Bonduv blog

Co jíme? Jak máme jíst? Jíst víc soli škodí...

2009-01-29T18:51:00.002+01:00

A teď něco chytrého o stravě. A opravdu chytrého. Jo, zdravujeme se, jak se dá... jasně, každej dělá, co může - ale někdy může dělat pro svoje tělo mnohem víc. A když to nedělá, pak dříve nebho později bude zatěžovat náš systém plný péče a jistot náklady na svoje léčení, léky, rehabilitace a také neproduktivitou ve dnech své nemoci. Je to opravdu je trocha z toho, co jsem viděl v jednom z dílů televizního pořadu Jamieho Olivera.

Třeba kebaby. Mají průměrně 92 gramů tuku, což přesahuje denní dávku, kterou by mělo spotřebovat tělo ženy. Denní dávka je 76 g, u mužů pak 95 g.

Jinak se má jíst jen 6 g soli denně, tedy asi 2 gramy na jídlo. Ale jídlo z Pizza Hut má v jedné opravdu normální (a ted ynikoli velké) porci 9 g soli. Pak se lehce stane, že má každý čtvrtý člověk citlovost na sůl. S tím přichází zvýšený krevní tlak, který v kombinaci s cholesterolem přináší zúžení cév.

Jinak, když Jamie dělal rajčatovou omáčku (základ), tak dal 6 lžic soli a "skryl" je 9 lžícemi cukru (pak udělal takovou omáčku po svém... a to ze 2 plechovek rajčat, česneku, bazalky a chilli... a za 45 sekund měl "skvělou rajčatovou omáčku" za použítí jen špetky soli. V plechovkách jsou rajčata už upravená a taky obsahují lykopen, který působí jako prevence rakoviny. Takže, děcka, kečup jenom v krajní nouzi! A ne že bude nouze dvakrát denně...)

A co cukr?
2 litry koly = 40 lžiček cukru
cukr v ovoci - uvolňuje se v těle pomaleji

Jinak je vhodný vybírat si celozrnné pečivo a zkombinovat ho s kuřecím a rybím masem (tak tohle není kec, celozrný pečivo fakt zdraví samo).

Jinak tzv. drastická obezita (terminus technicus) krátí život až o 13 let (a jedna paní z Oliverova pořadu si spočítala, že umře za 7 let - trochu drsné, že?).

A jinak je fakt dobrý jíst ovoce a zeleninu - a v nich vlákninu. Může se vám zdát, že máte normální nebo ne zas tak nenormální trávení a vylučování, ale ono je to prostě jiné, když se o svůj trávicí trakt staráte díky tomu, co jíte. Pak může být pobyt na toaletě úplně jiným zážitkem.

Tak to bylo pro tentokrát vše. Jsou to jen střípky... ale kdo bude chtít vědět víc a ušetřit si budoucí potíže, ten se jistě bude dál informovat o zdravé výživě.

Mimochodem, důležité poselství pořadu bylo: Vařte! A proč? Protože hodně špatnýho, hodně škodlivýho přichází z polotovarů, z těch rychlopolévek, rychloobčerstvení, rychlo všeho - a přitom ta omáčka fakt zabere minutu :)

Vtip

2008-11-14T21:38:00.001+01:00

Přijde podřízený za šéfem a říká: "Chci přidat." Nadřízený se na něj překvapeně podívá, poklepe mu s úsměvem po zádech a říká: "No tak přidejte!"

Chcete psát pro MF Dnes z Mělnicka?

2008-11-06T09:20:00.003+01:00

Ahoj, kdybyste věděli o někom šikovném, kdo by chtěl a mohl psát pro středočeskou Mladou frontu z Mělnicka, nebo jste dokonce byl/a oním člověkem Vy, ozvěte se mi, třeba v komentáři. Jde o pravidelné externí přispívání, které je vhodné pro lidi zaměstnané jinde nebo pro studenty nebo pro lidi, co dělají na sebe.

Léčba lupénky - média na toto téma

2008-10-30T10:48:00.002+01:00

Ahoj!

Australské přípravky na lupénku Dr Michaels pomáhají stále více pacientům také díky tomu, že profesorka Jana Hercogová z FN Na Bulovce hovoří k pacientům a jejich lékařům prostřednictvím médií. 82,3 procenta je opravdu závratná úspěšnost, jak ji trefně nazval Jan Červenka na http://aktualne.centrum.cz/veda/forum.phtml?op=text&id=620568&topic[]=3128148,1 ve svém článku Proti lupénce myšími protilátkami i ovocnými kyselinami.

Pro věrné čtenáře mého blogu je možná zajímavé, že si mě opět vybralo jedno médium, a to jmenovitě Blesk. Žel, na Světový den lupénky, tedy minulou středu, jsme se nedostali do tištěného vydání, což je mi moc líto, protože zájem o tematiku lupénky je v ČR velký. Vždyť lupénkářů je u nás 480 000. Připočtěme rodiče a sourozence a jsme na dvou milionech lidí, které tohle téma zajímá. A problémy s lupékou řeší také lupénkářovi přátelé, kolegové z práce... Mnoho lidí mi už v minulosti říkalo o tom, o čem se dočetli, co kde slyšeli, že pomáhá proti lupénce a tak dále - každý se tím aspoň trochu zabývá. Snad se o tom dovědí jinak. Jo, článek se ale objevil na blesk.cz, a to konkrétně na http://www.blesk.cz/clanek/102487/lupenku-pokori-vytazky-z-ovoce.html.

Dr. Michaels se objevil také ve spektu radiových vln, a to na ČRo 1 Radiožurnálu v pondělí . Mluví tam maminka 11letého Tomáše Váni, kterého léčba lupénky Dr. Michaels dočista vyhojila během asi měsíce a který je už 7 měsíců bez projevů lupénky. Link je http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player.html?id=00805406&br=48&s=1 Je potřeba si najet na čas 43:20.

Tímto chci vyjádřit všem autorům mediálních materiálů velkou pochvalu, povedlo se jim to!

Léčba lupénky s přípravky Dr. Michaels - výsledky studie a další informace

2008-09-25T16:29:00.027+02:00

Ahoj všem!
Dlouho jsem se neozval, ale můj život neztratil na zajímavosti :) Naopak! Stále mě baví. Jak jsem již psal, lupénka je teď u mě pěkně pod pantoflem. Moc bych přál každému lupénkáři, aby zažil 4 měsíce v kuse jako já - bez starostí. A protože mi bylo pomoženo, tak jsem se rozhodl zkusit pomoci ostatním - prostřednictvím médií a svého příběhu. Snad se to podaří a lidé zkusí převážně přírodní a bezkortikoidní přípravky Dr. Michaels a ony jim pomůžou... Stačí je objednat v kterékoli lékárně v České republice. Distributorem je společnost Phenix (čtěte “fénix” - to uveďte v lékárně při objednání, aby lékárníci, kteří tyto přípravky možná znát ještě nebudou, věděli, kde je v počítači hledat). A ještě než začnu s oficialitami, přidám (nejen) svůj dojem: přípravky Dr. Michaels narozdíl od většiny jiných mastí krásně voní (vždyť jdou taky z přírodnin, tedy třeba různých olejů).

Čeští dermatologové provedli studii účinnosti - v hlavní roli australské přípravky na lupénku Dr. Michaels. Léčba lupénky po 8 týdnech (u některých i po kratším čase) přinesla tyto fantastické výsledky:

Hodnocení lékaři po 8týdenních testech:

zhojeno .................................. 120 pacientů - 59,11 %

zlepšeno o 75 % .......................... 31 pacientů - 15,2 %

zlepšeno o 50 % .......................... 16 pacientů - 7,88 %

zlepšeno o 25 % ............................ 13 pacientů - 6,4 %

Nezlepšeno ................................. 15 pacientů - 7,38 %

zhoršeno ..................................... 7 pacientů - 3,44 %

nepřišel na poslední kontrolu .............. 1 pacient - 0,49 %

Celkem: 203 pacientů
Úspěšnost: 82,3%

- pokud bychom to převedli na celkový počet lupénkářů u nás, který je asi 300 000, a pokud by platila uvedená úspěšnost (která je zhruba stejná jako v zahraničních studiích v uplynulých letech), pak by to znamenalo, že:

180 000 lupénkářů se lupénky zbaví zcela
60 000 lupénkářů zažije 75- či 50procentní zhojení projevů psoriázy

= 240 000 šťastných lidí

Tahle léčebná kosmetika - tedy sada mycího gelu, masti a tělového oleje - je BEZ KORTIKOIDŮ, což je pro lupénkáře velmi důležité a cenné. Samozřejmě, že geneticky podmíněná lupénka z těla nezmizí. Vrací se ale ve zhruba 25procentní míře oproti původnímu stavu před léčbou přípravky Dr. Michaels (dle zkušeností prof. Františka Novotného) a mnohdy ani to ne. RECIDIVA JE TEDY MINIMÁLNÍ. Navíc projevy lupénky SE NAVRACÍ PO DLOUHÉ DOBĚ - NĚKDY AŽ PO ROCE nebo i delším čase.

11letý Tomáš Váňa, který byl stejně jako já coby pacient na tiskové konferenci v úterý 23. září, měl lupénku po celém těle. A už je PŮL ROKU BEZ JEDINÉHO FLÍČKU, natož pak ložiska. Paní Prstková měla lupénku na 60-70 procentech pokožky. Už prodělala dvě kúry a vždy se zcela zhojila (přičemž recidivu způsobilo zranění a operace ramene).

A já? Jsem 4 měsíce v pořádku, a to přestože jsem prodělal v červnu neštovice a někdy v létě lehké nachlazení (které vždycky předtím lupénce nahrálo). Před 16 a 14 lety jsem byl vinou lupénky hospitalizován. Na celé tělo se projevy psoriázy vždy vracely a bujely. Naštěstí pomáhaly pobyty u moře a od konce 90. let také světloléčba s koupelemi a držely psoriázu aspoň nějak na uzdě. Více se dočtete a doslechnete a taky uvidíte díky těmto odkazům:

Článek v MF Dnes ze 24. září 2008.
http://zpravy.idnes.cz/lekari-testuji-novy-pripravek-na-lupenku-pacienti-ho-zatim-chvali-100-/vedatech.asp?c=A080924_113935_vedatech_pje

Zde je pořad ČT24 Před polednem z 23. září, kdy byl hostem prof. František Novotný, jedna z největších českých kapacit na lupénku, a také já coby úspěšně léčený pacient. Když kliknete, uvidíte ale nejdřív reportáž Jaroslava Kramera, redaktora České televize, která téma shrnuje, a pak pod videooknem můžete kliknout na zmíněný rozhovor:
http://www.ct24.cz/veda-a-technika/29631-dermatologove-predstavi-novy-lek-na-lupenku/

Deník Šíp 25. září (tady je proslavená i naše kapela :) ):

http://sip.denik.cz/zpravy/-lupenka-dohani-lidi-k-sebevrazdam20080925.html

Další linky na články přidám, až budou k dispozici.

Všem lupénkářům přeju úspěch!!!

A POZOR:

I když bude v začátcích používání přípravků Dr. Michaels pokožka třeba i svědit a pálit, nenechte se odradit. VYDRŽTE TO. Dva týdny mě obličej docela pálil, byl červený jako po spálení na slunci, a asi třikrát za tu dobu jsem ho musel zchladit studenou vodou, ale postupně v průběhu těch dvou týdnů z něj lupénka mizela, a tak jsem držel a vydržel. Pak to pálení přešlo. Na zbytku těla mě kůže trochu svědila asi 4 týdny - ale to mi dělala lupénka i bez přípravků, tak jsem toho nedbal a zase vydržel. Všechno to do 8-10 týdnů zmizelo a já byl úplně čistý! Tohle se mi s jinými doma užívanými přípravky nestalo.

V LÉKÁRNĚ:
Sada stojí zhruba 2000 korun. Potřeba jsou průměrně 2-3 sady, záleží na míře postižení a rychlosti hojení. Sám jsem zaplatil asi 9 tisíc korun. Ale jsou tací, kteří i přes rozsáhlé postižení kůže potřebují jen jednu sadu a během tří týdnů jsou čistí (11letý Tomáš Váňa byl bez lupénky už po 2 týdnech kúry). Já měl zasaženo také celé tělo, ale léčba trvala oproti Tomášovi déle. Kdo má ale menší postižení kůže, ten vystačí s jednou sadou třeba na celou 6-8týdenní kúru. Vše také závisí na každém tělu, na míře stresu v životě lupénkáře, zpomalení přináší konzumace alkoholu, kouření i nemoci.

Držím všem palce!

PS: Na fotkách jsou moje nohy - jakože před a po.

Titul... jo, dobrý

2008-06-27T13:49:00.003+02:00

Tak se to stalo dnes, 27. června 2008. Složil jsem do večného ukladiště stání magisterské zkoušky v oboru mediální studia. Stalo se tak po útrapách, poslední měsíc byl krušný hlavně a vydatně vinou neštovic, které jsem chytil od osoby blízké. Chytil jsem je podruhé - což lze. A to pokud průběh prvních v dětství byl slabý. Ten můj byl. A tak se jednoho krásného večera začalo moje tělo obsypávat pupínky, moje teplota se pohybovala přes 39 stupňů a já se nemoh učit. Blbý. Nakonec odsun termínu na dnešek mne vymanil ze sevření časového lasa, do něhož jsem byl lapen. Učení bylo intenzivní, náročné, hodně čtení, snahy zapamatovat si teoretické věci nepoužívané třeba i tři roky, návraty k prostudovanému, opětovné návraty k prostudovanému, další návraty k prostudovanému nekorunované uspokojením z množství (spíše nemnožství) v paměti utkvělého. Kdekdo by měl nervy, ne tak já. Včerejší večer byl klidný, nervy se nekonaly. Už jsem si jich kvůli studiu zažil dost a řekl jsem ne, už nikdy víc. A bylo to tak, skutečně na nervy není prostor. Neuměl jsem samozřejmě úplně všechno, ale v čase k tomu určeném jsem se snažil, studoval a nebyl důvod být nervózní - líp to totiž za daných podmínek snad ani nešlo. A nakonec jsem to dal. Úleva, oddechnutí, únava, proces vyprazdňování hlavy, ospalost, zprávy našim, bráchovi, dědovi, kamarádům... Linda mě podpořila maximálně -byla ve škole se mnou. Moc mi pomohla, skutečně. Bez ní bych k některým věcem nepřistoupil tak zodpovědně, hlavně k historii médií. Tu jsem zvádnul nejlíp, taky jsem se v ní cítil už předem jaksi silný. Další věci nebyly úplně jisté, ale klaplo to.
Tak a teď se už můžu věnovat jiným věcem. Hurá do toho!
(třeba se podívám na Vářův blog...)

Kratce k vyrazeni fotbalistu

2008-06-15T23:31:00.002+02:00

Tak nam ten fotbal kluci pekne projeli... nejde o tu Cechovu chybu, ale o to, ze to pekne zvojtili a rikali si o to vetsinu druhy pule. Zase Bruckner nereagoval na deni na hristi - mel stahnout Kollera a dat tam Sverkose na brejky, kdyz to Turci zjevne zacali otevirat (kdo mluvi o Barosovi, je blazen - ten kluk uz je delsi dobu z formy). Za druhy - Plasil jit dolu nemel, taky nebyl duvod stahnout se timhle zpusobem do obrany - a k tomu ementalovy, predevsim kdyz jim projela kolmice a Turek jako nuz maslem:-) Na levy strane to furt horelo, ale porad tam byl volnej ten se 14kou nebo s jakym cislem. Ale co, zivot jde dal a na tomhle nestoji :-)

Kluci se jiste snazili, ale bohuzel na to nemeli. Myslim si, ze styl vystaveni toho tymu a i sazka v posledni dobe na defenzivu a nepochopitelnym zpusobem neatkraktivni styl (v mnoha utkanich, napriklad s Irama u nich - to byla tragedie se na to koukat... o duelu se Svycarama nemluve) byla chybna. To muze vyjit jen jednou jednomu tymu, Rekum.

Posledni zapas ve skupine Eura: Turecko - CR 3:2

Tesim se na novou cerstvou nezatizenou generaci. Fakt dobrej je Koller, toho si vazim. Skoda, ze s touhle pomerne slibnou generaci cesky fotbal nedosahnul na vyssi mety. Bronz z 2004 je jiste fajn, ale ten vyber mel na vic nez jen postoupit na MS a na dalsi ME. Skoda potencialu tech kluku. At se tem odchazejicim dobre zije! Meli jsme a mame je radi :)

Dr. Michaels a lupénka mizí :)

2008-05-02T19:27:00.002+02:00

Zní to neuvěřitelně, ale lupénka ze mě mizí jako pára nad hrncem!

No, zas tak rychle to není, ale během posledních sedmi týdnů jsem se zbavil lupénky na obličeji (už ve 2. týdnu), ve kštici (tedy na hlavě - po třech týdnech nebyla k rozeznání, postupně se doléčovala), víceméně pigmentové zbytky ložisek jsou na rukou a na nohou. Ještě jsou takové drobnůstky, tečky nebo jak to nazvat, ale oproti začátku kúry se přípravky Dr. Michaels jsou to úplné prkotiny. Navíc v léčbě ještě pokračuju. A co je na tom všem tak zvláštní? Že jsou ty přípravky přírodní, z rostlinných výtažků a olejů a BEZ HORMONŮ KORTIKOIDŮ.

Jde o trojkombinaci mycího gelu (po opláchnutí vodou se nanese, nechá 10 minut opůsobit a pak se smyje), masti (po lehkém utření ručníkem se nanese pouze na ložiska) a tělového oleje (kterým se po 3-5 minutách člověk jemně natře). Vše se používá jak na tělo, tak na kštici.

Tahle léčba je náročná ze dvou pohledů - každá kúra trvá 45 minut až hodinu a měla by se dělat 2 denně, ráno a večer (to aby to zabíralo rychle). Věřte mi ale, dělat se to dá. Druhá relativní nevýhoda je cena přípravků. Jedna sada stojí 2000 korun, bez příspěvku pojišťovany (Dr. Michaels nejsou registrovány jako léky, jsou volně dostupné v lékárnách - na objednání). Zapotrebi maji byt na 6-8tydenni lecbu dve sady, ja pouzil trochu vic prostredku, ale to je u kazdeho individualni. Ale nastesti lze i usetrit, daji se ty jednotlivy casti nakoupit i samostatne a na velky masti usetrit pulku penez.

Vyjde to na par tisic, ale vysledek stoji zato. Uspesnost pri klinickych testech na Bulovce: 70-75 PROCENT PACIENTU SE ZHOJILO ZCELA. U profesora Novotneho pripravky pomohly 90 procentum pacientu.

Pokud znate nejake lupenkare, kteri uz se nechteji patlat skodlivymi kortikoidy (po jejichz pouziti se lupenka beztak vraci v jeste vetsi mire), reknete jim o Dr. Michaels. I zahranicni testy ukazaly, ze to vubec nepomuze pouze 10 procentum pacientu - coz je u lupenky dost dobry, ne? :)

Michal Prokop pokřtí novinky i staré pecky Luboše Pospíšila

2008-04-22T18:17:00.002+02:00

Praha - V hudebním klubu Vagón pokřtí 23. dubna nové album písničkář Luboš Pospíšil se svou kapelou 5P. Kmotrem desky nazvané Příznaky lásky je Michal Prokop, křtu spojeného s koncertem se zúčastní i další hosté včetně básníka Pavla Šruta. Program doplní pražská folk-rocková kapela Hromosvod.
"Na albu jsou písničky založené na krásných vokálech Luboše Pospíšila," přibližuje klávesista a kytarista obnovené a omlazené skupiny 5P Ondřej Fencl. Kapela ve svém složení funguje od léta loňského roku, kdy Luboš Pospíšil a kytarista Bohumil Zatloukal přibrali o generaci mladší hudebníky, bubenici Páju Táboříkovou, baskytaristu Martina Štece a Ondřeje Fencla. Spolupráce dvou generací probíhá podle Fencla výborně a koncerty navštěvuje omlazené publikum i děti původních Pospíšilových posluchačů.
Deska s 11 skladbami vznikla na podzim 2007. Autory hudby jsou Pospíšil a Zatloukal, většina textů je dílem Pavla Šruta, jeden pochází z odkazu Františka Stralczynského, jeden od Jana Kašpara. Některé písně jsou zcela nové, jiné vycházejí ze starších skladeb (například Růže z květinářství, Mistr světa v dámě).
Kapela zahájila turné k albu 17. dubna v Kolíně, další koncerty se konaly v Pardubicích a Hradci Králové, všude s živým a početným publikem. Po pražském křtu kapela během dubna a května zavítá do Plzně, Písku, Tábora, Liberce, Ostravy, Olomouce, Banské Bystrice i dalších měst.
Luboš Pospíšil zahájil svou hudební dráhu v roce 1969 v řadách populárního C&K Vocalu a brzy se stal jeho nejoblíbenějším členem. Na první sólovou desku si musel z ideologických důvodů počkat až do roku 1983, LP Tenhle vítr zaznamenalo obrovský úspěch. Pospíšilův charakteristický rejstřík v kombinaci s poetickými texty básníka Pavla Šruta přinášel unikátní styl, zpěvák se rázem postavil po bok interpretů typu Vladimíra Mišíka.
S novou kapelou 5P, v níž nechyběli Bohumil Zatloukal, David Koller nebo Michal Pavlík, vyprodával v letech 1982-88 sály po celé republice. Na sklonku 80. let Pospíšil a Koller podpořili Radima Hladíka v kapele Blue Effect, nakrátko obnovené. Po roce 1990 Luboš Pospíšil vydal několik dalších řadových alb, nejprve se členy Hudby Praha, později s kutnohorskými muzikanty pod značkami Biograf a LPG.
Autor: Linda Fryčová
Převzato z www.ct24.cz

Kapela Lykke til zahraje se slovenskými hvězdami

2008-04-08T20:38:00.002+02:00

Tisková zpráva

Ve společnosti známých slovenských kapel zahraje cross-popová skupina Lykke til ve středu 16. dubna v Bratislavě. Na benefičním koncertě u příležitosti 10. výročí založení Klubu detskej nádeje, který přispívá ke zlepšení života dlouhodobě hospitalizovaných dětí, vystoupí coby jediný český zástupce po boku oblíbené ska-rockové kapely Polemic, vítězů Coca-Cola popstar Vetroplachu, pop-beatového Tučnolistu a vítěze soutěže Slovensko hľadá Superstar 2 Petera Cmorika. Původní tvorbu mělnické formace uslyší publikum v sále bratislavského Parku kultury a oddychu, kde bude večer od 19 hodin moderovat současná nejúspěšnější slovenská moderátorka Adela Banášová. Vstup na benefiční koncert je volný. Víc informací o koncertě na www.kdn.sk a www.bkis.sk.
"Pro nemocné děti, kterým pomáhá Klub dětskej náděje, jsme už jednou hráli. Bylo to loni před Vánoci v bratislavské kramárské nemocnici. Naše písně se dětem i pořadatelům líbily, a tak nás pozvali i na velkou dubnovou akci. Jsme samozřejmě moc rádi," řekl Kamil Blažek z kapely Lykke til.
Skupina se na jaře představí ještě například 17. května na festivalu Out of Home na pražském ostrově Štvanice v Praze, kde se návštěvníci mohou těšit na britské Fun da Mental, české Lenku Dusilovou, Gipsy.cz, South Paw, Eggnoise a mnoho dalších.

