<$BlogRSDUrl$>

pondělí, září 26, 2005

Teď jsem si projel profily členů naší kapely na webu, co parádně vyrábí Kejmil. Vlastně se všichni shodneme, že chceme, aby byl svět usměvavější, abychom byli šťastnější, nechceme, aby se lidi nesnášeli... Myslím, že takových lidí s pěknou představou o životě je většina, ale jen mi nejde do hlavy, proč to v globálu funguje nějak blbě. Abych byl šťastnej, potřebuju bejt zdravej. Abych byl zdravej, potřebuju slušný životní prostředí. Abych se usmíval, potřebuju, aby na mě byli lidi příjemný a nenadávali při prvním problému, kterej vznikne (což mi přijde jako jedna z nejhorších věcí v mezilidských vztazích - nejdřív se vyřvat na někoho ze svýho malýho zklamání, který momentálně působí giganticky, a teprve pak se snažit to vyřešit; upřednostňuju opačnej postup - s tím, že ke řvaní ani nemusí dojít). Zdá se mi, že jak každej chrání ten svůj malej svět od nežádoucích zlých vnějších vlivů, velkej svět do těch malejch neustále buší a proniká do nich svými černými pařáty. A naše světy se zmenšují a zmenšují, jak velkému světu ustupují, a my si je pořád chráníme a chráníme, namísto toho, abychom vystrčili své pařáty do velkého světa a něco s tím vším udělali.

Comments:
Milý Ondřeji, omlouvám se jestli jsem na tebe někdy řvala.I za to řvaní tenkrát v Rumburku, ale musíš uznat, že František Josef I byl prostě rakušan a hlavně tenkrát žádná roudnice, tedy německo, nebylo.
 
Milá Aničko,
omluvu přijímám a zároveň uznávám, že Rakousko, totiž Německo, tenkrát žádné nebylo. Proto se i já omlouvám. Ale musíš uznat, že to stejně byli všecko skopčáci.. :)
 
Okomentovat

This page is powered by Blogger. Isn't yours?