Bonduv blog

(pokračování) Ve Špindlu jsme vyskočili nemajíce v kapsách nic na posilněnou. A páč jsme věděli, že hory jsou zrádné, začla scháňka po dobrém a levném obchůdku s potravinovým zbožím. Párkrát jsme se zeptali a když nám konečně někdo řekl "Jo, tamhle půjdete, zahnete doleva a už tam budete - ale já bych to nevěděl, pokud bych si tam právě nekoupil snídani," věděli jsme, že tady turistická sezona nikdy nekončí. Zahnuli jsme doleva a už se na mne smála cedule s nápisem Potraviny. Radostně jsme za ní zapluli a ocitli se v krámě.. v krámku. Pečivo - všeho všudy tři housky (v 9 ráno!), sýry v šišce nebo cihle žádné, salámy "to je domácí kvalita, od řezníka z Rokytnice, moc dobrý" - výběr tří druhů, všechny vypadaly stejně, stejně nepoživatelně. Smutně jsme se rozhlíželi po lokále a jali se kupovat něco z nabídky. Chlopin uzmul domácí salámek, já poslední roztírací sýr, a když si farářskej vzal ty tři housky a já plakal nad prázdným pekařským košíkem, prazvláštní pan prodavač (nad míru familierní) nám poradil, že hned naproti můžeme koupit pečivo v samoobsluze... co???? Otočili jsme své překvapené hlavy a uviděli luxusní malou sámošku.. grrr!! Co jsme zakoupili, vrátit už nešlo, tak jsme to narvali do báglu a vypadli. V sámošce bylo krásně, slané i sladké pečivo se na nás smálo z čistých regálů (pán u sebe neměl zrovna vygruntováno), omámeni výběrem sýrů a mléčných výrobků jsme zakoupili ještě pár poživatelných zbytečnostím (kravin), tolik potřebné rohlíky a vydali se vstříc strmým srázům Krkonoš, propluli jsme pod Kozími hřbety, fotili sebe na vrcholcích i stromy, ohlodané ani ne tak zubem času, nýbrž čistým "životním" prostředím. Probírali jsme, diskutovali, debatili, rozebírali, analyzovali, dedukovali, komentovali, vymýšleli, oponovali i přitakávali si, přemýtali, mlčeli, mluvili, smáli se - ale neplakali. Řekli jsme si toho spoustu o životě, o ženách, o práci, o době, o spěchu, o klidu, o odpočinku, o úspěchu, o ambicích, o zklamání, o botech, o tričkách Moira, o sýru, co jsme koupili u pána s mastnými vlasy, o vodě v potůčku, o hotelu Horal, o stromech, o Vosecké boudě, o mokřinách, o kultuře, o koncertech, o divadelních představeních, o výstavách, o pasivismu homo sapiens sapiens, o antipasivismu, o Krišpínovi, o Ten Singu, o Ymce, o Mělníku, o Vrchlabí, o horách, o lidech a o spoustě dalších věcí. Byla to jedna z mých nejpříjemnějších cest. Moje první cesta na Sněžku, na jeden ze dvou nejdůležitějších českých vrchů. (pokračování příště)