Program koncertu v PKO Bratislava 16. dubna:
19:15 Peter Cmorik - 1. místo Slovensko hľadá Superstar II
19:35 Lykke til (CZ) - mělnická cross-popová skupina
20:35 Polemic - úspěšná ska-rocková slovenská skupina
21:30 Vetroplach - vítězové Coca-Cola popstar hrající pop-rock
22:25 Tučnolist - festivalová kapela hrající "post-pop beat"

Kapela Lykke til vznikla před čtyřmi lety v Mělníku. Ve své tvorbě označované jako cross-pop spojuje vlivy funky, swingu, ska a reggae umístěné na pop-rockovém rozhraní. Charakteristický zvuk jejím písním dává saxofon Jakuba Laxy a zpěv Ondřeje Tichoty. Rytmickou sekci tvoří bratři Šenfeldovi, baskytarista Ondřej a bubeník Radek. Na kytary hrají Kamil Blažek a Ondřej Vařil, jediný mimomělnický člen skupiny. Všestrannost jednotlivých členů s pestrou paletou jejich zájmů a aktivit dovolila od roku 2004 nahrát dvě demo cd a letošní nosič s ústředními písněmi festivalu Klíč 2008. Lykke til znamená norsky hodně štěstí.

Krišpín

2008-04-03T13:38:00.003+02:00

Letošní Krišpín se blíží. Bude v pátek 18. a sobotu 19. dubna. Kde? V mělnickém kině Sokol. Více najdete po kliknutí na logo festivalu v levém sloupci v sekci odkazy. Program úplně ještě není na webu, ale co není, může být...

Pátek 18. dubna, kino Sokol
18.00 Muž, který sázel stromy (Kanada, animovaný, 30 minut) - mezi animovanými filmy je tenhle v elitní pětce
Extase (ČSR, drama, 1932) - neviděl jsem, ale půjdu na něj

Sobota 19. dubna, kino Sokol
16.00 Soutěž amatérských filmů - moje oblíbená část festivalu. Jaký film zaujme? Který film zklame? Někdy jsou v krátkých filmech opravdu zajímavé nápady ;)

Letos se na přípravě nepodílím, jen občas prohodím - ne, nikoho oknem neprohazuju - pár slov s pořadateli, především s Kávou. Doufám, že letos filmy budou pěkné, bo to je vždycky hádanka. Finišujou i nějaký filmy z Mělníka a okolí, tak se to snad stihne. Ale víc prozradit nemůžu. A proč jsem se nepodílel? Nedostatek času a energie v tomto náročném pro mě období... A spousta nových výzev. Život je boj :)

Gospel Time zase z playbacku?

2007-12-16T15:34:00.000+01:00

Tak uz vim, na co na melnickych vanocnich trzich nepujdu. Gospel Time. Loni taky na trzich zpival cely sbor z playbacku. To byla ostuda!!! Hruza, hamba! Nejlepsi bylo, kdyz slezli vprostred koncertu mezi lidi dolu z podia a znelo to, jako by jich na podiu zbylo 50. A ono jich pritom bylo jen asi 12... a vsech 12 bylo pod podiem.
Co musim naopak kvitovat, byl sobotní koncert Podřipského žesťového kvintetu s uměleckým šéfem Mgr. Pavlem Šourkem. Moc pěkné. Jen škoda, že bylo pramálo diváků.

Názor je důležitý

2007-12-03T16:39:00.000+01:00

"Doufal jsem kdysi, že se svobodou slova přijde větší názorová rozmanitost, a bál jsem se, že svoboda přinese změť názorů. Přinesla mohutný, sebevědomý mainstream - hlavní proud a je u nás málo těch, kdo z něho vybočují. Nevadí mi, když i já jsem součástí mainstreamu, pokud se přitom nedostanu do rozporu sám se sebou. Ovšem tu a tam, když se chystám napsat či říci něco, o čem vím, že to opouští koryto hlavního proudu, musím si připomenout, že názor je právě tak důležitý jako nestranná informace."
Zdeněk Velíšek (z knihy Svět, o který mi jde; text na pozvánce na křest této publikace)

Kauza radar

2007-11-26T23:07:00.000+01:00

Tak to je podle mne výsměch slušnému řidiči, který nechce nikoho rušit, chce prostě plynule projet zasekaným Mělníkem.

Kdo neví, o co jde, ať čte zde:
http://melnicky.denik.cz/zpravy_region/radar_ma_vsechna_povoleni.html

Nemyslím si, že jsem nejkompetentnější osoba, která by se měla vyjadřovat k umístění radaru na Malém Spořilově, ale podle toho, co jsem sledoval v médiích, si myslím následující.

Řešení neutěšené situace v oblasti, kde panuje hluk a vibrace nad klidem a pohodlím, tímto způsobem považuji za značně nešťastné. Je zdaleka nepřipravené a nepromyšlené do důsledků.

Tvrzení nejvyšších představitelů města, že to není past na řidiče a jejich peníze, není pravdivé (i kdyby to představitelé města mysleli třeba dobře). Na hlavním tahu městem, kudy jezdí mraky aut a kde by provoz měl co nejvíc odsejpat, umístit radar na takovém místě a ještě tak pozičně špatně, je podraz.
Například řidič o něm neví dopředu. Takže v oblasti stejně jede těch 40-50 km za hodinu (nebo víc, údajně i víc než 100 km/hod). Takhle sice zaplatí pokutu za to, co udělal, ale na rychlosti, kterou překonává přejezd, se tedy oproti době před umístěním radaru moc nemění (chyba!!). Není tady tedy žádná prevence, žádné upozornění "NERUŠTE LIDI, KTEŘÍ TADY ŽIJÍ, A JEĎTE 30tkou" DĚKUJEME! To by bylo moc slušné od města, které přeje svým občanům "krásné žití v našem městě". (a o prevenci by mělo jít především, aby tam ty lidi jezdili skutečně 30, ne?). S tímto nápadem prevence přichází město (nebo kdo) až na konci prosince, půlroku po umístění radaru (na co a hlavně jakým způsobem se o věci přemýšlelo se mi ani nechce domýšlet.. ačkoli si to domýšlím). Čteme, že "Město uvažuje i o informačních tabulích, které by na radar řidiče upozornily předem. Pravděpodobnější je ale varianta umístění cedulí u vjezdů do města, které by řidiče informovali o tom, že se měří na území města." To mělo přeci přijít už dávno! A ne půl roku po umístění radaru a po značných stížnostech veřejnosti (kolik lidí na tom strávilo času! Aby psalo dopisy do novin, komunikovalo s radnicí, policií, účastnilo se jednání na policii, údajně se odvolávalo proti pokutám a dělalo další věci spojené s pokutami za byť i sebemenší překročení rychlostního limitu! Jejich čas se dal ušetřit - zcela jednoduše. Například právě způsobem, který čteme v kurzívě výše.). Vedení radnice v tomhle zklamalo. Vezmu jeden fragment: Čas je jednou z nejdůležitějších veličin v životě člověka. A mělnická radnice čas mnoha řidičům svým zbrklým a nepromyšleným jednáním vzala a bere. Kdyby mi šlo o zpomalení a ztišení provozu v nějaké oblasti, vyjednám umístění obrovské cedule s nápisem 30km/hoda upozorněním na radar. No ne? ...

Když mi někdo z policie nebo krajského úřadu tvrdí, že je něco někde umístěno protiprávně, pak přeci nemůže někdo podle práva vybírat pokuty! A, upřímně, ani moc nevěřím zástupcům Bezpečných měst, citovaným v médiích. Například jejich tiskovému mluvčímu Jakubovi Hynkovi, který je zároveň tiskovým mluvčím společnosti Czech Radar, která radar umístila a vlastní a provozuje a která má z pokut pravděpodobně tučný zisk. Mimochodem pan Hynek je podle všeho najatý z agentury EMC group, která se zabývá komunikací a vztahy s médii. Pracuje tedy jak pro Bezpečná města, tak pro Czech radar. Projekt Bezpečná města sice voní lidumilně, ale zároveň smrdí byznysem.

Platit musí snad skoro každý, kdo Spořilovem projede... Kterak radnice získá zpět důvěru občanů? On už se asi nějaký způsob najde.

Z výstavy návrhů na logo města Mělník

2007-10-25T09:27:00.000+02:00

Na radnici je k vidění asi milión návrhů, které přišly na mělnickou radnici coby návrhy (a někdy opravdu jen nástřely) oficiálního městského loga. Můžete tam klí´do jít a pro jeden z těch návrhů hlasovat a třeba tak ovlivnit rozhodování rady města o tom, kdo to jakože vyhraje. Ve hře je deset táců pro vítězě, takže suďte dobře ;) Ale hlasujte jen pro práce označené písmeny, to je deset finalistů, které vybrala odborná porota a z nichž šampión vzejde. Další věc je ta, že se neví, zda vítězné logo skutečně se stane oficiálním mělnickým. To sa teprváj vokáže... Každopádně těch návrhů je tam mraky, některý jsou pěkný, ale pro logo města se nehoději (je potřeba jednoduchý a při zmenšení pořád kompaktní). Jako úplně hustý jsou dva zbrojnoši nakreslený tužkou. Na ty se tam musíte zajít podívat, jsou fakt vymazlený! :) Vyfotil jsem toho málo, abyste tam ještě zaběhli. Do 2. listopadu máte čas... takže už jen tak asi týden.

Focused on radnice

2007-10-13T14:44:00.000+02:00

Jen mi to přijde takový vtipný obrázek.

Připravuje se město o miliony?

2007-10-11T17:24:00.000+02:00

Byl jsem v úterý na chvíli na zastupitelstvu. Asi budu chodit častěji, protože je to lepší než akční film - vzůšo.
Zaujalo mne několik kauz, ve kterých se opozice snažila argumenty změnit blížící se a, jak se většinou ukázalo, vesměs neovlivnitelné rozhodnutí většiny zastupitelů, výhradně koaličních. Byla to skoro marnost. No... Tak například odkoupení domu, který se musí zbourat kvůli sjezdu z nového mostu do přístavu. Město dostalo na jeho koupi a demolici 4milionovou dotaci, ale celou tuhle částku dá pouze za odkoupení domu od manželů Fialových, kteří dům vlastní/vlastnili. Upozornil na to zastupitel Dalibor Šaman. Starosta Miroslav Neumann odvětil, že České přístavy nebo Maersk (nejsem si teď zcela jist kdo) přislíbily, že demolici uhradí nebo na ni přispějí. Někteří zastupitelé tomu ale nevěří a chtějí spíš vidět nějakou psanou dohodu a peníze na stole (kromě toho, že jim cena za odkup přijde příliš vysoká). Takže se to tam dohadovalo, nejistota veliká, obava, že město bude cvakat statisíce nebo třeba milion navíc za demolici. Pan starosta podaný návrh hájil. A nakonec se odhlasovalo, že teda jo, že se to udělá podle původního plánu. Do toho jde taky to, že majitelům toho domu se bez výběrového řízení prodá městský dům nedaleko ZŠ na Pšovce za 1,9 milionu, takže se jim tak jakoby nechá ke koupi, aby asi jako měli kde být - a taky se dům napíše rovnou na jejich potomky. To jsou od města pro některé zastupitele hodně velké vstřícné kroky k lidem, kteří sice přijdou o svůj domov (jak neustále opakoval pan starosta a říkal, že "je potřeba jim pomoct, když vyšli vstříc oni dobrovolným a rychlým prodáním toho domu"), ale kteří dostanou velkorysou částku 4 miliony (místo třeba dvou/dvou a půl), ale navíc můžou z těch městem darovaných peněz rovnou zaplatit městský dům - zaplatí tak městský majetek městskými penězi. Podle pana Šamana přijde město na prodeji toho druhého domu asi o půl milionu (když se tedy prodá za 1,9, protože prý má cenu 2,4 nebo tak nějak). Fialovým tak může prakticky po výměně dvou domů zůstat částka 2,1 milionu, pokud dobře počítám. Tak o tomhle se tam třeba takhle mluvilo. Je to tam opravdu zajímavé se podívat, jak ográn zastupitelů funguje, diskutuje, rozhoduje se.

Podle České televize (Události v regionech, 10. 10. 2007, http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10.10.2007/207411000141010-19:25-1-udalosti-v-regionech.html) a také informací, které jsem zprostředkovaně dostal, provázejí nesrovnalosti prodej Krombholcovy vily (dříve tam například sídlila pohřební služba Benda, je to pěkná vila "pod soudem"). Zastupitelstvo ji prodalo za 4 miliony exekutorovi Romanu Chaloupkovi, tedy stávajícímu nájemci, a to bez výběrového řízení. V roce 2004 (jak jsem se dnes při přípravě do školy dočetl v Mělnické radnici z té doby) byl přitom pan Chaloupka Radou města určen jako exekutor pro městské záležitosti. Na tomtéž zasedání (ačkoli až po schválení prodeje za 4 miliony), přestože nebylo výběrové řízení, dostalo podle informací v reportáži Richarda Samka zastupitelstvo ještě jednu nabídku - a to na 5,5 milionu. Hlasování se ale neopakovalo. Město tak tedy zcela podle selského rozumu přišlo o 1,5 milionu. Odhaduji, že to by byly tak dvě opravené ulice.

No... tak asi tak. Zajímavé je, že jak jsem si dnes procházel ty Mělnické radnice, tak městský majetek se prodával obálkovou metodou, vesměs.

Návštěvnost vinobraní

2007-09-26T14:01:00.000+02:00

Mělnické vinobraní navštívilo o víkendu 34 364 lidí. Sice o čtyři tisíce míň než loni, ale pořád je to pecka a pohybuje se to v řádech dlouhodobého průměru. Co jsem o vinobraní psal pro noviny, tedy od roku 2001, se to pohybovalo právě od 34 do 38 tisíc. Někdo by sice na městě mohl věsit hlavu a říkat, že přišlo lidí málo, ale já bych to nedělal, protože návštěvnost je pořád velmi slušná. Navíc se vydělalo víc peněz, když nebyly denní, ale jen třídenní vstupenky za 150 korun. Už se těším na cifru výdělku a taky na informaci, na co půjdou peníze letos.

Vinobraní

2007-09-23T23:17:00.001+02:00

Ohromnou radost nám udělali všichni, kteří vydrželi na náš koncert do jedné hodiny ranní na mělnickém vinobraní. I když spousta kamarádů přímo tváří v tvář oznámila, že ač chtěli, odcházejí dávno před koncertem unavení a ospalí, tak hodně lidí zůstalo a společně jsme si to užili. Oni tančili, skákali a vytleskali si i přídavek. Díky!! Jsme rádi, že se vám to líbilo.

K dění na Mělníčku

2007-09-18T09:40:00.000+02:00

Mělník: Turista demoloval lavičky
Devatenáctiletý mladík z Německa se pokoušel demolovat lavičky na náměstí Míru v Mělníku. Jeho počínání si všimla operátorka kamerového systému a na místo byla vyslána hlídka městské policie, která muži v dalším ničení zabránila. Vzhledem k tomu, že nevznikla žádná hmotná škoda, byla mladíkovi uložena pokuta 1000,– Kč.
(Zdroj: www.melnicky.denik.cz)

Bond: Pokuta 35 euro je pro mladého Němce fakt dost málo. Měl dostat aspoň dvojnásobek a příště by si dal pozor, holomek.

Kondenzátor na zimáku rozpoutal dlouhou debatu
Dočetl jsem se, že město Mělník dalo dotaci 2 miliony korun zimnímu stadionu, který je v jeho majetku – dotace byla na vzduchový (chladící) kondenzátor (to aby se při bruslení nezjistilo, že se plave). Utratilo se z toho skoro půl milionu. „Jsou to náklady na zpracování projektové dokumentace, přípravy na připojení kondenzátoru, zčásti úpravy na vodním kondenzátoru,“ uvedla na dotaz Jana Kašparová, která je pověřena vedením odboru správy majetku a služeb mělnické radnice.* Pak se zjistilo, že kondenzátor vlastně vůbec není potřeba. Tak se někteří na městě rozhodli, že nejlepší bude nechat zbylý milion a půl provozovateli zimního stadionu HC Hvězda Praha.

Bond: No, to snad ne. Zastupitel Milan Schweigstill na to asi kápnul, když řekl: „Honem honem potřebujeme 1,5 milionu korun dát HC Hvězda Praha jako dotaci. Takže je tu projekt na kondenzátor za dva miliony, ale koupilo se něco jen za půl milionu. Tak ten jeden a půl milionu jim dáme právě z téhle kolonky.“ * Opravdu to tak silně působí. Vždyť ze zkušenosti víme, jak je to problematické a někdy zvláštní s dotacemi pro sporty, hlavně pro ty velké, u nás na Mělníku.
Taky mi přijde divné dělat přípravy na připojení kondenzátoru, když ten se pak nekoupí. I když ty peníze budou nějak na provoz stadionu, tak přece takhle to dělat nejde. Vždyť od toho se rozhodlo o udělení dotace KONKRÉTNĚ na kondenzátor, tedy na určitou věc. Peníze hezky zpátky do městské kasy a pak hlasovat o dalším konkrétním využití třeba na provoz stadionu, městského majetku – ale hezky znovu schválit, na co půjdou. Ne je dát HC Hvězda Praha k dispozici jen tak.

* Mělnický deník, 14.9., Kondenzátor na zimáku rozpoutal dlouhou debatu

Mělník s mechovým sestřihem

2007-09-17T11:53:00.000+02:00

Tak to vypadá, že mělnická radnice najmula pečlivé kadeřníky. Před vinobraním chce, aby hlavinku našeho města zdobil mechový porost a aby se tak neuřízla ostuda před celou republikou. Jak jinak si vysvětlit to, že už podruhé během zhruba týdne nám kolem domů jezdí a vrčí travní sekačky? Zatím na druhém břehu autořeky zvané Bezručova ulice klidně odpočívají zábavní stroje, které se v pátek roztočí a do hlavumotajících otáček vtáhnou děti i dospělé, ochotné roztočit své peníze. Je slunečný den, jako první jde domů ze školy prvňák a maminky tlačí kočárky, a všichni si přejí, aby se slunce na naší slavnost o víkendu taky podívalo a svými paprsky důkladně prozkoumalo, zda na sestřihu nejsou zoubky.

Víděň, město obrazových zázraků?

2007-08-17T12:17:00.000+02:00

Stavil jsem se ve Vídni. A taky v Lublani. Obrázky z Lublaně snad příště, páč jsem tam měl většinou vybitou baterii, a tak fotila Nataša, nebo vůbec nikdo. Tak pár fotek z Vídně. (apropos, zas tak úžasný město to není, co tam mají jakože hezkýho, tak je děsně pompézní - to z toho, jak Habsburkové ukazovali, že na to maj... a to nějak nemám rád. ale jinak jsem si to město začínal oblibovat, až jsem si ho skoro oblíbil hodně... skoro, protože než to stihlo být úplně, tak jsem odjel).

Ty první dvě fotky nejsou zrcadlově otočený a upravený ve fotošopu:) To takhle stojí naproti sobě.

Maruška Terezuška a její poddaní, kterých je v sousoší celkem dost. A tak si říkám, že museli hodně tlačit na to, aby právě oni zůstali zvěčněni v kameni.

Výstava věnovaná dějinám pohostinství ve Vídni a tři LCD obrazovky s obrazem plným řízků - aneb video o tom, jak jdou na maso ve třech různých víděňských restauracích. A tohle - že by to byl Tádžmahááál?

A parádní baráček od architekta Hundertwassera (nene, není to žádnej unterwasserman, ale poctivý jezeďák z Hoštic!). Opravdu netradiční, nápadité, barevné, příjemné, energiipředávající a dovnitř se nesmící, ačkoli tam jsou chodby s nerovnými, anóbrž s vlnitými podlahami.

Ano, a to je bydliště Edith (ta s brýlemi), Klosterneuberg, asi 20 minut autem od centra Vídně. Náměstíčko, kde bývají trhy a taky letní kino po celé léto. A ta věž je skoro jako ta mělnická. A Kaarina objevila tuhle zachovalou čistírnu. Opravdu pěkný obrázek.

Náš Béďa má desku v dlažbě slávy ve vestibulu nejnehostinější vídeňské stanice metra - jmenuje se po nějakým Karlovi (na Gotta bych nesázel, protože vedle je Karlskirche). Plno bezdomovců, feťáků, lidí nabízejících fet a podpobně. Opravdu vhodné umístění.

A to už je loučení při pohledu z autobusu Student Agency, včetně Liuka z Francie, kamaráda holek, který v Jyväskylä na tři týdny navštívil svého kamaráda Antoana, který na druhou polovinu srpna zajistil asi 12ti dalším kamarádům erasmákům brigádu na vinicích kdesi ve Francii. No, a co k tomu loučení... Snad tedy na viděnou.

A pak že Cimrman neexistoval...

2007-08-17T10:58:00.000+02:00

Předkládám důkaz o existenci Járy Cimrmana. Ve hře Záskok sice nevystupovali herci Bittner a Bittnerová, ale v textu divadelní hry je podána informace o tom, že žili, když tito dva nespolehliví herci opustili divadelní soubor před premiérou nové české hry Vlasta (nezodpovědná byla podle důkazního textu především Bittnerová: "V tom má prsty hlavně Bittnerka, Bittner sám by neodešel."). Mnozí by si mohli myslet, že ani Cimrman ani tito dva herci nikdy po naší Zemi nechodili. Jenže této mylné představě je konec! Objevil jsem totiž jejich hrob - na vídeňském hřbitově. Dokonce i data jejich narození a úmrtí dokazují, že šlo právě o tyto dva herce Cimrmanovy kočovné společnosti, která brázdila blátivé cesty jinak vcelku movitého císařství v prvních letech 20. století. Mé tvrzení podporuje i skutečnost, že Bittnerová byla výrazně (o devět let!) mladší než její choť. Jak víme, v takových manželstvích mívá většinou navrch právě mladá žena, o níž nechce postarší muž přijít (a tak ji následuje pryč ze souboru, i když s tím vnitřně nesouhlasí). A teď již zmíněný jednoznačný a nezvratitelný důkaz:

Hezky pozdrav z Chorvatska

2007-08-17T10:29:00.000+02:00

Tak jsem byl u more. Letos dvakrat, pokazde jsme jeli z CR ve dvou - ja a lupenka. Poprve v Recku bez fotaku, podruhe v Chorvatsku s fotakem. A tak vam posilam opozdene pohled...

V Chorvatsku byl pobyt prijemny, ubytovani v penzionku za desne levno diky chorvatsky kamaradce Maje, jejiz spoluzak ze stredni dela v turistickym ruchu (a pry ho jeste neboli usi) a ktery nam zajistil fakt levnotu pres cestovku, u ktery driv delal. Cres je male mestecko na stejnojmennem ostrove, kde je takovy klid, az jsme z toho byli s Majou neklidni. Puvodne jsem nemohl nalezti stopy po Cesich, krome dvou aut, ale behem pobytu se to rozjelo, a tak materstina znela zahradkami restauraci, plazemi (malymi jak hokejove brankoviste a dvema vetsimi asi jako male vapno fotbalove sestnactky - ale i tak peknymi) a uzkymi ulickami, opravdu uzkymi jako mezirky mezi cihlami na novostavbe Hladikovic domu v melnicke ulici V Kopci (kazdymu rikam, ze Melnik je na kopci, coz tahle ulice prokazatelne prokazuje). Dali jsme si doutnicka, co jsem dostal od brachy Jirky (radsi uvadim jeho jmeno, aby bylo uplne jasne, ze jde o toho jedineho bratra, ktereho mam), zazpivali jsme si pri kytare a pri mesicku, ktery byl ovsem jiz davno schovan za obzorem, nekolikrat jsme si uvarili a usmazili (prvni pokus v zivote o panevni pripravu kureciho masa vysel, ten druhy taky - navic se povedly i livance.. nutno podotknouti, ze Maja nema rada vareni obecne... coz se ale na tomto pobytu zmenilo, tak se mi do toho na konci uz montovala - pozici sefkuchare jsem vsak uhajil, predevsim diky spravnym rozhodnutim v krizovych situacich nad plotnou). Byla to proste pohoda.

