pátek, srpna 17, 2007
Víděň, město obrazových zázraků?
Stavil jsem se ve Vídni. A taky v Lublani. Obrázky z Lublaně snad příště, páč jsem tam měl většinou vybitou baterii, a tak fotila Nataša, nebo vůbec nikdo. Tak pár fotek z Vídně. (apropos, zas tak úžasný město to není, co tam mají jakože hezkýho, tak je děsně pompézní - to z toho, jak Habsburkové ukazovali, že na to maj... a to nějak nemám rád. ale jinak jsem si to město začínal oblibovat, až jsem si ho skoro oblíbil hodně... skoro, protože než to stihlo být úplně, tak jsem odjel).Ty první dvě fotky nejsou zrcadlově otočený a upravený ve fotošopu:) To takhle stojí naproti sobě.
Maruška Terezuška a její poddaní, kterých je v sousoší celkem dost. A tak si říkám, že museli hodně tlačit na to, aby právě oni zůstali zvěčněni v kameni.
Výstava věnovaná dějinám pohostinství ve Vídni a tři LCD obrazovky s obrazem plným řízků - aneb video o tom, jak jdou na maso ve třech různých víděňských restauracích. A tohle - že by to byl Tádžmahááál?
A parádní baráček od architekta Hundertwassera (nene, není to žádnej unterwasserman, ale poctivý jezeďák z Hoštic!). Opravdu netradiční, nápadité, barevné, příjemné, energiipředávající a dovnitř se nesmící, ačkoli tam jsou chodby s nerovnými, anóbrž s vlnitými podlahami.
Ano, a to je bydliště Edith (ta s brýlemi), Klosterneuberg, asi 20 minut autem od centra Vídně. Náměstíčko, kde bývají trhy a taky letní kino po celé léto. A ta věž je skoro jako ta mělnická. A Kaarina objevila tuhle zachovalou čistírnu. Opravdu pěkný obrázek.
Náš Béďa má desku v dlažbě slávy ve vestibulu nejnehostinější vídeňské stanice metra - jmenuje se po nějakým Karlovi (na Gotta bych nesázel, protože vedle je Karlskirche). Plno bezdomovců, feťáků, lidí nabízejících fet a podpobně. Opravdu vhodné umístění.
A to už je loučení při pohledu z autobusu Student Agency, včetně Liuka z Francie, kamaráda holek, který v Jyväskylä na tři týdny navštívil svého kamaráda Antoana, který na druhou polovinu srpna zajistil asi 12ti dalším kamarádům erasmákům brigádu na vinicích kdesi ve Francii. No, a co k tomu loučení... Snad tedy na viděnou.
A pak že Cimrman neexistoval...
Předkládám důkaz o existenci Járy Cimrmana. Ve hře Záskok sice nevystupovali herci Bittner a Bittnerová, ale v textu divadelní hry je podána informace o tom, že žili, když tito dva nespolehliví herci opustili divadelní soubor před premiérou nové české hry Vlasta (nezodpovědná byla podle důkazního textu především Bittnerová: "V tom má prsty hlavně Bittnerka, Bittner sám by neodešel."). Mnozí by si mohli myslet, že ani Cimrman ani tito dva herci nikdy po naší Zemi nechodili. Jenže této mylné představě je konec! Objevil jsem totiž jejich hrob - na vídeňském hřbitově. Dokonce i data jejich narození a úmrtí dokazují, že šlo právě o tyto dva herce Cimrmanovy kočovné společnosti, která brázdila blátivé cesty jinak vcelku movitého císařství v prvních letech 20. století. Mé tvrzení podporuje i skutečnost, že Bittnerová byla výrazně (o devět let!) mladší než její choť. Jak víme, v takových manželstvích mívá většinou navrch právě mladá žena, o níž nechce postarší muž přijít (a tak ji následuje pryč ze souboru, i když s tím vnitřně nesouhlasí). A teď již zmíněný jednoznačný a nezvratitelný důkaz: 
(0) comments
Hezky pozdrav z Chorvatska
Tak jsem byl u more. Letos dvakrat, pokazde jsme jeli z CR ve dvou - ja a lupenka. Poprve v Recku bez fotaku, podruhe v Chorvatsku s fotakem. A tak vam posilam opozdene pohled...
