na roh Lidla a ve tme ostril nejasne obrysy kracejicich postav, z nichz nektere jely na kole. Na konci civilizace se mi vyplatila proziravost - vzal jsem si s sebou mobilni telefon, vydobytek postmoderni doby. Signal nasel adresata a Chlopinuv hlas dodal opet nadeji do nalomene duse: "Pockej, prijdu pro tebe. Myslel jsem, ze me prozvonis, az prijedes." Chlopin asi netusil, ze jsem se do drsnych Krkonos prijel vypojit ze site. (pokracovani priste)

Comments:
Cože? A to jako žádná fotka? To si děláš srandu pisálku ne? Honem tam nějakou representativní fotku chci vidět! A Sněžka ať se tam tentokrát opravdu ukáže, ne jako minule, jak jsme ji na samospoušť lovili v Polsku! Chlopfan
 
Horalove jsou pry klidni lide, ale podle predchoziho komentare to tak nevypada. Chlopine, psal jsem to ve skole, kde jsem opravdu nemel k dispozici fotky. Samozrejme sem zcela nesobecky umistim jen fotky, ktere jsi fotil ty a na kterych jsem ja :) Mimochodem, o Szence jeste nebyla rec - predbihate udalostem pane farari!! To by Vam jiste v kazani Vase ovecky neodpustily. Bond
 
Jeee ten ridic..vsichni prazsti a melnicti tensingari ho znaji z cesty na turne ke Chlopinkovi-rikaji mu duverne Yetti, protoze ty tlapky..:)
 
Okomentovat

This page is powered by Blogger. Isn't yours?