Pred vikendem

2007-07-20T21:52:00.000+02:00

Pred vikendem nalada je zvlastni. Musim delat na diplomce, ale nedari se dle predstav. Stale dohanim vztahovy deficit z finske sezony a setkavam se s kamarady, cimz ubiram si sil k cinnostem zasadnim. Chci videt kluky z kapely, ale nejak.. nedari se. Misto reporterovani na beachvolejbalu jedu zitra na hasicsky sport - zavody v pozarnim utoku, Tučapy u Sobeslavi. Nejsem nadsen, naopak - volejbal zboznuju, hasice uznavam. Odeslal jsem dnes odpoledne nejdulezitejsi reklamni text druheho pololeti - text k nasemu koncertu do programu letosniho melnickeho vinobrani. Hrajeme v noci z patku 21. zari v 1:00. Uz se moc tesim. Nejsem v dobrym obdobi, co se muz a tvurci invence tyka, mam liny obdobi, snazim se prat se sam se sebou, ale moc to nejde, protoze jsem na obou stranach ringu stejne silny a i kouc obou souperu je tyz. Taktika podobna, a predevsim druhou stranou citelna a predvidana. Bojuj, Ondreji, bojuj! Trochu vykrik, ale jsem unavenej. Celej den doma, jen jsem se kratce setkal s panem Cervem. To bylo fajn, ale nevytahlo me to z neschopnosti cokoli delat.

Chvile volna

2007-07-16T22:02:00.000+02:00

Po bourání Hladíkovic sídla, kde jsem kupodivu nepřišel ke zranění či jiné újmě na zdraví, dnech v práci, kde jsem vytvořil pár zpráv, prožil si telefonickou honbu za zdravotním stavem Nicoe Vaidišové, natočil rozhovor, který se nakonec nepoužil, reportéroval při zápase libereckých čutálistů, kteří to projeli s klukama z Kazachstánu, jsem si dneska užil den volna. Přesto, že už po ránu na topení našeho balkónu mamka smažila vajíčka, vytáhli jsme s bráchou naše oře, šlápli do pedálů a přiřítili se na tenis. Brácha zaznamenal první homerun (po šílený větvi - úderu rámem - dostal míček za plot), tenisáků v síti bylo víc než stop ve hřišti, mně při třech prvních servisech za sebou vyletěla raketa z ruky, takže jsem jí pokaždý fláknul přímo pod sebe do hřiště (jsem se bál, esi nemá otřes mozku), celkem slušně se ze mě nachlastalo jedno hovado a další hovada našla smrt na našich opálených tělech, nebo přímo na cihlový moučce po dopadu bráchový boty. Hráli jsme příšerně, ale protože to bylo letos prvně, jsme se navzájem pochválili, div jsme se neplácali po ramenou. Víc jsem moh plácat já sám sebe, páč jsem vyhrál. Návštěva u dědy přinesla setkání s jeho přítelkyní paní Hokešovou, prima pokec, pití a meloun. Koupaliště pak výheň na písku při plážáku, puchýře na nohou Katky Hokešový - z toho písku (ne, ne, shoda jmen není náhodná, Katka je vnučkou přítelkyně našeho dědy.. ten Mělník je tak malý! Ne nadarmo mu říkáme Mělníček...), schlazení našich rozpálených těl, setkání s pár lidma, který jsem třeba i půl roku neviděl, a mírně načervenalá ramínka. Líbilo se mi tam. Teď jdeme s bráchou na vyhlídku hrát na kytaru. Snad s vínem.

2007-07-11T23:17:00.000+02:00

V cervencove Melnicke radnici jsem se docetl napriklad:

RM (Rada města) vyhodnotila soutěž Poradce pro zadání veřejné zakázky - měření rychlosti na správním řízení města a za vítěze vybrala firmu Veřejné zakázky s.r.o. Praha. rada města souhlasí s uzavřením mendátní smlouvy s touto firmou podle předloženého návrhu.

Bond: A jakýho návrhu? A jaký byly ostatní návrhy? Kde to najdu? Mohly by být u těchle sdělení rady v jejím měsíčníku nějaký odkazy.

A taky:
ŘIDIČI SE O VÝMĚNU ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZŮ NESNAŽÍ!
K 1. 6. zbývalo na Mělníku vyměnit celkem 4 423 ŘP, kterým klončí letos platnost. Doposud bylo vyměněno pouze 1 201 průkazů, což je 21,35% z celkového počtu. Do konce roku by se muselo každý měsíc vyměnit 632 průkazů, aby se vše stihlo.

Bond: Tak přijdou v prosinci. Beztak všichni přijdou v prosinci, což každý ví, jen na dopravním odboru to nechtějí přijmout za realitu.

Odjizdeni, opousteni

2007-05-25T13:32:00.000+02:00

To, ze odsud vsichni nejak odjizdeji, prichazelo docela normalne, odjizdelo to vsechno kolem nas a prislo nam to celkem normalni (jako ono na tom neni nic nenormalniho, ale.. ). Az vcera se tnulo do nasich rad - rozloucili jsme se s Fabianou. Jo, slzy, slzy. Nase "recka komunita", jak ji rikame, protoze v ni jsou 4 Rekove, se hodne sblizila, a to jeste vic za posledni mesic, a tak to bylo dost emocionalni. Zaroven moc fajn. Jak ted Fabi odjela, a zacalo se tim padem kacet v primo nasem lese, tak jsem naraz pripravenej jet domu. Opustit to tady. V nedeli leti Erdem, v pondeli Eva, Nektaria a ja, v utery Orestis a ve stredu oba Nikove. To je nase grupa. Zustava Orestisuv spolubydlici Ville, Fin, kterej zazil, jak sam rekl, takovej malej Erasmus, protoze byl pomerne casto s nama. Do ted jsem mel smiseny pocity ohledne odjezdu, ale ted jsem s tim nejak srovnanej.

SEE YOU TYDEN
Uz to tady tak dozivame, coz ovsem neznamena, ze to nemame plny. Kazdej den neco. V pondeli byl rozluckovy vecirek s Gesou z Nemecka (ktera zpivala taky kazdy tyden v Katse), hrali jsme, zpivali jsme, bylo to moc fajn, s Evou jsme odchazeli posledni (pred vecirkem jsme meli jeste film u Nika, coz mel byt posledni film z nasi petimesicni serie filmovych veceru...to bylo dycky moc fajn, jako v kine - dva pocitace, dobrej zvuk, anglicky titulky a uz to jelo). V utery byl krasnej den, celej jsme ho proflakali, nejdriv obed, pak kafe (ja horka cokolada), pak zmrzlina, pak vecere ve meste, pak karaoke. Ve stredu jsem si vyridil papiry na univerzite, zase obed v menze, vecer rozluckovy vecirek s Fabianou u Niku - navarili jsme, naposledy jsem zapekl brambory, Erdem zapekl testoviny se syrem, upekl buchtu (jak to on nekolikrat uz udelal - treba na moji velikonocni party vlastne ani nebyl, protoze u sebe v kuchyni v devatem patre pekl a nosil nam to dolu do prvniho patra a pak se vlastne zdrzel jen chvili a sel spat), Fabiana upekla pullu (nejtradicnejsi finsky pecivo, takovy sladky bulky se skorici - samozrejme je koupila mrazeny, zejo..ale byly moc dobry), bylo to moc fajn, legrace, slzy zas (vlastne prvni slzy), muzika, pak jsme sli do baru Passion (kterej otevreli asi pred 3 tydny - skoda, ze tak pozde, protoze je nejlevnejsi ve meste - pivo "jen" 2,50 euro... ale kdyz jinde maji chmel za 3,90 a vejs, tak to tady clovek do sebe leje ocima usima). Vcera byla spanelska party v diskoklubu Kharma, chteli jsme jit, ale po odjezdu Fabi jsme nemeli naladu. Stavil jsem se i Niku v sedm ( po male solo prochazce mestem - vite, jak rad se prochazim) a rekl jim a Erdemovi, ktery to citil asi stejne jako ja, ze nevim, co budu delat, ale ze rozhodne nechci bejt tenhle vecer sam. Koukali jsme na Lost (za mak jsem tomu nerozumnel, ale melo to koule - jak se rika u nas v kapele a jak to rikaji Rekove.. no, jakoze dramo, ne?) Pustili jsme si film - uz asi skoro urcite posledni. Dneska sejdu s Heli, ktera se na zkousky vratila domu. V noci je rozluckovy vecirek u nas na baraku, odjizdi totiz podstatna cast Spanelu, takze to bude asi velky, takz je minirozlucka u Katky, kde bude i Natasa napriklad. Jana s Michalem chteji pect bramboraky. V sobotu jdeme s Evou a Nektarii na univerzitou organizovany celodenni vylet na kanoich. Pak vecer urcite nekam pujdeme. A pak je nedele. To bude Katse, posledni momenty v Jyvaskyla. A pak v pondeli odjezd s Evou do Tampere. Eve to leti v 17:55 a mne ve 22:55. (myslim, ze ve vlaku s nama pojede i Nektaria, ktery to leti z Helsinek - tyhle holky budou rvat jak zelvy, protoze jedna bez druhy skoro ani ranu a uz tady rvaly asi trikrat.. no, maso) Pojedeme nejak rano, chci se jeste trochu podivat po Tampere, kudy jsem vzdy jen projizdel a vzdycky jsem se tam chtel podivat (meli jsme jet v Michalem tohle pondeli a spat u brachy myho spoluzaka z zurnalistiky Ondry Fencla, ale Michal nakonec nemohl - uci se na zkousku z fyziologie v Olomouci, treti termin, a ma toho moc, tak to Tampere nakonec odpiskal). U Michala v Londyne budu diky casovemu posunu ve 23:45 londynskeho casu. Michal na mne bude cekat na letisti.Takze takove jsou moje posledni dny tady. Jsem rad, ze jsem tady zustal a nejel do zapadni Evropy. To ostatne muzu kdykoli.

Po Londynu prijde domov.. tri svatby budou.. mazec. A na konci cervna pojedu do Italie kvuli lupence. A prvnich 14 dni v srpnu do Recka - stejny duvod. Mrcha, se rozjela...

Takze se tam dole mejte a uvidime se jiz brzy!

Kveten ve Finsku

2007-05-25T12:17:00.000+02:00

Vazeni pratele,
ac to zni neuveritelne, je to tak. Bud se pomalu vracet domu. Dekompresni komorou mi budiz londynsky tydenni pobyt u kamarada Michala, meho spoluzaka ze zakladni skoly Jungmannovy sady, se kterym nas poji pouta takrka nejpevnejsi. Nebyl jsem ted moc u pocitace, naopak, byl jsem spis od pocitace.

NARODNI PARK A TALIN
Byli jsme s Evou v peknem narodnim parku Koli na vychode Finska, bydleli jsme v paradni chatce vprostred lesa, taky jednu noc stravili v chatce na brehu krasneho maleho jezera a videli nadherny soumrak, sice nam vesmes porad prselo, ale to nam nevadilo a chodili jsme na prochazky a rezali a stipali drivi do krbu a bylo nam fajn. Pak jsem taky jel do Talinu, kam jsme meli jet tri, ale nakonec jsem jel sam. Listek na trajekt ve studenstke cene 15 euro si se mnou koupili jeste Nektaria a dlouhovlasej Nik, ale nakonec se mnou neodjeli. Nektarii totiz nepustili pres pasovou kontrolu - jeji tata je Albanec a on i jeho deti maji (prestoze je maminka Rekyne) zvlastni obcansky status a take specialni obcansky prukaz pro cizince v Recku. S nim Nektaria procestovala par zemi Evropy, ale neuvedomila si, ze Estonsko nepatri do Shengenskeho prostoru, a tak do Talinu nemohla. Byli jsme mezi poslednimi nastupujicimi a meli s Nikem deset vterin na rozhodnuti, co delat dal, protoze kapitan uz rychlym krokem sel chodbou k trajektu a volal na nas, ze jestli chceme jet, tak ze musime ted, protoze trajekt prave odjizdi. Rekl jsem, ze jedeme, protoze Nekti stejne nebude moct nikdy jet a my chceme... Tak jsme bezeli, ale Niko se rozmyslel a za behu kricel na kapitana, jestli nam vrati penize, kdyz nepojedeme. kapitan rekl, ze jo, a tak Niko, ze pry zustane, ze tam Nekti nenecha samotnou. Vratili jsme se oba. Promluvili jsme si o cele situaci, Niko nakonec rekl, ze uz na to nema naladu, ze uz se mu nechce, a tak jsem odjel dalsim trajektem sam. Potkal jsem tam par fajn mistnich, sel s nimi na koncert soucasnych kapel, ktere hraly bigbit 60. let v Estonsku, sel jsem na alternativni prohlidku mestem od alternativniho infocentra provozovaneho talinskymi studenty, kteri nabizeji alternativu tradicnimu turistickemu infocentru (takze vidite, ze je to dost alternativa) a informuji treba o rockovych koncertech, mistech s levnejsim jidlem a podobne. Byla to parada.

HELSINKI REVIVAL
Cestou zpet jsem se zastavil na noc v Helsinkach (znovu v tom meste, ktere mam rad), kde jsme s Heli sli na narozeninovy koncert klubu Virgin (Led Zeppelin revival a instrumentalne vynikajici kapela Zook - mirne undergroundovy ctyrclenny projekt s udajne dvema znamymi finskymi muzikanty), podaval se caj, kava a jahodovy kolac v cene vstupneho 1 euro (satna ovsem 1,20 - jako vsude ve Finsku se musi platit za satnu.. takze i kdyz je vstup zdarma, tak neni zas tak uplne zdarma, kdyz ma clovek budnu, nebo batoh - proste si ho MUSIS odlozit; zajimave je, ze holky si batoh ani brasnu odkladat nemuseji - zajimavy druh diskriminace; Eva si ale treba chtela nechat bundu s tim, ze ji bude zima, ale nemohla... takovym klubum se snazim vyhybat, protoze dat pres euro za satnu mi prijde zlodejsky, ale nekdy se proste nevyhnete, kdyz tam kamaradi chteji.. a vy nekdy taky). Koncert byl opravdu vynikajici. Spal jsem u Mattiho, Paulova byvaleho floorballoveho trenera (pamatujes meho spolubydliciho Paula?), ktery bydli v byte primo u more asi 10 minut metrem od centra (metro me stalo, myslim, 2 eura na hodinu - prestupni). Ackoli jsem to nepredpokladal a nejak jsme si jakoby s Mattim nemeli co rict v minulosti, tak jsme rano skvele pokecali (Mattimu je 26 a prave zacal pracovat jako poradce nebo projektant:) pro investice nebo tak neco.. jako nejaky desny terno). A pak trada domu.

Helsinki

2007-05-06T14:47:00.000+02:00

Pozdě ale přece. Už je tomu nějaký ten víkend, kdy jsem jel do Helsinek na výlet. Takže tady pár postřehů nebo tak něčeho... Především převzato z mejlů dpmů:) Čekal jsem, až mi sem půjdou dávat zase fotky, jakože dlouho nešly. A teď... eště pořád nejdou. Takže bez fotek.

HELSINKI
Bylo krásný počasí, slunečno furt, teplo, přístav plnej lidí se zmrzlinama v ruce (se Finům asi stejská po zimě), krásný parčíky a parky, pevnost na ostrově na dohled a na dojezd trajektem (kam jsme taky dojeli). Moc se mi líbila ta atmoška. Kostely taky pěkný.
Moc jsem si to uzil, v Helsinkach se mi libilo, byl jsem tam po vetsinu casu s Heli, jednou finskou kamaradkou. Nachodili jsme mraky kilometru, prvni podvecer a vecer asi prej 15 (podle Heliny sestry Anni), pak jsme to radsi nepocitali, ale mazec.. jsem jeste nezral, aby mne bolely nohy takhle.. lejtka.. to bylo k nevydrzeni uz v nedeli.. ale nejak jsem to zase rozchodil.. sice jsem az kulhal, protoze levy lejtko to absolutne nedavalo, ale proste se mi v Hels moc libilo, takze se nedalo nic delat jinyho nez chodit - moc pekny.
Taky jsme jeli na ostrov Suomealinna s pevnosti - na dohled z Helsinek, 15 minut trajektikem...
Jinak za videni stoji bilej kostel je lutheranskej, dal je tam secesni kostel a pravoslavna katedrala (pry nejvetsi ve Finsku).
Moc jsem nefotil, ale v Helsinkach jsou pekny baraky - docela pripominaji Prahu, teda nektery jeji casti, jakoze Stinadla a tak :) Je tam spousta parku, pobrezi je krasny, moc pekny na prochazky.

PORVOO, LAHTI
Predevsim dreveny stary mesto, prijemna atmosfera, maly kafecka a restaurace s malyma zahradkama, prijemny, ve skutecnosti lip vypadajici nez na mych fotkach, ktery mi sem ale nejdou z nejasnyho duvodu umistovat...
Posedel jsem chvili na skale nad rekou, napsal pohled nasim domu (ten ale zatim nedosel, ackoli je to uz tri tydny). Nejvetsi mistni lakadlo, kostel, loni vypalili nejaky tri blbecci, takze se opravoval.. no.. pak bylo nove postaveny hezky nabrezi s restaurackama a posezenim venku, kde jsem si dal zmrzlinu.
Zajimavy je, ze tam maji docela dost parku. Ale je to treba jen nekolik metru cverecnich na rohu ulice. A ten park je dycky neci, takze je tam i jeho busta. Nejvetsi park je pak (krom toho na kopci se skalou, kde je taky celkem pekny hrbitov) Runeberguv park. Johan Ludvig Runeberg byl cesky Josef Kajetan Tyl, napsal totiz slova k finske hymne. Ma sochu jak v Porvoo, kde dlouho zil a ucil na gymplu (Porvoo bylo drive dulezitym centrem, pred 198 lety se tam sesel i prvni finsky parlament, po tom, co po valce preslo v roce 1809 pod spravu Ruska a Alexandr 1. povolil samospravu a ruzny prava Finum jako obyvatelum samospravny oblasti), tak ma sochu i v Helsinkach na Esplanade (severni a jizni Esplanade, mezi nima je alej a tam on ma tu sochu. Zajimavy je, ze ten park v Porvoo je taky alej a ta socha v Porvoo je prej zmensenina ty v Hels, ale mam dojem, ze v Hels ma jinak ruce.. no, nevim kazdopadne helsinkskou sochu jsem videl v noci :) )
Jinak jsem se vcera po kratkym pobytu v Porvoo zastavil v Lahti u Cesek, co tam studujou a co jsem potkal na tamnim svetovym poharu. Jen pres noc do baru, prespat a trada domu. Musel jsem srotit. Vracel jsem knihy a chybelo neco precist.

Byla to celkove parada. Helsinki (jeee, my to vlastne pisem s ypsilon, co? No, neva...) se mi libej moc. Ja vlastne nikde ani zadny obrazky odtamtud nevidel, a tak jsem byl prijemne prekvapenej. A hezkej je pristav malych lodi, to nabrezi (pobrezi?) je prijemny na prochazky, bylo tam plno lidi, zadnej spech v sobotu a nedeli. Taky jsem si dal zmrzku, celkem usla.

Petice proti koureni na verejnosti

2007-04-11T14:29:00.000+02:00

V petici, na níž vám dávám odkaz, je výčet zemí, kde se nesmí kouřit například v restauracích. Není ale úplný. V srpnu se přestane kouřit třeba v restauracích taky ve Finsku. Tuhle jsme byli ve studenstké Sohvi a teda pak jsem smrděl cigaretovým kouřem nehorázně.
http://www.stopkoureni.cz/
Na dané adrese se lze k petici adresované parlamentu připojit.

Fotky na rozklik + Katse včera

2007-04-02T10:04:00.000+02:00

Tak jsem chvíli bádal na bloggeru po pomoci s problémem rozkliku fotek, ale žádná adresa na helpery není a v diskuzních fórech uživatelů jsou sicě pěkné věci, ale pro mne zcela nevyhovující.

Takže posílám znova prostřední fotky a udivíme.. zkusím je umístit na okraje. A taky návdavkem přidávám ukázku, jak to vypadá tady na kolejích. Samozřejmě byteček Niků.

Katse Je tady ještě trochu místa, no... Tak jsme včera s Mikkem (Finem, co umí bezva slovensky, ač se uží teprve rok a půl; a hraje na basu) a jeho kamarádem klávesákem, jehož jméno si pamatuju dost nejasně, a taky kytaristou Stefanem hráli v Katse (Nikos jsou v Rusku) Angels od Williamse, Take On Me a Wind of Change. Pak jsme hrali jeste nejaky veci pozdeji, ale to uz jaksi v ramci jamu. No, z toho mi asi nejvic utkvi, jak jsem se totalne nemohl chytit na Pretty Woman:))) Tak z toho nakonec byla docela pekna instrumentalka:) A pak jsem zpival s mistnima Finama No Woman No Cry a na kazu doprovazel nejaky dve dalsi pecky. Peknej jamik to byl. V Katse se mi o nedelich libi.

2007-04-01T17:08:00.000+02:00

Zima - to uz neni pravda, ale jeden cas byla - pani Zima si sem odskocila. Pred sjezdovkou s bezkarem Svenem a Nikem. Skupinovka je z mensiho komorniho setkani u Heli (ta za mnou), vedle ni Spanel Niko (ano, vedle dvou reckych Niku jiz treti Niko), za nim je Heliina nejlepsi kamaradka Kaisa, za niz vykukuje Heliina sestra Sini.

I takhle vypadaji domy v Jyvaskyla - a my si stezujeme na panelaky. Tady je to nepekny v nasi casti mesta. Ale nektery bytovky jsou zas taky hezky - asi jako u nas jsou taky nejaky hezky. A pak je tady pan batman z upirsky party, co jsme coby studenti z exkomunistickych zemi poradali. A pak taky kostel v samem centru Jyvaskyla.

S Italkou Fabianou na koncerte Nirvana revivalu (kde me kuci z kapely ponekud sokovali, kdyz po posledni pisnicce zacali rubat kytarama o podlahu a pak zpevak shodil, povalil velkou bednu na podium - strasna rana.. byli to asi trochu tupci). Na tomtez koncerte Nektaria - no, reknete, neni ta Rekyne k sezrani? :) A to uz jsme na podiu pubu Katse, kde kazdou nedeli chodime hrat - tady jsou vsichni tri Nikove na podiu spolu, vzadu na bonga hraje Francouz Antoin, prekupnik s kolama, klavesy a basu maji mne neznami Finove, co se proste pridali, a u bicich neni videt Ital Andrea. No, a tohle byla La Bamba! Peknej narez, jsme to rozjeli :)

Ráno

2007-03-30T05:18:00.000+02:00

Je 6:18 finského času. Nad jezery svítá. Den se prodlužuje závratnou rychlostí. Stejnou, jakou končí noc probděná nad esejí na předmět Minority v médiích a média minorit. Čas letí jako šílenec s roztrhaným kabátem a prodřenýma botama. Je už trochu unavený, ale pořád si drží svoje tempo. Dneska je deadline. Mám jen dvě a půl hodiny na dokončení. Pak jdu do školy. Ještě kus práce přede mnou. Svítání dodává energii a naději. Dokud bude svítat, věřím, že budě dobře Jen pojď, slunce, nahoru... Rád tě zase uvidím. Už otevírá nebeské dveře... A za chvíli vkročí... Vítej.

Máchovka v novinách!