V Chorvatsku byl pobyt prijemny, ubytovani v penzionku za desne levno diky chorvatsky kamaradce Maje, jejiz spoluzak ze stredni dela v turistickym ruchu (a pry ho jeste neboli usi) a ktery nam zajistil fakt levnotu pres cestovku, u ktery driv delal. Cres je male mestecko na stejnojmennem ostrove, kde je takovy klid, az jsme z toho byli s Majou neklidni. Puvodne jsem nemohl nalezti stopy po Cesich, krome dvou aut, ale behem pobytu se to rozjelo, a tak materstina znela zahradkami restauraci, plazemi (malymi jak hokejove brankoviste a dvema vetsimi asi jako male vapno fotbalove sestnactky - ale i tak peknymi) a uzkymi ulickami, opravdu uzkymi jako mezirky mezi cihlami na novostavbe Hladikovic domu v melnicke ulici V Kopci (kazdymu rikam, ze Melnik je na kopci, coz tahle ulice prokazatelne prokazuje). Dali jsme si doutnicka, co jsem dostal od brachy Jirky (radsi uvadim jeho jmeno, aby bylo uplne jasne, ze jde o toho jedineho bratra, ktereho mam), zazpivali jsme si pri kytare a pri mesicku, ktery byl ovsem jiz davno schovan za obzorem, nekolikrat jsme si uvarili a usmazili (prvni pokus v zivote o panevni pripravu kureciho masa vysel, ten druhy taky - navic se povedly i livance.. nutno podotknouti, ze Maja nema rada vareni obecne... coz se ale na tomto pobytu zmenilo, tak se mi do toho na konci uz montovala - pozici sefkuchare jsem vsak uhajil, predevsim diky spravnym rozhodnutim v krizovych situacich nad plotnou). Byla to proste pohoda.
(0) comments
V Chorvatsku byl pobyt prijemny, ubytovani v penzionku za desne levno diky chorvatsky kamaradce Maje, jejiz spoluzak ze stredni dela v turistickym ruchu (a pry ho jeste neboli usi) a ktery nam zajistil fakt levnotu pres cestovku, u ktery driv delal. Cres je male mestecko na stejnojmennem ostrove, kde je takovy klid, az jsme z toho byli s Majou neklidni. Puvodne jsem nemohl nalezti stopy po Cesich, krome dvou aut, ale behem pobytu se to rozjelo, a tak materstina znela zahradkami restauraci, plazemi (malymi jak hokejove brankoviste a dvema vetsimi asi jako male vapno fotbalove sestnactky - ale i tak peknymi) a uzkymi ulickami, opravdu uzkymi jako mezirky mezi cihlami na novostavbe Hladikovic domu v melnicke ulici V Kopci (kazdymu rikam, ze Melnik je na kopci, coz tahle ulice prokazatelne prokazuje). Dali jsme si doutnicka, co jsem dostal od brachy Jirky (radsi uvadim jeho jmeno, aby bylo uplne jasne, ze jde o toho jedineho bratra, ktereho mam), zazpivali jsme si pri kytare a pri mesicku, ktery byl ovsem jiz davno schovan za obzorem, nekolikrat jsme si uvarili a usmazili (prvni pokus v zivote o panevni pripravu kureciho masa vysel, ten druhy taky - navic se povedly i livance.. nutno podotknouti, ze Maja nema rada vareni obecne... coz se ale na tomto pobytu zmenilo, tak se mi do toho na konci uz montovala - pozici sefkuchare jsem vsak uhajil, predevsim diky spravnym rozhodnutim v krizovych situacich nad plotnou). Byla to proste pohoda.
...filmový festival