2007-03-27T20:45:00.000+02:00

Takže se to stalo. Černá skvrna města, Máchova ulice (jéé, jak to k tomuhle krásnýmu jménu ulice nejde), se dostala do novin. Krom toho, co jsem popsal níže v jednom z předchozích příspěvků, článek praví:
Lidé z Máchovy ulice navrhují městu i řešení: "Na jaře letošního roku by místo dalšího záplatování měli asi patnáct čísel povrchu odebrat, abychom se zbavili hlíny vymleté z děr, a udělat u nás povrch alespoň z asfaltové drti." Jaroslav Havel umístil do každé z děr na pětačtyřicet metrů dlouhé části Máchovy ulice červený praporek. Dohromady jich tam bylo 80! Rekonstrukce ani opravy většího rozsahu v letošním roce Máchovu ulici nečekají. Podle Lubora Byzova z mělnického odboru správy majetku a služeb zastupitelé města nechtějí investovat do zásadních oprav vozovek v ulicích, které čeká stavba kanalizace. "Mělník má na opravy silnic asi desetinu částky, kterou by potřebovalo," odhadl možnosti města Byzov. Nezpevněný povrch zřejmě v rozbité ulici na Blatech ještě nejméně rok zůstane. Evropskou dotaci na nákladnou stavbu kanalizace město loni nezískalo, v letošním roce se o ni sice opět uchází, verdikt ale zatím nepadl.
Mělnický deník, 27. 3. 2007

Že se nedočká minimálně rok? Už čeká čtvrtým rokem. A že se čeká na peníze na kanalizaci? Se může klidně stát, že se bude ještě chvíli čekat. A jak se tak dříve mluvilo a mluvilo z města k nám, mělo se snad začít někdy v roce 2011? Nebo tak? Pokud se dostane dotace a začne se příští rok, pak to bude fajn. Ale nějak tomu nevěřím. Bude to tak, že Máchovka rozhodně nebude jedna z prvních ulic na řadě, to si dnes asi můžeme otevřeně říct. Takže pokud tedy má Máchova ulice čekat na zpevněný povrch až do kanalizace, tak to si ještě pěkně dlouho počká a nám ještě šeredně dlouho poteče z ulice do baráku. Skvělé vyhlídky! Nechceme zpevněný povrch, ale právě to ztažení stávajícího povrchu o 15 centimetrů, jak o něj žádal náš táta v posledních třech letech a jež mu bylo na setkání vedení města s občany dokonce slíbeno na rok 2006 (viz. jedno z posledních čísel Tepu regionu v roce 2005, článek Jaromíra Tůmy na titulní straně vlevo dole - žel elektronická verze týdeníku na internetu už není). Stáhnout se nevyhovující povrch může už teď. Taky si nemyslím, že jde o zásadní opravu vozovky. Jde o provizorní opravu něčeho jako je vozovka. A že má město asi 10tinu peněz, co potřebuje, je dobrá informace z města, ale vlastně mě to moc nezajímá. Myslím, že se v rámci péče o komunikace ve městě mnohdy dělaly i méně akutní věci, než je právě katastrofální stav Máchovy ulice. Konkrétně právě na Blatech zbytečná rekonstrukce dobrého chodníku ve Světické ulici v roce 2005, kterou město provedlo zcela nepochopitelně.

Pondělí

2007-03-27T02:46:00.000+02:00

Už je tady sice jaro se spoustou sluníčka a tepla, ale ještě jsem vytáhnul čertovský prkýnka a protáhnul je po už ne moc zasněžených tratích v Laajavuori. Jen v tričku jsem to pondělní ráno probruslil a říkal si, jaká je škoda, že už zima odešla. Stálo zato vzít si sem běžky. I když mě letos celou zimu stíhají nachlazení a chřipky, které ovlivnily i můj sportovní život, snažil jsem se chodit běžkovat. Lituju, že jsem potenciál týhle země nemohl v tomhle směru využít plně. Tak se asi vrátím příští rok:)
Zcela překvapivě a nečekaně jsem tady našel finské kamarádky. Proč překvapivě a nečekaně? Protože se obyčejně s Finy nepotkáváme. Málo jich chodí na studentské erasmácké večírky. V mnohém mi to připomíná moje přítelství s Nory Lotte, Jonem a Marte... Proč? Je to prostě podobný pocit. Dobře si rozumíme. Byl jsem v téhle noci, kterou za chvíli zakončím úlehem do postele, a taky vlastně celé včerejší odpoledne v Tikkakoski u Heli s její nejlepší kamarádkou Kaisou, Heliinou sestrou Sini, Španělem Nikem a dalšími čtyřmi děvčaty, z nichž jedna byla Němka. Bylo to setkání na rozloučenou pro Heli - jede na přípravný kurz před zkouškami na univerzitu. V Helsinkách stráví následující dva měsíce. Trochu škoda, poznali jsme se teprve nedávno a dobře jsme se spřátelili, o čemž svědčí i to pozvání na tenhle velmi soukromý večírek. Jak Heli řekla, nezálěží na počtu lidí, ale na kvalitě. A tady to vyšlo dobře, bylo to příjemné, bylo to fajn. Kaisa zůstává, Heli se bude občas na víkendy vracet, tak se budeme asi vídat na jam sessions v Katse a třeba podnikneme i něco jiného. Po nákupu v S-marketu jsme společnými silami uvařili kuře s rýží, k tomu zelenina, Niko upekl jablečnou buchtu (já strouhal jabko, vymáslil formu na bábovku, vysypal ji moukou... prostě šikula:) ), hráli jsme trochu na kytaru (tentokrát opravdu jen trochu :) ) a klábosili. Heli má fajn rodiče a taky ještě malou sestřičku.
Nebyl tedy čas na školu. Celá odpoledně-večerní akce přišla náhle. Sotva jsem stihnul oběd. Zítra dokončím jednu esej. Čtu na diplomku, ačkoli nevím, zda mi přijali její tezi.

Co s Machovou ulici?

2007-03-21T17:19:00.000+01:00

Machova ulice. Nestesti mestske casti Blata. Jet tudy autem ci na kole je trest. Proc o tom pisu. Mame tam dum. A jedna z jeho sten vlhne a vlhne. Proc? Protoze povrch vozovky je nepevny, pusobenim projizdejicich vozidel se v nem tvori diry, v nichz se pusobenim destove vody tvori kaluze, desitky, mozna stovky kaluzi na jedne ulici, voda z techto kaluzi nezustava jen na vozovce, nybrz se vinou toho, ze mesto neustale zavazi diry jakousi drti, ktera se samozrejme za chvili (!!) vymele, cimz se vytvori diry nove a hlubsi, preleva pres obrubniky, ktere prave v nasi casti ulice prakticky neexistuji (tragicky jsou na tom obrubniky po cele delce ulice). Tak proto nam vlhne dum, tecou nam hektolitry destove vody na celni stenu a do zahrady. A co je na tom nejlepsi: nikdo s tim nic nedela. Tata upozornoval, chodil na mesto, mluvil s lidmi odpovednymi a snad i zpusobilymi, ale marna snaha. Porad se zavazi a der jak naseto. Porad. A neustale. A cekali jsme, zda bude Machovka po trech letech urgenci ze strany naseho tatky konecne zanesena do rozpoctu, ale asi jsme se nedockali. Nechceme moc, ackoli treba zamkovka jako v jinych ulicich podobneho pro mesto zasadniho vyznamu (viz treba ty kolme na Mladoboleslavskou v okoli klubu Peklo) by se nam jiste take libila. Nam by mozna i stacilo, kdyby se stahnul dosavadni povrch o 15 centimetru a obrubniky tak mohly opetovne plnit svoji funkci - tedy svadet vodu do kanalu. Mimochodem, v Machovce je kanal jenom na jejim dolnim konci. Kanalizace k nam jeste nedorazila, ale na to jsme zvykli. Spokojime se pro nadchazejici nejblizsi budoucnost s upravou povrchu nasi Machovy ulice. Je smutne, ze ulice, nesouci jmeno takoveho vyznamneho basnika, je takovou ostudou mesta Melnik.

PS: K zamkovce na Blatech: Kdyby se timto slechtickym zpusobem vyvedly vsechny ulice, jakou by pak Blata byla paradni rezidenci! Navic ted kolem povede obchvat a co si o nas pri jejich soucasnem stavu ti Prazaci a Nemci pomysli, az z nej budou celi zhavi sjizdet na nakupy do nasich superhypermarketu?

Co s vennymi mesty

2007-03-21T16:55:00.000+01:00

Prave jsem si precetl na webu www.melnik.cz tuto zpravu:
Jednání královských věnných měst
Zástupci královských věnných měst se sešli na společném setkání ve čtvrtek 15. března 2007 v zasedací síni mělnické radnice. Jednání se zúčastnila všechna královská věnná města kromě Poličky. Po úvodním přivítání místostarostou města Dr. Koudelkou se přistoupilo k pracovnímu programu jednání. A ted jsem cekal, o cem se tedy jednalo a na co se prislo, a dovedel jsem se: Byla odsouhlasena výroba společného pexesa KVM (každé město zde bude prezentováno 4 kartami – znak města, fotografie pamětihodnosti, fotografie z významné akce a typický předmět nebo symbol). Byly upřesněny informace ke společným akcím, které nás v letošním roce čekají: Výtvarný salon KVM, který se koná v Galerii Celebris v Hradci Králové v termínu od 19. dubna do 18. května 2007, Letní sportovní hry uspořádá město Trutnov 24. – 25. května 2007. Vrcholnou akcí je každoroční volba královny věnných měst. Letošním pořadatelem je Vysoké Mýto, které tuto akci pořádá 7. září 2007 v rámci oslav 700 let věnnosti královského města Vysoké Mýto.

Jako vyroba pexesa me rozsekla :)) Teda, ne ze bych tomu nefandil, to rozhodne ano, ale tady to stoji jako prvni vysledek jednani... a to jsem proste neustal :))) Prave jsem dolestil monitor od toho vyprsku smichu...
Jsem cekal nejakou zasadni pecku, jako jak tu spolupraci zlepsit a tak, ale tohle predcilo veskera ma ocekavani. A pak ze politika nemuze byt legrace.

PS: Zatim nevim, jak moc spolu tahle mesta spolupracuji. Krom Kralovny a vystav jsem toho zas tolik nezaznamenal. Jiste by se naslo hodne veci, jak si pomoct, mesta navzajem sblizit, neco z toho vytezit. Letni sportovni hry jsou i pro obcany, nebo jenom pro zamestnance mestskych uradu? Vedi o nich pripadne mistni sportovci? Proc zatim neni nejaka spoluprace na bazi treba hudebnich formaci vseho druhu? Aha.. to bychom si meli zarizovat vlastne sami, muzikanti. A zas je to o ty obcansky iniciative.. no jo no, kdyz ono nam to zespoda nejak nejde, kdyz tak kazdej bojuje na tom svym pis.. podijku, aby mel vubec kde hrat a zkouset a tak. Treba by stacil impuls shora a poradatele festivalku a treba i v MKD by se nad tim zamysleli a nakonec by se na Mku objevovaly kapelky tam "od nas", z vennych mest. Prave me mrzi, ze neni nejaka vetsi verejna provazanost tehhle mest. Treba Vysoke Myto je nadherne mesto, tam by se spouste Melnicanu libilo. A lidem z Mejta u nas jakbysmet:)

PS2: Pexeso je fakt dobry! To myslim vazne. Jenom me tak napada otazka: kdo a kde ho bude hrat?
Dal bych ho gratis do galerie Ve Vezi, protoze tam chodi krome mistnich i hodne turistu a pexesa se tam hrajou a u tech, co tam jsou tedkon, uz nejaky kusy chybej, takze by bylo dobry obnovit vozovy park. Jeho stavajici stav je pro stavajici mesto stav velmi nevyhovujici, pac je to taky spatna reklama, kdyz ve meste, kam prijedete chybi par obrazku do paru.

K programu mělnického vinobraní

2007-03-19T15:09:00.000+01:00

V posledních leteh se lidé čím dál více zajímají o dění kolem programu vinobraní. Přijde mi, že dříve se spíš čekalo až na vytičtěné programy, aby se vědělo, co nám město nabídne, a dnes už se lidé po programu pídí dopředu. Dovolil bych si takové malé zamyšlení právě nad programem naší slavnosti.
V minulosti jsme u nás viděli spoustu dobrého z toho nejlepšího, co naše země toho času asi nabízela. Poslední dobou je toho ale podle mne možná moc. Prosakují infomace o částkách za jednolivé kapely - což je najedné straně dobře, jakože zhruba víme:) Na druhé straně špatně. Na druhé je to špatně proto, že kapely nechtějí informace o svých honorářích zveřejňovat. A tak to v případě toho, že se o mělnickém prosakování dovědí "lidi v branži", nemá dobrý dopad (očemž lze možná pochybovat, protože se v branži mezi sebou všichni tak znají, že jeden ví na druhého i to, jak často si myje nohy). Na druhé straně proč se toho bojí? Vždyť beztak jednou za čas vyjde v nějakém médiu přehled "kolik kdo bere za vystoupení", takže i veřejnost hrubou představu má. Pak vždycky záleží na konkrétní dohodě s pořadateli.
Já osobně mám názor, že by možná bylo užitečnější nebrat kupříkladu osm velkých jmen na víkend, ale třeba jen pět. Tím se ušetří na (dozajista ne o moc méně kvalitní) kapely (a zda vůbec méně kvalitní? Vždyť mnohdy se místo kvality platí pouze jméno..), které program kvalitně naplní (napsal jsem naplní, a ne vyplní, což je důležité rozlišit), a navíc zbydou peníze v zisku největší akce ve městě. Nějaký výdělek se dával na opravu věže kostela sv. Petra a Pavla, jednou snad dokonce celý výtěžek. Myslím, že ano. To by ovšem přesně řekl pan Koudelka, tady ve Finsku nemám podklady a hledání by asi chvíli trvalo. Každopádně by ten zisk mohl být bez několika větších jmen větší. No ne? Větší jména nebo větší zisk pro podporu některých projektů ve městě? Beru zisk. Každoročně přijíždí mezi 34 a 38 tisíci návštěvníků, což se podle mne nezmění absencí jedné až tří děsně populárních kapel, na kterých se navíc ušetří. Navíc by se vytvořil prostor pro regionální kapely. No...
Jde o zamyšlení, a jak se tak zamýšlím... Z posledních let jsem si hodně cenil koncertu Kamila Střihavky s Woo-Doo Bandem a Michalem Pavlíčkem, tuším, že rok nato také celého BSP, tria Prokop-Andršt-Hrubý. Jo, to byly vrcholy. Taky ABBA World Revival zněl moc dobře. Fanoušci tvrdší muziky si taky přišli na své. Za poslední léta jsem si taky všimnul stálic - tou je například České srdce. Loni nebylo - bude letos?
K mělnickým kapelám. Ptal jsem se v některém z předchozích příspěvků na vaše názory na hraní mělnických kapel tam. Sice žádná odpověď, ale návštěvnost stránek napovídá, že jste si to přečetli, a tudíž vás to snad přimělo k zamyšlení...
Idea hraní mělnických kapel na vinobraní, se kterou jsem za naším místostarostou, panem Koudelkou, před třemi lety přišel, byla ta, že se taky na vinobraní ukáže, co se na Mělníku dělá. Je to slavnost města, a tak je tam ZUŠky band, Nové divadlo, Jarošovci, Jarošáček, a do té party by měly patřit i mělnické kapely. Šlo mi o to, že tahle vystoupení mělnických.. že to bude zkrátka podpora mělnické kultury zevnitř. Jakože by Mělničtí viděli, že se tady dělá taky něco hudebního přes rok. Vždyť mnozí ani nevědí, co se děje v kulturáku - jim člověk řekne: No, byl tady ten a ten.. A oni: "Tyjo, kdybych to věděl, šel bych! To taky nikde není napsaný." Jenže oni se nekoukají, plakáty jsou, v novinách to je, na webu to je. Mají klapky na očích (asi ze setrvačnosti). Každý ale kouká na vinobranská pódia. Když by viděli nějaké místní kapely, co se by se jim líbily (dnes například Los Rumbreros), tak by třeba někdy na nějakej koncert místních kapelek přišli (utopie? ale jak to chcete dělat jinak?). A tak by bylo fajn, kdyby se místní kapely představovaly místním. Kde jinde může městský úřad tolik posílit povědomí o kultuře svého vlastního města? Že ty kapely nejsou tak kvalitní jako ty komerční? Jistě že ne, ale o to tady tak úplně nejde. Muzika je to většinou dobrá a ti lidé to dělají s nadšením. Když jsem (naštěstí jen z druhé ruky) slyšel, že loni své vystoupení odflákli Čechomoři a že po 45 minutách čekání na kapelu Kryštof (já nečekal, takže taky jen z druhé ruky) odpověděl na pískot narvaného náměstí jeden z členů kapely: "Přijel Kryštof, tak si snad chvilku počkáte.", tak bych byl radši, kdyby tam hrál někdo místní a rozhodně s chutí.

Lahti aneb jak jsem fandil Rakousku

2007-03-18T14:18:00.000+01:00

Puvodne jsem chtel jet o vikendu 9. - 11. brezna do Tempere na festival kratkych filmu. Jenze vstupne bylo dle myho nazoru tak nehorazne drahy - a bez moznosti permanentky, ze jsem se rozhodl jet do Lahti na zavody Svetovyho poharu skokanu a bezcu na lyzich. Problem: chtel jsem od patku do nedele, kdyz uz jako vazim tu cestu, tak at to stoji zato, ne, ale v patek nikdo nejel krome Janicky, ktera ale mela cely vikend stravit se svoji nejlepsi kamaradkou Katkou Smutnou, reprezentantkou Rakouska. A tak jsem dumal, dumal, az mi z toho vypadlo, ze bude lepsi nez jet "sam" do Lahti, jit v patek vecer na prkno tady v Jyvaskyla. Tak jsem šel a skvěle jsme si to s Nikem a Evou a Jonem (což je Evy kanadskej friend) a Katalin vychutnali (sníh sice jako kapánek břečka, těžkej jako svině a tak vůbec - ale aspoň jsem padal do měkkýho). Věděl jsem, že v sobotu jede do Lahti parta Rakušanek a Rakušana, který mi říkaly, abych se k nim přidal. Jenže ty zas jely jen na sobotní soutěž družstev skokanů a o půlnoci že domu, takže do neděle nezůstanou. Vyhozený peníze za cestu podle mně. Tak jsem zvažoval zvažoval a rozhod se, že nepojedu. Ale cestou ze snowboardu jsem byl takovej nějakej plnej energie a rozradostnělej a řek jsem si, že se na všechno můžu vyprdnout, úplně na všechno - kromě Lahti. A tak jsem zavolal Kaarinu, zjistil, kdy mám bejt nastoupenej na busáku a ráno se frčelo. A děsně jsem si to užil!

LAHTI
Už cesta byla fajn - krásně jsem se vyspal. Pak kebab v italský picošce na busáku, vlez do lyžařskýho areálu 12 euro. Holky koupily barvy a pomalovaly nám tváře. Modrá nebyla, a tak jsem se stal na ten den Rakušanem a zažil suverénní vítězství našeho týmu! :) Líbilo se mi to. Kdo si myslí, že jsem "zradil", ať si trhne. Škoda, že naši byli jen ve třech, takže soutěž nedokončili, jen si skočili tréninkovej a soutěžní skok před nedělním závodem. Atmosféra pod můstkama byla příjemná, hučelo to hlavně při skocích domácích miláčků, včetně domácího lachtana Janneho Ahonena, a taky Rusů a Poláků. Po závodě jsme slavili v jedný irský hospodě, kde taky hrál kytarista ze Stockholmu věci od Dylena, Younga apod. Celý večer jsem pohotově přijímal gratulace k dnešnímu vítězství našich skokanů:)

KDE SLOŽIT HLAVU
Největší problém, co jsem řešil: kde budu v Lahti spát? Byl jsem hotov strávit noc po místních putikách a barech, protože se mi nechtělo nikde nic platit. Bez minuty spánku, bez teplé snídaně, jak se říká. Leč štěstí nechodí po horách, protože tady žádný nejsou, ale po lidech, tak kolega z redakce sportu Marek Svačina (který komentoval přímé přenosy pro ČT4 Sport a jemuž patří nebetyčné díky!!) přijal moji neoficiálně podanou žádost o sociální azyl. V jeho hotelovém pokoji se vyskytoval gaučík, na němž se pěkně chrupčilo, a v prvním patře se dokonce vyskytovala útulná jídelna obložená dřevem a obloženými mísami a saláty, a tak se mi to tam ráno pěkně zadarmiko futrovalo. Pro žebráka mého formátu přímo královská snídaně! Bylo to příjemné, bylo to fajn, a dodalo mi to sil do nedělního maratonu tří závodů.

ČEŠI JEDOU!
Neděle: Vstup 8 euro na všechny pretěky (to je slovenky "závody"). S Janičkou jsme sledovali trápení Katky, která měla blbě od rakouských servismanů namazáno (její trenér a servisman byl toho času v Itálii). Neumanka doběhla sedmá (na klasice fajn). Pak naši kluci na 15 km, Lukáš Bauer šestej - paráda! A pak skoky. Před nima jsem potkal trojici.. ne svatou trojici, spíš trojici mudrců - chlapů Čechů, tvrdě pracujících dělníků, co v Tampere montujou stožáry vysokýho napětí. Prej že potkali dvě český studentky a že prej je poznám podle krabic, co mají na hlavách s namalovanýma vlajkama. Povedlo se, našel jsem, a s nima fandil jsem našim klukům a jak jsme při jejich letech tak křičeli (že se za náma otáčeli i obyčejně hluční Poláci), tak Tonda Hájek skončil šestej! Chápete to? Ten mladej kluk byl šestej! Fantazie! Vyhrál Adam Malysz, což jsem byl rád. S Káčou a Ivčou jsme bezva pokecali, vyměnili čísla a jeli domů. Ony na koleje a já busem s dalšími erasmáky od nás, co přijeli zas jen na neděli, taky domů.

JAM SASSION
Jak jsem přijel, hned jsem šel do baru Katse, kde je každou neděli jam session (jakože tam může vystoupit kdokoli s čímkoli, s improvizací nebo i připravenýma věcma). S Nikem jsme zahráli Summer of 69, Losing my religion a páč se po nás chtěl přídavek a my už nic jinýho spolu neuměli, tak jsem tam střihnul Nejlép jim bylo a šlus. Dostal jsem od zvukaře poukázku na pivo, tak jsem si ho dal. Dneska jdeme zase na jam session, tak se tesim:)

Rasismus, strach nebo co je to v nás?

2007-03-15T18:32:00.000+01:00

"Intenzívní" kurz na téma menšiny v médiích a média menšin. Tak ten máme tenhle týden. Dnes jsme ve skupinách rozebírali články v britském Daily Expressu a všímali si, jaký obraz o nich vytvířejí a jakými prostředky, ať už jazykovými, sémantickými, grafickými či jinými. V mé skupině se čtyřmi Finy, z nichž jednou byla i moje tutorka Noora, jsme měli téma Roma, bývalého boxerského šampiona, jehož tři děti zažívaly ve škole buzeraci, tak se ženou volali učitelce, ta s tím nic neudělala, pro špatné chování vyloučila všechny jejich potomky ze školního fotbalovýho týmu, a pak je čvůli nějakýmu prohřešku v chování vyloučila i ze školy (všechny tři!!!! kvůli prohřešku... jednomu? nebo na tom prohřešku spolupracovali? to snad..). Stránka byla postavená tak, že jí dominovala velká fotka toho otce (mračícího se v domovních dveřích - ořes tři čtvrtě strany!!!), kterej je chlap jak hora (foceno mírně z podhledu, aby se ukázalo, že je opravdu obrovskej - k čemuž ostatně sloužil i přesný údaj o jeho výšce a váze), a vedle něj byla malinkatá fotka ještě menší školičky.

Titulek zněl: Romský rváč, který terorizoval statečnou učitelku

První slova článku byla: A VIOLENT gipsy threatened... tedy v překladu NÁSILNICKÝ Cikán hrozil...
Pak bylo uvedeno, že jde o boxerského šampiona, kterýmu se říká Král Cikánů a který vyděsil učitelku, když k ní neohlášen přijel do kanceláře (asi kabinetu nebo čeho). Řekla, že jí řekl: "Řekl jsem své ženě, aby vám něco udělala, a když to neudělá ona, udělám vám něco já." Doslovně je v citaci uvedeno "do you", což samo o sobě neznamená nic konkrétního, spíš si můžeme jen domýšlet (!!!), co to znamená! Také je zde zajímavý jazyk muže: "I have told my missus..." "Řekl jsem své ženě..." Žena se píše v angličtině misses. Jenže Romové, podobně jako v češtině, vyslovují trochu jinak i v angličtině, a Daily Express doslova přepsal i Romovu výslovnost (!!!). Tato věta pak byla dokonce v boxíku, tedy grafickém zvýraznění toho důležitého z článku!! A samozřejmě byl jen jeden boxík...
V první části autor neopomněl zmínit to, že muž byl obviněn ze zastrašování soudních porotců, na které doslova "nazlobeně hleděl" (!!!) v případu statkáře ("farmer"), který zastřelil 16letého chlapce z "travelling family", tedy jinými slovy "gypsie family", tedy romské rodiny (travelling je prostě jen další hanlivý výraz pro charakteristiku Romů).
Dvakrát se v článku (+ navíc v nadtitulku) objevilo, že Rom "čelí vězení", tedy, že by mohl být poslán do vězení.
Hrozby podle autora článku byly tak vážné, že musela být zavolána policie. To vše v první části článku.

Ve druhé části článku se tón mírní, asi pod záhadným vlivem "povinnosti" informovat aspoň trochu podle skutečnosti. O co tedy šlo: boxerova žena volala asi osmkrát učitelce (vy ne, kdyby vám šikanovali děti a pak je ještě vyhodili ze školy?), pak se s ní setkala a dvakrát do ní strčila. To bylo vše, co se týkalo "násilí". Sama učitelka označila (uvedeno ve 13. odstavci z 15!!), že chování manželů bylo "thoroughly unpleasent", tedy něco jako "zcela nepříjemné, nemilé, nepřátelské". O násilí z jejích úst ani slovo! Muž měl na učitelku před branou školy, kterou zavírala, zavolat: "Go on, run!" Tedy něco jako "Koukej vypadnout!" Ona utekla a zavolala policii.
Co z toho tedy je? Boxer nakonec sám nedostal žádný trest, jen mu bylo (podle slov autora, nikoli podle citace nikoho od policie) pohroženo, že by mohl jít do vezení. Jeho žena dostala 180 hodin veřejně prospěšných prací. Opravdu případ na celou stranu, že?
Slova jako "násilnický" a "rváč" jsou v titulku a úvodu článku velmi silné. A vytvířejí šílený obraz o romské menšině. Bez ohledu na fakta. K žádnému násilí nedošlo. A většinu komunikace s učitelkou "obstarávala" matka, nikoli otec, a sama pak dvakrát do učitelky strčila (v jaké situaci, to článek neuvádí - stejně jako neuvádí nic o šikanování dětí a o tom, jak a zda vůbec se učitelka snažila tuhle situaci řešit).

Docela živě si dovedu představit stejnou situaci u bílých rodičů a jejich rodiny. A kdyby se něco takovýho stalo, buď by se o tom nepsalo, nebo by se tomu dostalo prostoru v rubrice "Krátce" nějakého regionálního periodika.

A proč to takhle píšu, ačkoli tady už mám dvě v noci a určitě mi to tolik nemyslí jako za denního světla a chce se mi spát? To abychom četli články pořádně a nedívali se jen na slova, která nám mají naladit "ty správné" pocity a dojmy, tedy falešné pocity a dojmy. Buďme kritičtí k médiím. Přemýšlejme nad jejich obsahy.

2007-03-15T12:15:00.000+01:00

Vcera jsme byli bobovat pod jasnou oblohou plnou hvezd! To byla krasa. Zraneni v nasem tymu: dvoje bolavy zada, jedno narazeny koleno, dvoje namozeny trisla, jedny vyrazeny boby, urvany drzadlo u kulatyho pekace. Ale bylo to super:)

2007-03-13T12:53:00.000+01:00

Je tady 7 stupňů nad nulou. :(

SPADLA KROUPA DO KRAJE, HRAJ SI S NÍ, NEŽ ROZTAJE...

Ale na druhý straně:
SVÍTÍ, SVÍTÍ SLUNCE NAD HLAVOU, NAD HLAVOU, SVÍTÍ, AŽ HÁJ SE ZELENÁ...

Takže to zas tak špatný není :)

2007-03-12T16:08:00.000+01:00

Jen kratce z knihovny. Krom toho, ze to v Jyvaskyla ted vypada jako dva dny po snehovy kalamite na Melniku, kdy tech sest centimetru zeslichtovati a vsude jsou louze a mokry silnice a chodniky a lidi maji spinavy dziny a manzestraky a boty a naladu, jsem zjistil, ze jsem ve spatny knihovne. Zadnou z knih, co ted potrebuju nemaj v centrale, ale v jedny pobocce kus odsud. Tak to nechavam na zitrek. Beztak jsem ospalej:) Z ceho? Dozvite se, az budu mit fotky z Lahti, ktery potrebuju. Proste vikend byl narocnej.

Hurá do Lahti!

2007-03-10T07:23:00.000+01:00

Kdybyste mne hledali, budu ode dneska do zitra v Lahti na zavodech Sv. poharu ve skocich a behu na lyzich. Puvodne jsem myslel, ze bych tam neco natocil pro telku, ale pac jedu az dneska, tak asi stihnu prdku. Skoda. Treba priste. Natocim asi jenom nejakou strihovku pro sebe. Pekny vikend vsem doma i v zahranici!

Exkluzivne! O přípravách vinobraní

2007-03-08T09:20:00.000+01:00

Z mělnických kuloárů prosákly informace o přípravách vinobraní!!! A my vám je exkluzivně přinášíme. Teprve včera se sešla komise vinobraní a váš oblíbený Bondův blog vám střípky z něj přináší už dnes!

Z toho nejdůležitějšího:
Podle všeho jsou jisté koncerty Anety Langerové a kapely Kabát. Uvažuje se o kapelách Kryštof, Divokej Bill a Wanastovi vjecy.

Co tomu říkáte? Kryštof tady byl před dvěma lety... Využijte možnosti vložit komentář pod tímto článkem, je to snadné.

Chcete, aby na mělnickém vinobraní hrály mělnické kapely? Případně jaké a v jakém čase?

Bude ze mne harmonikar svetove urovne?

2007-03-07T22:38:00.000+01:00

Asi ne... Ale:

Prave jsem prvne spravne na harmoniku zahral Skoda lasky!!!! Moje prvni pisnicka!!! Huraaaaaaaaaaa!!!!!!!!

Diky za pozornost.

Proc jsou nekdy veci tak na h....?

2007-03-07T21:26:00.000+01:00

Nasledujici text je jen pro silne povahy, pisu ho v nestabilnim psychickem rozpolozeni... Cast je tvorena icquovou konverzaci s kamaradkou...

Snazil jsem se poslat najemny za kolej pres internet, ale protoze Komercka je nejhorsi banka na svete a jeji system mojebanka.cz je tak komplikovanej a podelanej, tak jsem se tim neprokousal a nasranej jsem se na to vysral.

Jako, to snad neni mozny... to jsou totalne sluzby na HOVNO!!!!!

Proc proste nemuzes napsat cislo uctu prijemce, napsat, ze to je Nordic bank ve Finsku a poslat to? Proc tam musi byt nejakej posranej SWIFT code a IBAN code (coz je to samy!!! a navic je to nejak soucasti toho uctu, nebo jak..) a pak nejaky blbosti kolem.. a musis se presto prokousavat pres napovedy, protoze tam je milion dalsich neslyslnejch kolonek a tak.. kamoska to delala hodinu a pul? chapes? stravila hodinu a pul nad necim, co ti ma usnadnit zivot!

Uz instalace samotnyho certifikatu je pro obycejnyho smrtelnika (jako mne) obrovskou prekazkou, strasti a utrpenim. Treba CSOB ma normalni system, kde clovek proste zada cislo a svy heslo a muze operovat se svym uctem - a to z jakohokoli kompu na svete! U mojibanky musim mit na pocitaci ulozenej svuj certifikat, takze ho musim pokazdy ukladat do pocitace z webu, nebo si ho nosit na flesce. K vyuziti certifikatu zas potrebuju Javu (kterou jsem treba tady nemel a musel jsem ji instalovat, ale asi na trikrat, protoze muj komp neni z nejmladsich a taky jsou tam dalsi veci, ktery komp musi splnovat a treba ten muj doma neco nesplnoval, tak jsem to musel resit). Proste to cloveku akorat ztezuje zivot a cini ho to nasranym a nasranejsim cim dal ve svem mojebanka-snazeni pokracuje...

Proc to neudelaji jednodussi? Maji nam slouzit tak, jako nase penize slouzi jim! Proc je svet nekdy tak blbej? Proc se lidi nezamysli nad tim, co tvori? Proc nekdy tvori zrudnosti jako je treba system mojebanka.cz? Proc me tyhle veci dycky naserou?

2007-03-06T19:58:00.001+01:00

Bondovo říkání:
"V životě můžeš spoustu věcí pokazit. Ale spoustu jich můžeš udělat správně."

Věděli jste?

2007-03-05T10:58:00.000+01:00

Zavádím novou rubriku. Bude asi spíš občasná, ale bude. Jmenuje se Věděli jste? A začínáme:
Věděli jste, že...
Jiří Jan Lobkowicz (* 1956, Curych, Švýcarsko) je v současnosti předsedou politické strany Cesta změny a finančníkem? Ano, je. Se svou ženou Bettinou se také věnuje správě rodinného majetku a vinařství.
Jiří Lobkowicz je potomkem šlechtické rodiny, která žila v českých zemích asi 800 let. V době komunistické vlády v Československu žil v zahraničí, ve švýcarské Ženevě. Po maturitě na jedné ze soukromých internátních škol na březích Ženevského jezera vystudoval ekonomii na univerzitě v Saint Gallen. Stal se vicepresidentem Chase Manhattan Bank ve Švýcarsku, Francii a Monaku. Po návratu do Československa přijal v roce 1990 čs. občanství. V restitucích dostal majetek, který byl jeho rodině zabrán po nástupu komunistické vlády, mj. i zámek v Mělníku. Pracoval také v různých poradenských funkcích, byl např. poradcem ministrů federální vlády.
V současné době mj. společník firmy EuroEnergy, Rytíř Suverénního řádu maltézských rytířů, prezident Maltézské pomoci. Byl činný jako člen dozorčí rady ŽB Trust Investment Company (1993-96), Aero Vodochody-Boeing (1998-99), člen Investment Committee v Zürich Invest Aktien Mittelosteuropa Fund (1998-2001).
V současnosti je předsedou politiské strany Cesta změny, kterou založil. Dříve byl také místopředsedou Unie svobody. V evropské politice vystupuje v liberálních i demokraticky katolických kruzích, jejichž představitele zve i na setkání do Čech, která často organizuje.
Je praktikující katolík.

Zdroj: http://encyklopedie.seznam.cz, přesněji: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/133292-jiri-lobkowicz, a www.cestazmeny.cz.

Věci se pohnou? Alias kauza vřed

2007-03-04T23:11:00.000+01:00

Co je vřed? Pro nemělnické čtenáře uvedu, že je to objekt ve středu města, ohyzdný objekt téměř dokončený v éře socialismu. Ale jen téměř. Takže nám to tam v samém centru města od 90týho roku chátrá a chátrá. Část funguje, velká část s velkým sálem nefunguje a... chátrá. Občas - když trochou foukne - upadne kus obložení a tak. No, a město si furt láme hlavu, co s tím. No, a co s tím? Zbourat a udělat parčík, zněl jeden návrh diskutujících na http://melnicky.blog.cz alias Stopařově průvodci po Mělníku. A raist ukázal, jak by to vypadalo bez vředu s parčíkem. No, posuďte sami na http://www.raist.cz/prenos/operace_vredu.jpg.

Motto: Kdo miluje Mělníček, zamiluje si parčíček :)

Jací jsou tedy Finové?

2007-03-02T03:31:00.000+01:00

Píšu esej na předmět týkající se finské kultury a komunikace Finů. Na právě skončivší Stammtishi jsem dostal od jednoho Fina radu, o čem psát, když jsem nechtěl už nic slyšet o "silent Finn", tedy o "tichém Finovi", o němž tady všichni mluví (až mě to sere). Řekl mi: "Na youtube si poslechni Helsinki Complaints Choir a budeš vědět všechno, co je na Finech typické, jaké mají problémy, co jim vadí a tak. Ta píseň je vypovídající, zároveň vtipná." A skutečně, pobavil jsem se:) Takže šup klik sem:
http://www.youtube.com/watch?v=ATXV3DzKv68
(s anglickými titulky, takže vy, někteří dříve narození, poproste své ratolesti o překlad; pokud by i ony váhaly, existuje strana www.slovnik.cz, kde lze některá neznámá slova nepředstavitelně rychle dohledat).
Ten sbor se sešel jen pro tuhle píseň. A moc se povedla. A taky není jenom o Finech:) Podle mne je to mazec!

K mezinárodní bezpečnosti a taky radaru

2007-02-26T19:40:00.000+01:00

Zaujalo mne:

Stojí zato přečíst si proslov ruského prezidenta Vladimíra Putina na 43. mezinárodní bezpečnostní konferenci v Mnichově, 10. 2. 2007, aneb něco na tom bude: http://www.blisty.cz/art/32893.html

(...) "Dnes tu naopak máme situaci, kdy země, ve kterých je užití trestu smrti zakázáno dokonce pro vrahy a jiné zločince, nebezpečné zločince, i přesto se tyto země velmi snadno pouštějí do vojenských operací, které lze jen stěží označit za legitimní. A v těchto konfliktech přece umírají lidé - stovky, tisíce civilistů!
Ale pokládám si přitom otázku: copak musíme jen nečinně přihlížet různým vnitřním konfliktům v určitých zemích, jednání autoritárních režimů, tyranů, šíření zbraní hromadného ničení? Právě to bylo podstatou otázky, kterou položil Federálnímu kancléři náš vážený kolega pan Liberman! Pochopil jsem přece vaši otázku správně, nebo ne?(obrácí se na Libermana) A to je jistě otázka velmi důležitá! Můžeme jen nečinně přihlížet tomu, co se děje? Pokusím se odpovědět i na Vaši otázku. Jistě že nemůžeme jen nečinně přihlížet. Jistěže nemůžeme.
Ale máme prostředky k tomu, abychom čelili těmto hrozbám? Ovšem. Stačí si připomenout nedávné události. Vždyť v naší zemi proběhl mírový přechod k demokracii. Vždyť se přece uskutečnila mírová proměna sovětského režimu! A jakého režimu! S jakým množstvím zbraní včetně těch jaderných! Proč se teď při každé vhodné příležitosti musí bombardovat a střílet? Copak nám v době, kdy už nehrozí vzájemné zničení, chybí dostatek politické slušnosti a respektu k hodnotám demokracie a právu?" (...)

Putin se věnuje mnoha dalším věcem. S něčím ve vztahu k ruské zahraniční politice souhlasit nemusíme, ale v mnohém má recht.

K základně v Polsku a radaru v Čechách a k našim politikům - sociolog Jan Keller na konferenci o politických dopadech výstavby americké raketové základny na území České republiky v Parlamentu dne 23. 2. 2007.
Poslechněte si jeho 20minutový přísvěvek v mp3 na http://www.blisty.cz/art/33018.html (vpravo pod úvodem do článku, nad bannerem). Žel, příspěvky ostatních jsem na bristkých listech nenašel.

Krátce

2007-02-25T14:41:00.000+01:00

Právě jsem se vrátil z běžek. Proběhl jsem si pětikilometrovou trať s nasazením sobě vlastním jako vítr osykami. Vyspršil jsem se a poté, jako již tradičně od svých 11 let, jsem se namazal mastí, abych přibrzdil lupénku v rozjezdu asi takovém, jako je ten můj při sešupu z jednoho kopečíčka na místní pětce, kde by mi těžko stačil i letošní mistr světa ve sjezdu Nor Aksel Lund Svindal, kterýho by zezadu popichoval Jan Ingemar Stenmark, podle Alberta Tomby nejlepší sjezdař všech dob. Takže si asi dovedete představit ten sešup.
No nic. Ale jde mi o tohle. Jak jsem se tak mazal po té spršce, uvědomil jsem si zase, jak rád chodím do mělnické lékárny U Zámku. Je to pro mě jako cesta do léčebného ráje. Balzám na duši. Takřka ošetřovatelské pohlazení po léčených místech. Jsou tam moc příjemní, dělají dobře a jsou ochotní. Vlastně nikam jinam nechodím. Jsem tuhle lékárnu vždycky měl rád a chtěl ji před někým pochválit, veřejně, protože tohle se obyčejně o lékárnách nedělá, že by si lidi říkali, kam chodí rádi pro léky, pro masti a podobně. U Zámku mám pocit, že mě léčí snad ještě víc než lékaři. Čím to je, nevím, ale myslím si, že stojí zato ujít pár metrů navíc a dojít právě tam. A tak tam chodím.

Nikdy jsem neměl tendenci dělat nějakýmu podniku, podnikateli, firmě, spolešnosti nebo tak něčemu reklamu. Ale teď prostě musím.

Par fotek

2007-02-25T12:02:00.000+01:00

Po návratu z domova, kde jsem měl od 15. do 23. února kapánek naducanej program, posílám pár fotek, co jsem tady udělal ještě před odjezdem. Po těch dlouhých řádcích si zaslouříte něco oddychovýho:) Předně z výjezdu na běžky:

A v těhle chvílích jsem byl asi nejrozradostnělejší na světě :) Na letišti v Tampere před odletem do Rigy. 7. 2. 2007 (zapamatujme si to datum, to jsem byl nejrozradostnělejší)

Riga - komplet

2007-02-11T18:09:00.000+01:00

Riga. To jméno nezní úplně příjemně. Vzbuzuje spíš nedůvěru než cokoli jiného. Je moc tvrdé a zní trochu drsně (na rozdíl od Vilniusu a Talinu). Stejně drsný byl náš příjezd busem z letiště krátce před středeční půlnocí. Pověsily se nás dvě zfetle vyhlížející holky, asi kolem 25 let, vodový voči, cigarety, křivej postoj, vrtkavá chůze, černý divný hadry, ještě divnější kozačky. Držely se nás od zastávky při železničním nádraží, kde už si nás prohlížely. Pak číhaly na vhodný okamžik pro lup. Nedočkaly se. Nechaly nás asi proto, že je několik z nás neustále se otáčejíce nespustilo z očí, a nebo jsme spíš vlezli asi do rajónu někoho jinýho. Po klidné cestě širokou třídou s malým parkem jsme zapluli mezi domy. Cestou k hostelu jsme několikrát zahnuli a vždy jak jsme vstoupili do nové ulice - v hluboké noci téměř vylidněné, skupinky dvou až čtyř chlapíků postávajících blízko u sebe se bleskurychle rozprchly a jejich členové rychlým krokem kamsi mizeli a míjeli nás zblízka, jindy zdaleka. Už v ulici našeho hostelu se kolem prohnala trojice místních mladistvých ožralů a naznačila nám, že jim nesaháme ani po kotníky, řka něco ve smyslu: "Mluvíš lotyšsky, ty turisto podělanej?!" ...chvíle čekání na odpověď, která se ode mne přirozeně nedostavila... "Tak di do hajzlu, nulo!" a následovalo již kapánek klišovité, přec za jistých okolností velmi agresivní a strachvzbuzující zdvižení prostředníčku, doprovozené ještě klišovitějším výkřikem "Fuck off!" První dojem se Rize vůbec nepovedl. Nechtělo se mi tam být, přál jsem si mít tam všechno za sebou a svý cvičky nasměrovat zase zpátky na sever. Přišla mi jako město zločinu a nesvázané neřesti, protože v každý ulici aspoň dva bordýlky... Pod naším hostelem Argonaut byl taky jeden. A pod tím, kde bydleli tři Španělé, byl taky jeden, kterej rozhodně nebyl žádný vořezávátko.

Chcete vědět víc? Zůstaňte s námi! Po reklamní několikahodinovce naplněné bramborákovou party v sedmém patře budovy M vás nakrmíme dalšími zprávami z Rigy. Dočkáte se i peprných fotografií místní architektury.

Základní info:
Riga bývala třetím nejdůležitějším městem Ruska, vždyť jí proudilo zboží do celého carova kraje. Dnes je 800tisícovým hlavním městěm Lotyšska. Ale pozor! V angličtině se Lotyšsko řekne Latvia. Pro Litvu pak v angličtině platí výraz Lithuania. Takže buďte opatrní. Jednoduchá pomůcka: co je v češtině krátké, je v angličtině dlouhé (Litva - Lithuania) a naopak (Lotyšsko - Latvia).

A už jsme opět zde s naší nekončící šou!
Otřesen jsem ulehl do skutečně bílých peřin a hned ráno začal snít svůj rigovský sen. Slunce nás přivítalo v novém dni, zcela se lišícím od předchozí noci. Po snídani v pekárně Deli (pro Čecha velmi sladký čokoládový název - a když si vzpomenu, jak jsem jednou ukradl tyčinku Deli ve žlutým krámě v kopci, ještě dnes cítím to fantastický rošťácký vzrušení) jsme se vydali do katedrály sv. Petra a protože většina skupiny chtěl rajzovat po kostelích, trhli jsme se s Bárou, pro níž taky nepředstavovaly chrámy Páně hlavní cíle našeho putování malým centrem, kde je všechno blízko a kde se dá do kostelů zavítat cestou k jiným památkám, a šli jsme za hlasem svého sdrce - do muzea okupace.

Muzeum okupace

Dvě hodiny ponořeni do sovětské, následně německé a opět sovětstké okupace jsme hleděli do očí Stalinovi, jehož Sovět se ochotně ujal pobalstských republik po tiché dohodě s Hitlerem, jehož pařáty nakonec vyhnaly Rudou armádu do vnitrozemí velkého ex-carství a jehož armáda byla po sovětské pokupaci vítána v Rize jako osvoboditelská. Lidé dokonce dávali německým vojákům květiny. Hned začali se zápalem a s nadšením pracovat na obnově činnosti spolků a svobodného politického života. Brzy ale zjistili, že se přepočítali - ačkoli Němci byli podle textů umístěných i mezi fotografiemi, dobovými dokumenty, průkazy, výrobky politických zajatců a tak dále mírnější než Sověti. Přemýšlel jsem, jak se chovat k následným osvoboditelům Sovětům, kteří předtím moji zemi ukradli? Měl bych projevit radost? Myslím, že konec války byl v Lotyšsku a pobaltských republikách vůbec velmi smutný, stejně jako její začátek. Osvobození vlastně nikdy nezažili. Protože Barunka to přirozeně pročetla a proběhla rychleji, cítil jsem se méněcenně, a jak jsem chtěl novodobou historii prohupskat, málem jsem přehlédl jinak pouhým okem viditelnou zmínku o Dubčekovi a demokratizačních tendencích u nás koncem 60. let. Mimochodem Bára, aby urychlila moji pomalost, se proměnila ve velmi věcnou průvodkyni a hezky mi vysvětlovala, co vůbec není důležitý číst a vědět :)

Tím, že na několika místech autoři výstavy neopomněli Československo, mě opravdu velmi potěšili a získali si mě. Smutný byl pohled na fotografie studentů, kteří podporováni svými profesory organizovali odboj ve skupině Svobodné Lotyšsko (Free Latvia). Šlo totiž o fotografie z vězení (nabízím reprodukci). Zlikvidovala je Cheka. Tato organizace sledovala tzv. "antisovětské elementy", jež měla "činit neškodnými". Statistiky Červeného kříže z Hororového roku od 17. června 1940 do 14. června 1941: 7020 odsouzených, včetně 404 žen, 17 dětí, 172 důchodců; 980 zastřeleno, ostatní deportováni.

Velmi poučnou, názornou a věcnou formou podaná tvář dávných režimů jak v Německu, tak v SSSR. Velká pochvala Lotyšům, kteří si hodně váží své samostatnosti a svobody. Více také na http://www.occupationmuseum.lv/ (i anglická verze).

Turista z Mělníka

Prvně v životě jsem si zahrál na skutečnýho turistu. Při odchodu z Muzea okupace jsme potkali Katalin z Měďarska a ve třech jsme pak křižovali Rigou ve čtvrtek a v pátek a hledali pamětihodnosti a i když nebyly nic moc, tak jsme je fotili ostopéro. Furt jsme koukali do mapy, hlavně já - to jsem si dával - a ptali se na cestu - to jsem si taky dával hlavně já:) - a na nejlevnější místo na oběd - ten si daly i holky - a tak jsme se podívali do jídelny místního gymnázia, kde to je úplně ze všeho nejlevnější (v Rize můžete jít do jídelny kterýkoli školy bez ohledu nato, zda tam studujete, a je jedno, jestli jste kvůli tomu kusu žvance odtamtud urazili jednu, nebo tisíc mil jako my). Ulice jsou krásné, hodně to připomíná Prahu. Město jsem si postupně víc a víc zamilovával a pak už se mi z něj ani moc nechtělo. Život tam ani nepůsobil tak uspěchaně, všechno bylo víc v klidu. Jen snad lidi mohli být příjemnější, přišli mi kapánek frustrovaní. A tak v obchodech a jídelnách Lido, kde si člověk vybere z celkem pestré nabídky jídel, pití, salátů atp., se na nís mohli občas i usmát. Udělali to většinou až poté, co jim člověk řekl "paldies", tedy děkuji. A překvapilo mě, kolik lidí tam mluví anglicky a velice obstojně, ba dobře. I starší generace.

Rush by se mě zeptal, co bylo nejhezčí. Ze čtyř kostelů, co jsme navštívili, se mi nejvíc líbí sv. Jakub. Malý, útulný, v zapadlé uličce zastrčený, uvnitř krásně bílý s cihlovými "švy". Tam bych chodil, být místní věřící. Taky se mi líbí, jak je v centru Rigy všechno blízko. Když jsme chtěli k Monumentu svobody, vyrazili jsme od muzea okupace kapánek neochotně, protože podle mapy se zdálo, že to bude pěkná štreka, ale udělali jsme pár kroků a už se před námi tyčil "oltář Lotyšů" odhalený v roce 1935. Sochy znázorňují "Lotyše zpívající, pracující a bojující za svoji svobodu, zatímco panna na vrcholu monumentu třímá v rukou tři hvězdy, představující tři historické oblasti země: Kurzeme, Vidzeme a Latgale. Mimochodem u Monumentu svobody stojí denně stráž, u monumentu je položen věnec. Stráž chybí jen, když v ulicích Rigy řádí děda mráz. Na něj je i ozbrojená hlídka krátká. (obrázek má Nick, zatím mi ho nedal) Jak je všechno blízko, tak jsme několikrát minuli, co jsme hledali. Třeba Třech bratrů jsme si vůbec nevšimli, ačkoli jsme je hledali (respektive si jich nevšimla Katalin, která je měla na fotce ve svém průvodci a my dva Čecháčci jsme nevěděli ani, co ty Tři bratři jako maj bejt - osobně jsem čekal nějakou kravinu). Jde o tři nestarší kamenné budovy ve městě z 15., 17. a 18. století. Stejně jako v jiných městech se mi líbila národní galerie, tady pojmenovaná Národní muzeum umění. Ve ctvrtek se naši kamarádi Řekové, Eva a spol. podívali na hlasování v lotyšském parlamentu, tak jsme chtěli v pátek taky. Předně jsme vlezli do malé budovy s cedulí parlament, odkad nás ale vykopli, páč jsme lezli poslancům do kanclů. Poslali nás naproti, kde byla o poznání větší budova, která ale vinou obrovských železných dvěří po stranách vypadala spíš jako kravín. Proto se nám tam prve nechtělo. Každopádně jsme otevřeli těžké dveře a hned drsnej pán ochranka: "What's the problem?" Ani nepozdravil, nezdvořák. Tak říkám jakože problém žádnej, že chceme jen dovnitř. Ten typ rozumněl anglicky asi jako já svahilsky, tak jsme na sebe chvíli koukali, až ho napadlo, že by mohl někomu zavolat. Paní mi do sluchátka řekla, že dneska se tam nedostanem, páč už nemají žádnýho průvodce. A tím to bylo hotový. Šli jsme ke Švédský bráně (mimochodem kam se hrabe na mělnickou Pražskou bránu - tohle je prostě díra v baráku), Kočičí dům (Jeden místní lotyšskej pracháč zhruba před sto lety nechal na dvě věže svýho obřího domu pracně nasadit obří kočky a protože byl obrovsky nasranej na vedení města, z něhož byl vyloučen etnocentrickýma německýma okupantama, nařídil, aby byly kočky otočený na protější obří budovu radnice svýma obříma zadkama - pak se vedl dlouhotrvající soudní proces, po kterém byl Lotyš přijat zpět do rady... Mimochodem jejich první sochař při instalaci ze střechy spadnul a zabil se.). Viděli jsme toho víc, ale... všechno fakt popsat nemůžu, už takhle je to dost kláda:) Co ale rozhodně stojí zato, je radnice. To je mazec! Myslím, že mělnický vřed je proti němu architektonický skvost.

Jinak Riga je poměrně drahý město, někdy stejně jako Finsko. Některý věci jsou ale levnější, třeba pivo. Většinou v hospodě něco kolem 1 latu, což je asi 1,50 eura. I tak ale drahý, co? :) Těším se do Talinu, kde je prej alkohol šeredně levnej. To jsem tedy zvědav! Byli jsme v několika hospodách, první byl bar I love you. Jo, zní to šíleně, jako nějakej najt klab, ale byla to normální a docela pohodová kavárnohospoda (viz. snímek). Poslední, tedy páteční večer jsme poseděli v baru Casablanca, kde hráli dva staří jazzmani na klavír a na klarinet a kde jsem si prvně v životě dal točenej Carlsberg - a byl moc dobrej, a hned dvakrát :) Do vyhlášenýho klubu Essential jsme nešli, vypadal zvenčí, a navíc ve tmě, hodně podezřele a nedůveřivě, děsně to z něj dunělo - jako když člověk k narozeninám dostane house-techno balíček a nechce ho rozbalit, protože co se z něj ozývá, připomíná kopání kanadama do prázdnýho žaludku (údajně 6 tanečních sálů s různou hudbou, takový lotyšský Karlovky). A taky hamání v John Lemonu bylo moc dobrý, dali jsme si s Bárou (každý svoji) bramboru se sýrem a zeleninou a zavináčem:) Katalin měla zapýkaný brambory s něčím, tuším, a Italka Fabiana zcela nečekaně pizzu.

Co si na výletu taky cením, je, že jsme se trochu víc poznali s Bárou, kterou jsem vlastně ze všech erasmáků potkal jako první při prosincovým setkání českých účastníků zájezdu a od tý doby s ní tolik nemluvil. Člověk se s ní dost nasměje, je to taková veselá kopa a pro vtip nechodí daleko:) Taky jsme pokecali s Katalin a taky se poznávám blíže s ostatními, kteří mi dávají prachy za zálohu, kterou jsem za ně zatáh při búkování hostelu:)

A ještě jedna zkušenost, kterou ovšem už jsem párkrát zažil - nemotat se do organizace čehokoli, co se vás týká, se někdy nevyplácí. Cesta z letiště v Tampere na vlakáč tamtéž taxíkama připomínala spíš kovbojku než cokoli jinýho. Ale Eva řekla, že jí to nemám připomínat, a co kdyby si tohle náhodou četla, že... Takže už ani slovo.

Fotky (odshora):

1, 2 a 3 Z věže chrámu sv. Petra. Foto: Bond

4 Chrám sv. Petra z Räts square (snad "Krysího náměstí"?). Foto: Bond

5 Plakoš z Muzea okupace. Foto: Bond

6 Lotyšští studenti z hnutí Svobodné Lotyšsko. Foto: Bond

7 Pokec s místním typem. Foto: Katalin

8 Monument svobody. Foto: Bond

9 Tři bratři. Foto: Bond

10 Čestná stráž u Švédské brány. Foto: Katalin

11 Bond a Katalin. Foto: Bára

12 Bára a Bond (i když nejsme moc vidět) před pravoslavným kostelem - v Rize. Foto: Katalin

13 No, docela pěkný, ne? :)

Schůzka se sluncem

2007-02-07T02:07:00.000+01:00

Měli jsme v sobotu slunný den a cestou z Finské tradiční hudby (předmět) na oběd jsme několikrát zmáčkli spoušť svých automatických obrázkometů. Takhle to vypadá, když tady svítí. Jinak cestou z úterního (včerejšího) Jazz Baru jsme si s Katkou (čtěte předchozí článek) zkusili, jaké to je projít se půl hodiny 30stupňovým mrazem (jinak v pozdním odpoledni bylo asi -25 °C). Ale jinak je tady krásně:

1. Barunka, studentka psychologie z Prahy.

2. Barunka a bulhraský student Stefan, vystudovaný konzervatorista-kytarista, toho času student ruského jazyka a volitelně i českého jazyka (2. rokem).

Naše univerzita a sníh...

Dole: Rozklikni a poznej dvojče mělnického vředu, tedy objektu zvaného Hold či Amerika, který je trnem v oku všem Mělničanům. Ničí jádro města, městskou památkovou zónu, dobré mravy dětí a vkus. Tak tohle je hlavní budova Univerzity v Jyväskylä. Na ní si nikdo nestěžuje - to má dobrý, co? :)

Na závěr výstavky cesta z univerzity do centa, jehož první dům je coby maličký vidět i na tomto fótó.

Jazzík v Jazz Baru po džezovsku

2007-02-07T00:45:00.000+01:00

Ceny za koncerty, které navštěvuju, se zvyšují s hrozivou pravidelností. Na první jsem šel zadarmo, na druhý za 3 eura, na prozatím poslední za 6 euro. Na koncertu dvou kapel v Jazz baru na konci hlavní třídy (mimochoden vesměs pro pěší a z větší části vyhřívaná, což udržuje její dlažbu po celý rok více méně suchou - že by tip pro Mělnické, kteří brzy položí v centru města novou dlažbu? Na ty dva dny za rok, kdy se na našem kopci sníh udrží, to jistě bude stát zato;) ) jsem se ocitl víceméně náhodně - bylo mi řečeno, že v úterky jsou tam jam sessions. Tak jsem chtěl na jam session. Ale odpoledne jsem potkal Jeremyho (o Jeremym příště, velmi zajímavý kluk ze státu Georgia), který hraje na basu (jak na elektrickou, tak na bručku) a který začal uvažovat, že půjde s sebou. V knihovně mi zavibroval telefon a on to Jeremy: "Jamiky jsou každou středu, říkal můj kámoš, dneska je ňákej koncert, ale nevim jakej." Kouknul jsem na web Jazz Baru, pak na web kapely, co měla hrát, tam však žádné mp3, ale jen veliká fotka - ta vypadala dobře, a tak jsem šel. A nelitoval jsem. Přišel i Jeremy, Michal z Polska a Katka. Zahrála první kapela. V úvodu to pro mě byla hodně náročná látka, velmi složité, emocionálně mě to moc neoslovovalo, až jsem si říkal, kam ten jazz spěje... Zdálo se mi, že muzikanti prostě jen ukazují, které jaké a čí tóny kam můžou napasovat, co s tóny lze udělat, ale že zapomínají na city a pocity, v hudbě pro mne tak důležité. Nutno podotknouti nástrojové složení: bicí (velmi staré činely - tak 70tý léta, zprvu se mi bubeník zdál jaksi prkený, ale ukázal se jako přesný a velmi dobrý), basa (jednoduchá, bílá, čtyřstrunná, basák velmi schopný maník, rozený flegmatik), el. kytara (největší vágus večera - vytahané triko tak z roku 91, na nohou tepláky černé s pruhem žlutým, vypadal jak děsná socka, ale ruce měl ze zlata), saxofon (na pohled trochu ujetý týpek, ale po chvíli člověk zjistil, že s hudbou dýchá, žije, a proto se tak šklebí a pak zase ďábelsky směje, půlku koncertu jsem mu docela nerozuměl, ale pak si mě získal, jeho prsty skákaly po klapkých jako gumídci). Hudba se stávala stále srozumitelnější a emociálně plnější a bylo to celkově moc dobré! Jinak www.stephanepayen.com - adresa na lídra, saxofonistu, jehož kapela se jmenuje Thot (podle egyptského boha, jenž "byl uctíván jako bůh moudrosti, učenosti, lékařství, magie, dobra, spravedlnosti, zákonů, písma a písařů, jako vynálezce řeči a někde byl dokonce uctíván jako stvořitel světa. Občas byl uváděn jako potomek boha Rea. Dle některých mýtů byl Thoth zrozen z hlavy Séta. Není bez zajímavosti, že Aleister Crowley po něm nazval tarotové karty, které vytvořila Frieda Harrisová podle jeho návrhů a též svou knihu, která pojednává o tomto tarotu: Kniha Thothova, krátký esej o tarotu egypťanů. Thoth byl nejčastěji znázorňován jako bůh s hlavou ibise nebo hlavou paviána. Někde je zobrazován též pouze v podobě ibise nebo paviána, popřípadě jako pavián. Řekové Thotha ztotožnovali s Hermem." Zdroj: http://www.putnici.sk/link.php?currentgrp=915) Když jsem se Stephana zeptal, proč právě Thot, tak že prý je pro Stephana pořád velkou záhadou, je otcem času a písma. Tak proto. Jinak Thot je francouzská kapela, která je na turné po skandinávii. Hraje společně s kapelou šesti talentovaných a při vystoupení velmi uvolněných, vtipkujících a přesných mladíků Oddarrang. Finové ve spolupráci s výborným ještě poměrně mladým zvukařem naplnili malý klubík s asi 50 návštěvníky energií a emocemi nabitou hudbou s jazzovými základy a nordickým ošacením. Lze to označit za experimentální rock. Znělo to skvěle. Neumím to popsat, to se musí slyšet - na www.myspace.com/oddarrang nebo na www.olavilouhivuori.com (což jsou stránky bubeníka, který - myslím - dal band před třemi lety dohromady a který pochází z Jyväskylä a který na stopro dal dohromady turné, v jehož rámci právě tenhle koncertík byl). Složení: bicí, basa, el. kytara, čelo, pozoun a spousta swičů, které kluci uměli náramně používat k modulaci hlasů svých i nástrojních. Tohle byla paráda! Tomuhle koncertu dávám 10 bodů z 10. Líbila se mi uvolněnost, tedy projev, dělali si z toho taky chvílema prdýlky, ale všechno pěkně sedělo. Navíc - a to se musím pochválit - jsem v pravou chvíli použil svoji finštinu. To když se mělo přidávat a Olav, bubeník, řekl, že přidají ještě yks (jednu) a já bleskově zareagoval a řekl kaks (dvě). A Olav řekl finsky něco jako "Dobře, tak zahrajeme kaks." A bylo to:)

Thot hrál zcela bez zpěvu, Oddarang využíval hlasy pozounisty a čelisty jako dalších nástrojů. Sice jsem se těšil na jazzový zpěv, a to jakože moc, ale že jsem se nedočkal, mi nevadilo.

Vstupné tedy 6 euro, šatna 1, velký džus 3 (příště si dám vodu, ta je zadarmo).

Apropos: Když jsem se Stephana zeptal, jak svoji první delší zahraniční tour 12 koncertů financují, řekl, že neví, že o všechno se stará támhleten chlapík, na kterýho neomylně ukázal prstem, ale za kterým jsem neběžel, a že ho to vlastně nezajímá a že je rád, že hraje. Dobrej přístup. Jinak po Švédsku to všechno ukončí v norských Bergenu a Stavangeru. Musím tedy napsat Jonemu, aby na ně s Marte zašli u nich doma ve Stavangeru.

Těším se na příští koncert. Snad nebude za 12 euro :)

Dnes letíme do Rigy, takže asi do soboty moc psát nebudu. A asi i proto jsem toho dneska napsal víc... no, ono to asi nebude tím výletem, co? :)

Foto kapely Oddarrang by Bond

Uvědomění

2007-02-05T23:53:00.000+01:00

Uvědomil jsem si právě, že je fajn, že nemusím nic psát, nic pracovat. Nějaké peníze by se sice šikly, ale zatím není stav nejvyšší nouze, a tak zatím pracovat nic nebudu.
Ve středu letíme z Tampere do Rigy, kde pobudeme do soboty. Těším se na tamní pivo, levnější než tady. Nebojte, moc snad ho pít nebudu, Bondí hlava totiž radši do sebe klopí martini. No, a protože takové martini.. dobře, kecám, tvrdej pít nebudu, takže si dám to pivo, jo? Oukej? Někdo proti? Kdyby jo, přileťe a překažte mé plány!
Dneska byla na finštině legrace. Zase se mě učitelka ptala - několikrát. A ani jednou jsem nerozuměl! Nějak mi nejdou ve výpovědích druhých oddělovat jednotlivý slova. Je to jedno velký suomalainen. Co se na mě vyvalí z jejího nitra, moje nitro nějak nedokáže přijmout. Ptala se nás jednotlivě, co pijeme a jíme ráno, vpoledne, večer a tak. Jedna holka odpověděla a následovalo: "Andrey, ... (něco) ...?" Chvíli jsem koukal, louskal to, co na mě vychrlila, a pak jsem si uvědomil, že to je něco jako "co pije ta holka ráno?". Pokrčil jsem rameny, protože jsem tý holce předtím nerozuměl ani slovo. Holka to zspeciálně pro blbce opakovala. Oproti prvnímu pokusu jsem v jednolitém výrazu, který měl nepochybně víc než dvě slova, rozeznal "teetta" - což je čaj. Tak jsem řekl teetta. No, projevil jsem se jako úplný blbec. Ale už jsem se s tím srovnal a myslím, že paní učitelka taky. Především, když jsme dneska na závěr probírali rozloučení. Na papíře stál seznam rozloučení. Na předposledním řádku stálo nähdään ("uvidíme se"). Paní učitelka se zeptala Stefana, jak se řekne "uvidíme se večer", on odpověděl skoro hned. Pak se zeptala mě, jak se řekne "uvidíme se zítra". Říkám: "Nähdään... víte, zítra je slovo, co si vůbec nikdy nepamatuju.. je děsně těžký, ale hned ho najdu" a začal jsem se hrabat v papírech, jakože se děsně snažím a skutečně ho najdu. Když v tom třída propukla v smích a soused mi ukázal prstem na poslední řádek, kde bylo napsaný "večer", "zítra", "o víkendu" a tak dále - samozřejmě ve finštině. Tím jsem zkompletoval mozaiku jistě velmi zajímavé představy mne, Andreye z Čekii, kterou si asi 15 spolužáků za poslední měsíc udělalo.

Sobota

2007-02-04T00:28:00.000+01:00

Takže sobota: zhruba od půlnoci film Eurotrip u Řeků Nicků, děsná psina, mírně ulítlý, ale mazec (8 bodů z 10); mytí, mazání, web, ulehnutí po půl třetí

vstavani v 8:40 - když jsem si přeřiďoval budík na 8:50, zjistil jsem, že jsem si na tohle ráno vůbec nenařídil budík, z čehož mohl být můj velký smutek; tedy vstávání v 8:50, rychlá snídaně, rychlá jízda na kole (za mé provedení rána 1 bod z 10, za můj výkon 9 z 10 - moh jsem ještě vynést koš, ale nevynes, ale jinak jsem se sám před sebou projevil jako superman, co dokáže úplně všechno, z čehož se mu nechce dělat vůbec nic)

pět hodin Finnish Traditional Music (tohle snad netřeba překládat), výborný učitel s přehledem o evropské nejen lidové hudbě, improvizovaný orchestr různých nástrojů a naše společná hra a zpěv dvou finských lidových písní (kytara, mandolína, džembe, bongo - jsem hrál já, flétna, kontrabas, několik tradičních finských lidových nástrojů zvaných kantele, a ještě jeden nástroj africký strunný, jehož jméno si nepamatuju), skvělý předmět (10 bodů z 10).

oběd v Kebab Hausu za 5 euro - kebab číslo 8 = zapečené brambory, jehněčí, spousta česneku, zeleninová příloha, k tomu navíc možnost vzít si jakkoli moc zeleniny a ananasu, opět výborné (9 z 10 - než stihnu tu obří porci zpracovat, vystydne), jinak totální přežranost - ale když ono je to tak dobrý...

cesta od školy do Lidlu - nákup 4 litrů džusu (litr za 49 centů, což je tady bez konkurence), zmrzlý štrůdl (1,49 eura), med (2,79), máslo 250g (0,89), ovocný čaj (0,79). To vše za 7,92 eura - ani jsem si neprd. Jo, kamarádi, je to nátěr, ale takovej je svět. (vzhledem k "výhodným" cenám hodnotím 3 z 10... pro představu: ostatní obchody se kromě tučného výdělku ode mne nedočkají víc než 1-2 bodů z 10)

NHL na playstationu - playstation to zrovna nebyl, ale něco toho typu; u Paulovýho florbalovýho trenéra Mattiho, co bydlí coby student v budově A a má obří televizi (my jsme v budově M asi minutu cesty od A a Paul má trpasličí televizi a nemám televizi); dostával jsem pěknou nakládačku, páč kluci to smažej celkem často; OVŠEM!!! nevím, jak se to stalo, ale stalo se, protože tak to prostě je a já nejsem žádnej hadr, aby se mnou kdejakej severskej trouba vytíral, že jo - zkrátka jsem v posledním mači Mattiho porazil 1:0. Pravda, hodně šťastnej a náhodnej gól, ale takový byly z mých celkově tří gólů dva, takže to beru jako danost a výsledek mýho umu (7 z 10 - navýšeno tím vítězstvím o dva body, jinak jsem cítil, že ta hra chce, abych na ní byl závislej)

Odchod do hajan - za chvíli (1 z 10 - chtěl jsem jít dřív)

Druha Stammtisch skoncila...

2007-02-02T02:06:00.000+01:00

...a pro mne nebyla vlastne nic moc. Co zato stalo, byl tanec s Evou. To predevsim. Pak byl fajn taky tanec s Estonkou, jejiz jmeno jsem zapomnel a s niz tancime pri kazdy akci, kde se tanci. Je to takovej nas ritual. Kde jsme ho vzali, nevim, ale to se tyka vetsiny lidskych tradic. A stejne jako ostatni tradice, i tuhle mame my dva radi. Kazdopadne, proc jsem nebyl nadsen: dosel jsem k tomu, ze na nektery veci jsem uz asi stár. Proste dve diskoteky ve ctrnacti dnech nesnesu. Pred deviti lety jsem podobne frekventovanou cinnost po trictvrte roce ukoncil. A dneska bych na to mel najet znovu? Óká, ale nikdo po mne nemuze chtit, ze se budu za kazdou cenu kralovsky bavit. Tuhle Stammtisch "pripravovali" Jihoevropani a cekal jsem od nich neco vic. Ale vlastne to byla digina jako posledne, jen s tim rozdilem, ze posledne Finove udelali opravdickou soutez tymu v kravinach, coz byla ve vysledku bzunda. Ted jsem dostal na tricko lepivy stitek s napisem Coyotte a mela si mne najit holka s napisem Roadrunner (je to dvojice ze znameho animovaneho sitcomu, v nemz kojot honi roadranra a chce ho zastavit za kazdou cenu - pokazdy nastrazi bolavou past, jejiz tvrdost pak na sobe pokazdy zkusi, ze - a je to desna svanda). Ale za cely vecer jsme se nenasli. Stejne jako rada dalsich "dvojic". Libil se mi Orestis a Nickove, to jsou pasaci a kamosi. Naucili nas reckej tanec, moc se mi libil, byla to svanda.
Paul v prbehu noci zahadne zmizel. Zjevil se mi po navratu, sedel na posteli a byl bledy. Ptam se ho, jestli je mu spatne z piti, nebo ze zdravotniho stavu (taky mel kasel a teplotu a tak). Rekl, ze nevi. Brzy jsem to zjistil, kdyz Paul po dalsich asi peti minutach nedobehl na zachod a vrhnul v chodbe. Pak pokracoval do hajzliku a podruhy to taky nestih. Mam dojem, ze Paul normalne moc nepije a ze tady si jako doprava. A tohle je asi jedna z jeho prvnich krusnych noci... Chudak. Budu mu prat hodne stesti do dalsich hodin, sam pujdu spat, protoze rano moudrejsi vecera a ja se ted moudre necitim, z vychovnych duvodu mu nepomuzu (je mu 19). Chodit muze a prvni dil stihnul bleskove uklidit. Jak to dopadlo s druhou davkou, zjistim zahy. Ale to uz vam nepovim, pac zaviram kram. Tak to byla balada ctvrtecne-patecni noci. Priste mame Stammtisch my, jakoze vychodni Evropani. Prijel jsem si sem taky trochu odpocinout od kulturnich aktivit, nacerpat sily, a tak se mi ji chystat nechce.

Lekce finštiny 2

2007-02-01T17:21:00.000+01:00

Raist a jeho kamarád Kladeňák si přejí další lekce finštiny. Proto jsem tady co? No, proto jsem tady já!

Až budete po síti pařit nějakou gamesku a narazíte na fina, tak ať víte, co mu máte říct:
jsi = sä olut

a teď to hodíme do vět:
jsi brambora = sä olet peruna
jsi rajče = sä olet tomatti
jsi salát = sä olet sallatti
jsi párek = sä olet makkara
Kuře! = Kana!
jsi chleba = sä olet leipä
jsi tuňák = sä olet tonnikala
jsi mlíko = sä olet mailto
(tady bych měl i mnemotechnickou pomůcku: je to přesně jako v angličtině mail to, což znamená napiš někomu)
jsi čaj = sä olet tee
jsi prášek na pečení = sä olet leivinjanhe
jsi máslo = sä olet voi
jsi kečup (vhodné především pro střílečky) = sä olet ketsuppi
pro erotiku přes internet:
jsi cukr = sä olet sokeri
jsi sůl = sä olet suola
jsi pepř = sä olet pippuri
jsi česnek = sä olet valkosipuli
jsi cibule = sä olet sipuli
jsi okurka = sä olet kurkku
a zpět ke střílečkám:
jsi mrkev = sä olet porkkana
jsi banán = sä olet banaani

třešnička pro drsňáky:
hovno = paskay
velký hovno = magapaskay

Příště zkoušet nebudu, vy si ale fráze opakujte ve dvojicích.

Nad tímhle duše plesá:)

2007-02-01T17:03:00.000+01:00

Z článku Mělnického deníku o třídění odpadu v našem milovaném městě, 1.2.:
Do sběrných kontejnerů se vyhazují odpadky, které lze znovu zpracovat. Za loňský rok bylo odvezeno 505 tun takto vytříděných složek, což je o 225 tun více než v roce předešlém.
Bond: To je paráda! Jen houšť :)

Z téhož článku:
Občané také mohou odevzdat veškerý odpad, který vznikne při běžném chodu jejich domácnosti ve sběrném dvoře. V Mělníku jsou tři. V ulici Karolíny Světlé, v Bezručově ulici a ve Vehlovicích. Dvory nejsou zatím moc využívány a většina odpadků končí v popelnicích, které jsou vyváženy pravidelně jednou týdně a přijdou město na 215 tisíc ročně.
Bond: Lidi, zamysleme se nad sebou.

Problém je i časté ničení odpadkových košů. Jen z nich se v loňském roce odvezlo 78 tun odpadků. Koše jsou na většině míst zdemolované, dokonce 54 košů bylo dozcela zničeno. Náklady na jejich opravu při tom jdou do statisíců.
Bond: Lidi, nechcete těm svým parchantům někdy vysvětlit, co je to slušné chování, ha? Už mě to fakt neba!

Největší příčinou narůstání množství odpadu jsou stále přibývající obchodní centra. "Za posledních deset let se trvale množství odpadu navyšuje. Každé otevření nového supermarketu znamená nárůst celkového množství odpadu asi o 3 procenta," doplnil Mikeš.
Bond: A jeje, já to věděl... Já věděl, že ty supermarkety za něco můžou a že nejsou dobrý... Nějak..jakoby..podvědomě jsem to tušil - už když stavěli Penny. Chm, mně třeba tehdy ten Plus stačil. Vám ne? No, asi ne, páč pak mi u baráku vystřihli ještě dva hyperdynamickynabídkupodlepotřebzákazníkaměnící trhy (jakože markety..vlastně supermarkety..takže supertrhy). To je dalších víc než šest procent! Proč víc než šest? Protože každá tři procenta nárůstu se počítají vždy už z navýšeného čísla, hm:) Bondův tip: supermarket nemáme snad už jen u zámku. A tam by se vyjímal! Takže kdyby byl nějakej zájemce... Ty další tři procenta už přeci skousnem, když už jsme vydrželi tolik. Já teda jo. To už nebude taková změna. A navíc lidi v centru to budou mít blízko na nákupy! Hurá! Co, Růzhyne? :)

Pár komentářů k dění na Mělnicku

2007-01-31T21:07:00.000+01:00

Trochu jsem si početl v mělnických médiích na internetu a tady trochu zareaguju...

Z rozhovoru s novým šéfem Dopravního inspektorátu okresního policejního ředitelství v Mělníku Miroslavem Štrombachem v MF Dnes, 30.1. :
ot: Budete podporovat i nadále akce zaměřené proti motorkářům na trase Liběchov–Dubá?
od:Samozřejmě, i letos bude činnost inspektorátu zaměřena tímto směrem. Nabízejí se různé druhy a způsoby organizování dopravních akcí, ale k formám se z taktických důvodů nebudu v tuto chvíli vyjadřovat.
Bond: Můj návrh na způsob organizování dopravní akce. Za jednou zatáčkou bych postavil zátaras tak ze čtyř, možná pěti aut. Co?

Článek z Mělnického deníku, 30.1.:
Strážníci na svých obchůzkách potkávají kuřáky na zastávkách, stojící mimo vyznačený prostor a tím zákon neporušují. To, že znepříjemňují čekání na autobus i ostatním lidem zápachem z cigaret, je už věc jiná.
Bond: Kurňa, ale o to přeci právě jde! Neměl by být každý kuřák zodpovědný za to, kudy a kam se jeho smrad táhne?

Rubrika krátce Mělnického deníku, 30.1., 2x:
Chatový zloděj je konečně dopaden.
Bond: Ježkovy, ono už se krade i na chatu?!

Chřipka je na ústupu
Bond: To jí asi musel Macek za Ratha pořádnou natáhnout.

Mělnický deník, 31.1., 2x:
Do obchodu vrazili lupiči s autem! Odvezli si bankomat
Bond: To je mazec!

Policisté pátrají po lupiči z banky
Bond: Nebyli to ty s tím autem?

Odpověď Klárce...

2007-01-30T23:22:00.000+01:00

(odpověď na komentář k předchozímu příspěvku)
Ahoj Klárko, vzpomínám na něj nejvíc ze všeho z rodné matičky, země mojí.. Je to Mělníček, hobitín, jak ho krásně nazval Rush :) Ještěrka se mnou vymetá všechny akce a hlídá, abych se neopíjel. Otevírá mi pivenka, ale když už mám dost, zapře se a už neotevře. Podle toho poznám, že mám jít spát. Ještěrka taky chodí do školy, dnes jsme byli na finštině a švédštině. Chtěla ještě na základy jaderné fyziky, ale to jsem zatrh. Zítra máme volno, tak jdeme k doktorovi, páč nám furt něco sedí na průduškách (tak doufám, že paní doktor vyšetří i ještěrku - a snad má laser, aby jí nepřivodila trvalé následky na image). Jo, pan Koudelka... Psal jsem mu v neděli email, že bychom s Lykke til rádi zahráli na vinobraní a co že pro to můžeme udělat. Uvidíme, co odpoví. Zda odpoví. Možná správná odpověď by byla: demonstraci! A ty víš, Amálko, jak mám demonstraci rád... Jinak o dění na Mělníčku je i jeden nový server http://melnicky.blog.cz .
Petra je mi s tím sněhem a lopatou opravdu líto, takřka mi dneska plakal do icq, že to roztálo i v Podkrkonoší. Nepřetáhli paní zimu někam na jinou planetu? Nezbyla nám tady po ní jen její líná dcerka? Může za to koka-koloušský Santa Claus? Zmizí někdy severní polární čepice? Nepatří ta čepice náhodou Santu Clausovi? Nezbavíme se Clause právě až po roztání jeho čepice, nejvýraznějšího jeho symbolu? A co na to náš prezident, náš symbol? Dotklo se ho to? Dotkla se ho Merkelová, nebo si ani nepodali ruce? Podá někdo pomocnou ruku Euroústavě? Asi ne...
Každopádně Mělníček mi chybí, těším se na únorový kraťounký návrat (15. - 23. 2.) a doutníček na vyhlídce pod kostelní věží. Smutno mi tu ale není, jsou tady dobří lidé a mám hodnou ještěrku. I finštinu jsem nějak skousnul a budu chodit, dnes jsem zahájil švédštinu. Je to zvláštní, musím si zvykat na roli jazykového losera (čti lůzra) - všichni kolem umí líp než já, což je při studiu cizích jazyků situace pro mne poměrně nezvyklá a krajně nestandartní. Vždycky jsem si lebedil, že se nemusím moc učit, šlo to tak samo... Kde že loňské sněhy jsou? A to se asi tam dole ptáte často, co? :)
Amálko, měj se krásně!
Tvůj Bond

Jen jedno léto...

2007-01-26T20:45:00.000+01:00

Vzpomněl jsem si na jedno parádní léto z minulosti. Nevím ani, kolik mi bylo, myslím, že 15... bylo to asi nejlepší léto, co jsem zažil. Sice jsme ho s klukama, včetně mýho bráchy, strávili skoro celý na Mělníku, ale nenudili jsme se ani chvíli. Pořád jsme někde lítali, hráli fotbal, volejbal, frýsbee, dováděli na koupališti a když jsme se přece nudili, tak spolu. Bylo to léto jako vystřižený z filmu - banda několika kluků z malýho města furt v akci a skoro furt v dobrým počasí. Pamatuju si na to léto moc dobře, a chci si to tady do blogu zapsat, aby to bylo někde zaznamenaný, protože to léto je pro mě pořád hodně důležitý. Myslím, že v něm jsme utužili vztahy s některýma spolužákama ze základky, což se nám dneska vrací, když se setkáme třeba i po mnoha měsících. Pamatuju si ho tak detailně i proto, že jeho idyla skončila tragicky - odchodem bráchy jednoho z mých nejlepších kamarádů, kterej s náma to léto trávil taky. Pamatuju si ho možná proto, že se už nemůže zopakovat. A tak na to teď tady myslím, protože mám čas uspořádat si myšlenky a zavzpomínat na ty spousty věcí, co jsem už zažil. Nebylo jich málo, ale tohle léto ční hodně nahoře. Něco jako Bylo nás pět... jenže nás bylo asi deset. A říkám si, jak by bylo skvělý se s těmahle klukama sebrat a jet někam na čundr, udělat si prázdniny pro sebe, někde na návsi nebo na palouku v lese čutat do meruny... Třeba to jednou vyjde, až se Majkl vrátí z Londýna a zůstane už nadobro doma.

Že by příště?

2007-01-26T02:46:00.000+01:00

Tak to klukům zase nevyšlo - 26:30 s Rusy. Velký problém: neproměnění sedmiček. Velký problém: indiviuální selhání v důležitých fázích utkání (což je na mistrovství světa, bohužel, většinou celých 60 minut). Parádně hrají spojky, ale ty nemají moc podpory od ostatních postů - Juříček, žel právě v Německu, spálí, co může, a přes křídla hrajeme pramálo, navíc Filipovi, dlouhodobé opoře, to nejde. Spojky si tak moc neodpočinou a táhnou to všechno samy. Tak nám zvávají ještě Chorvati a Dánové. Těžké oříšky. Jak bych si přál, aby kluci dvakrát vyhráli! Češi jsou hodně dobrý tým a hodně se od něj čeká. A já osobně ještě pořád čekám. Tak aspoň jedno vítězství...

Hazena

2007-01-24T18:05:00.000+01:00

Toz zme to zas, kurna, cucali na tu bednu od pocitaca, co ze tam ako ty nasi borci v hazene vyrobijou. Su to dobri chalani, toz zme sa z Michalom aj tesili, zjedli zme u teho hubovu polivku, ale kucim to nak ne a ne padat to brany - prohravali 3:13. Az co Michal do seba kopnul caj se slivovicu a medom, skore sa pohnulo a hele, uz tam sviti 18:22. Tak sa ritime s chlapcama aj s Michalom do utoku, vidime v pravo volneho Sobola, co kdyz dostane merunu, ma pred sebu tretinu brankovista - ale to nevidi Horak a jde rovnu do dvou obrancu... Toz nedava, ale aspon sedma. Na nu ale ide Honza Filip. Na sampionate este nedal, tak mame bobky, ak ze to dopadne. A nedava. V dalsim utoce hned zas jake ze dve minuty trest pro nas, pane soudici! Ale uz to tak bylo. Uheraci nam zas utekli. No, a pak kdyz jsme zas zvedli hlavy ze spalku, tvarou v tvar ze sestky mlaskne to kamsi do golmana ci kam Juricek. No, to uz bylo pohrbene timto. A pak este nejaka ta tutovka sa neujala jako ta stara svestka, co zme ju loni vyrubali, bo z ni uz slivovica netekla, a uzavrelo se to na 25:28. Toz si tu zanadavame, ale chalany mame radi, a tak se zitra zase namackame ve dvou pred ten interfernet a budem drzat palce! Zlomte vaz a hlavne Rusum, kuci!

Lekce finštiny

2007-01-22T19:47:00.000+01:00

Abyste se doma neflákali, jak vás tak znám, můžete se naučit pár užitečnách finských výrazů a frází.

Dobrý den - moi, terve, hei, doslova hyvää paivää
Dobré ráno - (hyvää) huomenta(jinak ráno se řekne aamu)
Dobrý večer - hyvää iltaa
Dobrou noc - hyvää yöta
Kiitos - děkuji
Mitä Kuuluu? - Jak se máš?
Hyvää, Kiitos. - Děkuji, dobře.
Ei niin hyvää. - Ne moc dobře.
Ei mitään erikoista. Nic moc.

To by mohlo pro dnešek stačit, ať nemáte látky na doma moc. A ještě výslovnost:
(ä se čte normálně jako á, ö jako německý, tedy otevřené é)

Basen nemocneho

2007-01-21T20:57:00.000+01:00

Jo, jo, kdyz to nejde po dobrym, tak to pujde po zlym: slivovici do caje s medem - a jedem! S rymem byva taskarice, s rymou zase pliskanice. Bez rymy je radost, kdyz nemrznu na kost. To je ale legrace, to je ale legrace :)

Fotošou

2007-01-21T00:15:00.000+01:00

No, moc toho zatim neni, ale aspon vas po pismenkach nezahltim i obrazem.

1 Já věděl, že mám ségru :) Nataša ze Slovinska. 2 Paul, můj spolubydlící. 3 Z narozeninové pááárty Kanaďanky Stacy ze třetího patra - zleva: ... (kdo jako první doplní jméno, vyhrává přístup na bondův blog zdarma), Sven (jinak poněkud plachý Němec; pozitivum je, že vlastní karty - žolikovky), Nick (z Řecka), Diego (z Chile, moc fajn kluk, byl tady už v zimním semestru) a Nick (taky Řek - mimochodem oba Nickové muzikanti, oba kytaristi, bydlí tady taky spolu, spolužáci i doma, a všude taky chodí spolu - a nejmenují se Nick, ale Niklos nebo tak nějak; výhoda je, že když chcete něco říct jednomu Nickovi, zajímá to i toho druhýho, takže nevadí, že se otočí oba :) ..a učí mě řecky stejně jako Oretis)

4 S Michalem, házenkářem z Kopřivnice na Stammtischi. Ve druhém plánu je Nick. 5 S počítačovým expertem, studentem výpočetní techniky a informatiky Orestisem jsme ukradli v K-supermarketu vozík a vezli naše monitory asi třičtvrtě hodiny do computer centra na univerzitě, aby nám je vyměnili. Ukazovaly totiž první den, kdy jsme si za 50 Euro od univerzity vypůjčili komputery (30 vrátěj na konci semestru jako zálohu; neberte to - za ty prachy) a nechali si je na kolej přivézt autem sestrou mojí tutorky Noory, v modrý tabulce jen "no signal". Tak nám je druhý den vyměnili, a totéž se opakovalo. Pak si expert Orestis všimnul, že vzádu jsou dvě džuzny pro monitor!! - obě modrý. Jenže jen u jedný byl nakreslenej obrázek monitoru, tak jsme to strkali tam! Kurňa, jak blbci... jak blbci. A my u toho tak dlouho seděli v pondělí i v úterý a nemohli pochopit... Větší vystřízlivění z představ o vlastní dokonalosti a neomylnosti jsem nezažil. Orestis říkal: "Chci věřit, že ty první dva byly rozbitý. Chci věřit tomu, že ty první dva byly rozbitý. Fakt tomu chci věřit, a neříkej mi nic jinýho, oukej?!" Srovnal se s tím až druhý den odpoledne. Sami před sebou jak největší tupci. Ale byla to pěkná cesta přes celý město... :) 6 Spolužačka Eva a tutorka Noora (zleva). Ani jedna mě nenechá ve štichu. S Evou plánujeme výlety a plány měníme podle aktuálního dění ve studentském hnutí Erasmus, takže jsme zatím nikde nebyli. Je to fajn holka, navíc dobře vaří a chodí na čínštinu (na kterou jsem neměl nervy - po dvaceti minutách opakování "dzeu", "čeu", "šeu" a asi milionu dalších navzájem si podobných zvuků ve čtyřech základních intonačních tvarech jsem se Evy zeptal, zda tříhodinový blok nabízí taky přestávku, během níž se dá zdrhnout. Po hodině dvaceti minutách plných studenstkých pokusů o zpěv, během nichž se mi mnohokrát chtělo vstát a zakřičet: "Šlápněte mu na krk, ať se netrápí!", jsem se dočkal a drápal se z pod lavice, když tu mladá rodilá mluvčí zašišlala informaci o promítání dokumentu z Číny na úvod druhé části vyučování. Ty Číňani fakt vědí, jak manipulovat světem... Zůstal jsem a nelitoval - mladý Amík v půlhodině pěkně provedl provincií, kde žije menšina Na-si. Jenže následovala historie znaků, a tak chodit nebudu. Navíc v úterý bude v tomtéž čase švédština a ve středu máme s klucíma basket.) Evu ale potom seznámím s čerstvým studentem sinologie na FF UK Vářou, naším kytaristou; ten opakuje "dzeu", "čeu", "šeu" v různých intonačních tvarech už půl roku a já se divím, že mu ještě neexplodoval mozek, protože já k tomu měl hodně blízko po půl hodině.

7, 8, 9 Blbinky, blbinky, na to vás užije. Už to slyším... Procházka po jezeře - Eva drsňák. Já se bál, moc jsem se bál - sevřeno u srdce, sevřeno vzádu, malá dušička. Eva, vkaždém případě vedle jiných vlastností výborný demagog, mě přesvědčila, že 10centimetrový led pod námi nemůže prasknout. Druhý den v noci kolem 23. hodiny jsme tam byli zase - na jezeru leželo 20 centimetrů prvního letošního sněhu a s námi šli ještě krástkovlasý Nick s Orestisem. Krásná asi dvouhodinová vycházka před spaním.

Prvni snih

2007-01-20T21:51:00.000+01:00

Dneska jsem byl prvne na bezkach. Byla to parada, trate jsou nadherny, upraveny, stopa pevna jako kamen, lidí na nich po málu, sice se na nich neotviraji panoramata jako u nas na horach, protoze tady fakticky zadny velehory nejsou, ale i tak jsou tady pekny pohledy a mista, ktery stoji za vyfoceni, predevsim ve slunecnim svitu, kteryho dneska bylo dost od svitani do setmeni, protoze na oblohu se odvazily jen ty nejodvaznejsi mraky. Fotak jsem pro tentokrat nechal doma, spis jsem na nej ve finale zapomnel (ale zas mam vytipovany pekny mista na fotky, aspon myslim, ze budou na fotce vypadat pekne, teren je tady hezky clenitej). Uz uz jsem myslel, ze pujdu bezkovat sam, ale na posledni chvili se mi podarilo dovolat Jany, byvaly juniorsky reprezentantky v behu na lyzich - dlouho jsem ji nemoh zastihnout, protoze si na chodbe mazala lyze. Jak jsme tak pres internet prohodili par textovych slov a ja se ji zeptal: "Jaks' namazala? Dyt ja ani nevim, kolik je stupnu.", napsala: "Mazala jsem podle snehu." Ja na to: "Ee??" A ona: "Nejdriv vrstvicku fialovyho a pak dve vrsticky modryho." A ja: "Co??? Dyt ja vzdycky mazu jenom jednu vrstvu.." No nic, prisla, mazli jsme vrstvicky i na my prkynka a slo se na trat. Areal mame hned za barakem, tak netrvalo dlouho a frceli jsme. Nejdriv petikilometrovy okruh. Jsou tam nadhery padaky, clovek frci jak nikde u nas a hned nekolikrat za sebou (nikdy to nepojedu opacne). Snazil jsem se Jany drzet a ukazat, ze jsem chlap. Jenze kdyz mi na peti stech metrech dala dve ste metru - a to nekolikrat za sebou, ztratil jsem veskerou hrdost. Nicmene mi po navratu (na desitce jsem ji pak nechal uz jet, aby na me na kazdym rohu necekala) napsala : "Slo ti to moc dobre..., prekvapils. Asi si nekdy jezdis, ne?" Moje ego pookralo a ve tme meho nitra si pro radost cvicne rozsvitilo malou lampicku.

Kazdopadne ty trate jsou fajn, moc jsem si to uzil, prijemne jsem si zasportoval a citil jsem se fakt dobre, predevsim cestou domu, tak jsem se tak az usmival na svet, jaka je to parada. Jenze pak jsem prisel domu a idylku pokazil zaludny kasel a takove ty chrchlave nadechy jako pri zanetu prudusek. Tak jsem si ted udelal cajik, napsal sms Sasovi z cajovny ve vezi, jak se nejlip pripravi jeho caj hepcik, a dal se do psani.

Jinak jsme prekonali veskere nastrahy a s Michalem zkoukli zapas MS v hazene Cesko-Katar, ktery jsme poslouchali z Michalova notebooku, kdyz nam Jirka Novak poslal hlas Vichnara a Bardy z televize pres mikrofon a Skype. Jirkovi patri nebetycne diky za zprostredkovani tohoto plnohodnotneho sportovniho zazitku s viteznym koncem pro nas tym! :) Po prenosu (to byl vlastne troji prenos - z Brem do Prahy, z Prahy na Melnik a z Melnika do Jyvaskyla) jsem prisel do pokoje, padla na mne unava - desna, a zalehl jsem a usnul asi na ctyri hodiny. Mozna organismus mate i posunutej denni rezim. Vetsinou chodim pozde spat a pozde taky vstavam. Vetsinou si dopreju tech osm hodin, ale asi je to vsechno jinak.

Treba v noci na sobotu jsme byli s mym spolubydlicim Paulem na koncertu skackovy kapely z Helsinek (kapela celkem v pohode, jmeno nevim, ale za cedecko to - aspon pro mne - nestalo; vstup byl 3 eura, coz je vyborny, dzus 2 eura; prisel na ne plnej dum, teda Klub 68, vsichni sebou skáčkově trhali a jeden kluk - pri posledni pisnicce - kousek od nas stylove vrhnul - nikomu se nic nestalo; diky tomu klukovi a jeho zchlastanejm mladejm partakum a pak jeste diky par lidem, co jsme cestou domu potkali, jsem si vybavil, jak mi lidi rikali, ze se Finove v patek dycky strasne vozerou a taky ze neumej pit...) a po navratu ve dve jsem se osprhoval, namazal a aby se ten krem hezky vsaknul, nez pujdu do hajan, zkouknul jsem na internetu dva dily Uvolnete se, prosim. Byly dobry a ani jsem nebyl ospalej, jenze kdyz uz byly ctyri, rekl jsem si, ze by to fakt chtelo zabrat, kdyz jsou v planu ty bezky.

Jinak bezky nebyl prvni kontakt se snehem. V patek navecir nas slo hafo hromadne si pujcit lyze a snowboardy a behem tzv. Happy hour (stastna hodina), kdy je vsechno levny - pucovny i listek na vlek, jsme vyrazili na svah, co je hned kousek za kolejema (10 minut chuze maximalne). Takze jsme se pekne vyblbli. Pujceni prkna i s listkem na tri hodiny stalo 13 Euro. Mimo happy hour to stoji dohromady 32, listek jinak na hodinu snad 10, na tri to bude tak 14, 15 nebo tak.

Intermezzo:
Taky mate pocit, ze kdyz stůněte a pijete caj s medem a citronem, tak v hrnku musi byt po celou dobu piti lzicka? Mne to bez ty lzicky prijde, jako bych ani nebyl nemocnej. Hezky si ji dycky pridrzim palcem pravy ruky, aby mi nevypichla oko, a stůňu si.

Ve ctvrtek jsem byl v knihovne. Chci tady projit minimalne nejakych 6 knizek v anglictine kvuli diplomce, ale tri z toho maji jen v Tampere, nebo Helsinkach nebo Vaase, ale daji se pujcit i tak.

Velikanska party erasmackych studentu byla ve ctvrtek v klubu Rentukka v Kortepoji (minutu chuze od nasi koleje). Prostornej klub, kde nas byly mraky, lidi tancovali snad celou noc az do tri, kdy dj (cti dydzej) sbalil keda a zmizel neznamo kam (pak nas v pul ctvrty vyhodili, at si prej nechame opilecky projevy na ven - Spanele a Portugalci a i dalsi spontanne zpivali, tancovali, byl u toho i Michal). Vecer zahajil malinky program, takova soutez pro 5clenny druzstva. A protoze jsem mel dycky socialni citeni (viz. silvestrovska party 2003/2004 u nas doma, kam jsem svolal vsechny zoufalce, co z ruznych duvodu zustali na Melniku - ja druhej den v Melnickym deniku delal noviny), bylo nas ve skupine osm - osm tech, ktery nikdo nechtel. Tentokrat napln meli na starosti nasi finsti tutori, priste Stammtisch (jak se tahle pravidelna akce jmenuje) pripravi nejake dalsi narodnosti, ktere se v poradani budou stridat. Takze treba anglicky mluvici zeme, nebo zapadni Evropani, jizni Evropani, Asiati, vychodni Evropani - posledne v zimnim semestru pry Polaci a Cesi volali, ze nejsou vychodni, ale stredni Evropa, tak nevim, jak se to pojme ted v semestru letnim Kazdopadne to bylo moc fajn, az me to prekvapilo, protoze jak vsichni rikali, ze to byva a i tentokrat to bude super, tak jsem byl v ocekavanich hodne strizlivej. Prekvapilo me, jak skoro vsichni porad tancovali... To jsem jeste nevidel..takhle intenzivne. Samozrejme se tam utvorily prvni pary - pri plouzacich, jako na pionyrskym tabore.

Motto pro dnesni den: Zitra zustanu v posteli.

Foto: Jsem říkal, že to byla finská párty... Tohle jsou ovšem Holanďanky.

Aika paikka?

2007-01-18T00:47:00.000+01:00

Ze by finsky Sarka Farka loupeznik? Ne ne, deti, to znamena "misto" a "cas". A tak kdyz se s Evou domlouvame kdy a kde, rikame od uterka "aika paika" a muzem se potrhat smichy. Mimochodem jsem se rozhodl ukoncit svoje pusobeni v hodinach Finnish 1, protoze vyrazy kahdeksan-yhdeksan a aika-paikka byly jedinym - a jedinym vtipnym, co na hodinach stalo zato. Coz, jiste uznate, je docela malo. Ucitelka pul vymezeneho casu (hodiny a 30 minut) prokecala o nedulezitych vecech nesouvisejicich se samotnym palenim slovicek a vetnych struktur do nasich harddisku. Hodne mi pripominala me nektere - a predevsim vysokoskolske - ucitelky a velmi pomale hodiny anglictiny. Jaktoze na vysoke skoly berou prave tenhle typ vyucujicich - hodne pani ucitelky, lec s nizkym stupnem rychlosti? Navic tri a pul mesice snahy se ucit finsky jen prostrednictvim domacich ukolu, tzn. sroceni veci nazpamet, mi neprijde efektivni. Pristi tyden zacina svedstina. Zaklady mam z takrka stejne norstiny, kterou jiste uziji v hovorech s prateli ze zapadu Skandinavie, takze si ji dam. Snad to neuci ta sama uca...

Motto: Zivot je otazkou priorit.

kahdeksan yhdeksän

2007-01-16T00:47:00.000+01:00

Tak tohle není zaklínadlo z filmu Dívka na koštěti, ačkoli to má hodně blízko k "dexempo krumplex", kterým Saxana proměnila Jiřinu Jiráskovou v králíka. Postupně je to ve finštině osm a devět. Asi si dovedete představit, jak jsme se tomu s Evou celou dnešní úvodní hodinu finštiny řezali a vlastně nešlo přestat, protože dexempo se nám vracelo v různých podobách, například "dexempo velorex". Doufám, že i další hodiny budou stejně legrační.

Na hokeji

2007-01-13T23:13:00.000+01:00

Jsme byli na hokeji Jyvaskyla - Tampere. Takrka fanaticky jsme s Michalem fandili domacim, prozivali kazdy faul, presilovku, oslabeni, chvile, kdy domaci golman namohl vyklepat puk odnekud ze sve vystroje ani pomoci poskakovani jako pri tancich africkych krovaku, vypadalo to, jakobychom do ty haly chodili od malicka a jen si doma zapomneli dresy. Rvali jsme cesky na hrace i na rozhodciho, vyskocili po kazdym golu a odfrkli si az se zaverecnou sirenou, kdyz na tabuli svitilo 4:3 pro domaci. Bylo to dramo do poslednich chvil, vzdyt Jyv. dalo gol v presilovce minutu a 31 vterin pred koncem! Byly to krusny chvile nad stridackou domacich, citili jsme pot tech kluku, co nam chteli udelat radost a my jim fandili - cesky :) Uz po prvni tretine jsme si ziskali sympatie kolemsedicich mistnich vcelku konzervativnich priznivcu, kteri se pod nasim vlivem - nebo pod vlivem piva - zacali postupne uvolnovat az k obcasnym zoufalym pokrikum "hey".
Vstup: 8 euro (dalsi zapas ma pry byt za pet)

PS: Dnes jsem dokoncil tezi diplomky. Ted ji jeste musi zkouknout konzultant, poslat mejlem pripominky, musim ji prepsat, poslat zpet do Prahy, pockat na odpoved a pak se uvidi. Pak ji musi schvalit rada starsich naseho intitutu zacatkem unora.
Foto by jeden Fin, co sedel vedle mne

Už nejsem sám

2007-01-13T13:30:00.000+01:00

Přijel můj spolubydlící. Zaklepal, otevřel jsem a tam cizí mladík: "Já tady bydlím." Zasmáli jsme se a já ho pozval dál. Kufry se mu cestou ztratily. Jeho klíč od pokoje má kámoš z Německa, kterej přijede pozdějc. Tak z mýho mobilu zavolal pána, co za deset euro takový pokoje otevírá. V noci je to za dvacet. Zpět ke spolubydlícímu. Sympatický Kanaďan Paul. Reprezentant Kanady ve floorbalu. Do Finska přijel právě kvůli floorballu - hraje nejvyšší soutěž juniorů a 3. mužskou divizi. Kanada je 26. na světě, Finsko je 2. Dnes s námi nepůjde na hokej Jyväskylä - Tampere, protože bude čekat na kufry, co maj dorazit večer. Snad příště. Ačkoli vstup 8 eur nenapovídá, že by u mě bylo někdy příště. Během čekání jsme poseděli u mě v pokoji a pokecali. Je to fajn kluk, moje obavy se rozplynuly.

Postřehy a přání a předsevzetí

2007-01-13T10:57:00.000+01:00

Finsko mě v noci na dnešek přesvědčilo, že nemám pít alkohol. V hudebním klubu mělo pivo o obsahu 0,6 l (podle dostupných informací) stát 3 Eura, leč po načepování mi barmanka oznámila, že čtyři, a za tuto cenu jsem patok ve sklenici obsažený nedokázal ani vyzvracet, natož abych si ho znovu objednal. Za tuhle cenu, ani za žádnou jinou cenu vyšší než 1 Euro, mi nic, co vypadá jako pivo, nestojí. Znovu přestávám pít pivo a jsem za to Finsku neskonale vděčen (krom toho, že jsem taky mírně nasrán - dobrá piva piji rád). Alkohol člověku nikdy nepřinesl nic dobrého - indiánům malátným po ohnivé vodě lítaly šípy do keřů místo do kolonizátorů, a já chci mít v životě přesnou mušku.

Finsko mě v noci na dnešek přesvědčilo, že mám chodit na koncerty. V hudebním klubu s otřesně drahým pivem hrály tři kapely. První s ulítle vypadajícím zpěvákem (70. léta v ČSSR hadr... = mánička s kadeřema, děsně upnutý džíny, kostičkovaný skoro cvičky a pohyby, jako by ho ty levisky škrtily v okolí zipu, kde měl jakousi bouli) spustila punkrockovou smršť ve stylu amerických komerčních kapel. Prdlouš držel grandiózní vejšku zpěvový linky (proč? ptáme se všichni...), hodně slušně a podle mýho názoru daleko zabarvenějším hlasem mu v duetech a refrénech sekundoval kytarista s koženou čepicí ve tvaru hasičský helmy, bubeník byl přesnej a basák zapadlej ve tmavým rohu pódia. Hodnocení: bylo to oukej. Viz. www.myspace.com/nancywha Zato další kapela snesla nejpřísnější kritéria (skoro). Nářez jako sviňa. Energie, přehled, výraz, barva. Klávesy, kytary, basa, bicí, mikrofony a šest kluků z Vaasy. Moderní styl, pro mě jakejsi poprock (neumím moc pojmenovávat ty styly s prvky přesahů jinam, ale jakoby měkčí rock). Hrklo ve mě, když jsem odhrnul černý závěs zákulisí, abych získal webové stránky týhle výborný kapely. "Jsem rád, že se ti to líbilo. Vlastně... Byl to náš první koncert," řekl mi zpěvák Andy. Hrklo ve mě: "Co? Si děláš srandu? Jak dlouho jste spolu?" "Začali jsme zkoušet před měsícem." Jako jsem asi na jiný planetě, ne? "Ale ty songy už byly hotový, ne?" "Jojo, to jsou moje věci, který jsem kluky naučil," vrátil mě zpátky na matičku Zemi 21letej týpek s příjemným hlasem, ve třech pomalých písních pomalu metoucím i slaďouše Bon Joviho. Jinak to byl docela mazec. "Jak se kapela jmenuje? Vlastně je to moje jméno, Andy Lundström. Zpívám od mala a po několika kapelách je tohle můj novej projekt." "Takže ty seš jako známej?" "Ne, nejsem. Ale budu," usmál se sebevědomě. Uvidíme, přál bych mu to, protože tohle byla pecka. Web: www.myspace.com/andylundstrom - tam, popravdě, zahrají dvě děsný popárny asi z prehistorických dob před touhle kapelou. Andy je tam několikrát vyfocenej jako největší hvězda dívčích pokojíčků.
Mimochodem vstup byl zadarmo. A poslední kapela na mě zapůsobila smíšeně. Bezva instrumentálně, ale když se v jedný písni kloubí neurovnaně poprock s metalem, těžko to snáším. Až najdou svojí tvář, budou asi dobrý.

Finsko mě v noci na dnešek přesvědčilo, že Finové jsou trochu zaprdlý. První, a na dlouhou dobu jediný, kdo na muziku tančil, skákal, pogoval, křičel, smál se, prostě pařil, byli čtyři Češi - Michal, Jana, Eva a já. Děsně jsme si to dali a jsem rád, že jsme takovíhle živlové, páč to tady asi eště bude perdel.

Ochranka. Před hudebním klubem jsme byli v jedné hospodě. U obou vchodů byla ochranka v černých hadrech a "uchem" - a ta byla využita i jako číšníci. Uklízela ze stolů prázdné sklenice. A já se přestávám divit, že je tady 12procentní nezaměstnanost.

Přeju si vydělat něco peněz na to utrácení tady. Nejspíš něco přes internet, překlady, nebo tak. Kdybste o něčem věděli, dejte vědít, rád vydělám nějaký žeton:)

Alkohol aneb spasa Finu

2007-01-11T14:25:00.000+01:00

"Á, finská vodka!" napadlo každého, kdo se dověděl o mé cestě na sever (Zde nutno zdůraznit malé c, anóbrž se nejedná o Cestu na sever, což totiž by značilo, že vlastním knihu Karla Čapka Cesta na sever, kterou ostatně samozřejmě vlastním, ale v tuto chvíli mám skutečně na mysli svoji fyzickou a nikoli pouze psychickou - ač v některých chvílích přesto mentální - cestu na sever, tedy do Finska - ono jde vlastně o to, že Čapek jel jen do Norska a vzal to přes Švédsko.. a taky to vzal samozřejmě přes Dánsko.) "Tam se ale chlastá děsně, co?" vyvolali mnozí jednu ze znalostí o Finsku, když šla řeč o jakési částečné prohibici. Tak jak to tedy s tím alkoholem je. Hospody a bary: piva od 3 do 5 Euro, během Happy Hours za 2 Euro, česká piva (Staropramen, Krušovice, Kozel, Bernard) zhruba za 6 Euro (pozor, jde o třetinky!!). Vrcholem úterka byl Pub Crawl se všema tutorama a všema asi sto exchange studentama. Rozdělili jsme se do skupin, chlapci se těšili na bojovku. Zahaleni nocí brouzdali jsme se kalužemi v ulicích centra. Měsíc nám odmítl svítit a nechtě vidět naše alkoholem zlité duše, zatáhnul nebesa mraky, pročež pěkně chcalo. Navštívili a poznali jsme tři hospody s naší skupinou. V první jsemodmítl dát 3,90 E za pivo mně neznámého původu. Džus, k mému potěšení zaplacenému řekem Nikem, stal se mým průvodcem hovory s děvčaty o malých hloupostech a o finskou sněhovou naději (prostě jsme mluvili o tom, jak se děsně všichni těšíme, až napadne) a s chlapci o fotbale a především o Euru 2004, kdy jsem naivně věřil, že porazíme v semifinále Řecko (a dobře si vzpomínám, jak měl mojí asi stovku na kopačce Honza Koller, ale sám před brankášem to nezvládnul a napral mičudu vedle branky kamsi do tmy, kam reflektory slávy nedosáhnou). Mimochodem nejvíc si fotbalové chvilky vychutnával Orestis - asi víte odkud. Druhá zastávka: music bar 68 (pojmenovaný buďto podle Jágra, nebo podle Dubčeka). Pivo za 3,30. Ani džus. Do třetice všeho dobrého: happy hour a pivo za 2 Eura. Dal jsem si hned dvě najednou. Ptám se: "Hej, to je půllitr?" Finska menší postavy s pípou v malíku: "Well.. to je zerou celých 33." Naštěstí mi Eva visela jedno 4eurové pivo, a tak jsem neutratil, páč to tentokrát zatáhla ona. Konečně do centra dění: klub Fever, jeden ze tří ve městě, kde se dá najít parket a nějakej ten Dj (čti dýdžej). Dvěma pi(ti)vy mírně pozitivně pivně naladěn jsem se v eufórii zeptal pěkné číšnice, zda je k mání nějaké české pivo. "Velkopopovicky," polechtal severský přízvuk moje sluchy. "Oukej, I take one," usmál jsem se. A už mi toho černouška nalívala z lahve do půllitru. "Kolik vám dám?" "Fajf najnty," zaznělo už ne tak příjemně. Leč, chlapče, dal ses na vojnu musíš bojovat. Půllitr mi už na tu noc stačil a docela ušel. Pařbička se vydařila, šli jsme až ve tři, kdy se Djovi dotočil gramofon a my ochrance, co byla zároveň šatnáři, řekli "Jyva yeta" (dobrou noc). S Michalem chceme zajít do hospody s pivem za 1 Euro. Už vidím, jak leckomu zazářily oči, leč radost je zbytečná - hospodu za 14 dní zavírají. Proč asi... My ale doufáme, že pro nás ještě bude mít dveře dokořán. Finové říkají, že to je "dirty pub", tedy "špinavá hospoda", a to nás s Michalem nalákalo ještě víc. Bude to prostě pajzl!!! Michal je bývalý házenkářský reprezentant do 21 let a bývalý házenkář extraligové Kopřivnice, a tak mu to pití docela jde. Ten úterní věčer tam nechal asi dvacku. Shit happens. Jinak tvrdej tady stojí míň než to pivo - Jamesony apod. něco koelm 3 - 4 Euro. Může mi někdo vysvětlit, proč zrovna já držím dietu a tvrdý nepiju?
Jak trefně napsal Rush přes icq "vostry? chlastat asi nebudes, co?". A já na to říkám: á, finská vodka...

PS: Abych snad nevytvořil mezi pivaři negativní obrázek o této jistě nádherné zemi, jejíž krásy objevím napokon (to je jako později po slovensky), tak 12 třetinek dvanáctky Kaff stojí bez záloh na lahve 8,29 E. Což se dá, a tak jsme si včera večer po basketu a sauně hnedka dvě s Michalem dali u něho na pokoji. A taky jsme uvařili výborný těstoviny se speciální směsí (kečup, cibule, česnek). Jana nám jídlo pochválila, až se za uchem oblízla. A proto myšlenka dne: Nezáleží na materiálu, jaký, který nebo čí máš, ale jak s ním naložíš.

Lidl je levny!

2007-01-11T12:50:00.000+01:00

Ano, ano, jiste si rikate "ten Ondrej se z absence snehu zblaznil; co nam to tady cpe?". A jiste jste zdeseni a napjati, co prijde. Lec, neveste hlavu ani sebe a vezte, ze Lidl je v Jyvaskyla opravdu nejlevnejsim supermarketem. Jana a Michal se vydali na dlouhou pout pres cely asi 80tisicovy mesto a tryzne chladem nelitovali - zakoupili napriklad testoviny za pouhych 19 centu! Coz je dost pecka, protoze nejlevnejsi spagety jsem koupil za 55 centu a radoval se, jak jsem vyhodne nakoupil (ostatni testoviny stoji desitky centu pres jedno Euro). I dalsi veci jsou v Lidlu skutecne levne, a tak se necham lapit nakupni horeckou a priste vyrazim prave tam - trochu si zakonzumovat. A proc? Protoze tohle se vyplati!

Zdravy zivotni styl?

2007-01-11T12:10:00.000+01:00

Hazeji nas do jednoho pytle s duchodcema. Vsimnul jsem si toho dneska na bazene. Levny vstup (1,80 E) maji po predlozeni odpovidajiciho prukazu denne od 6 do 10 dve skupiny - studenti a seniori. Duchodcu jsou v chlorovym oderu mraky. V satne, ve sprchach, v bazene, v saune. Dvere se netrhnou a dovnitr a ven se prelevaji davy duchodcu. Bavili jsme se o tom s Janou a libi se nam, jak tady vubec nikdo neresi "jé, tam nebudu chodit, se na mě budou všichni dívat", ale vsichni delaji co nejvic pro sve zdravi. A to je na Finech desne symaticky. Hromadna doprava je (asi zamerne) tak draha, ze mestem krizuji pelotony lidi na kole. I kdyz neni snih a kopce ani hory tady taky zrovna velky nejsou, cvaka to po ulicich ostosest - to Fini v pokrocilem veku bodaji do asfaltu hulkama, co vypadaji jako na lyze, ale jsou na mauntynyrink (myslim, ze to to tak jmenuje. No, zeptat se muzeme Jany, o tomhle pise diplomku - mountynyrink zapojuje asi 80 procent svalu - ne jednoho svalu, ale vsech svalu). Kdyz jdeme na obed do menzy, platime jen hlavni chod - 2,15 E; nandat si muzeme sami kolik chceme (pred puldruhou hodinou jsem se nafutroval lasagnema), priloh uz vubec, kolik chceme, v cene je piti, co hrdlo raci a zaludek snese - jde o nejakou ovocnou stavu a mliko a vodu (pak jsou druhy piti - a pivo to neni - za ktery si tady clovek vcelku ochotne priplati 10 centu - coz jsou lepsi dzusy), a co je vubec paradni: nandame si hafo zeleniny. Tomu rikam zdrava strava. To nekdo musi planovat, nekdo tohle musel vyvojove vyvijet a pripravovat a asi to byli ti, co dnes byli s nami plavcit. A tak v tom pytli s lidma, ktery vedi, co je pro telo dobry, klidne jeste nejaky cas zustanu. Mozna i do duchodu.

Prvne z Finska

2007-01-08T20:18:00.000+01:00

Kamaradi, omlouvam se, ale chvili to tady bylo textove prazdny.. dneska jsem tam chtel nasypat nejakej text, ale neslo to, on proste nezustal a objevil se jen titulek. Proto to, Elisko, takhle uplne nevyslo :) Lec, tady to je...

Uz mam za sebou prvni saunu, to byla bzunda! Namaceli jsme se v sobotu vecer v zamrzlym jezere. Kdyz jsem ho prvne videl, vubec se mi do nej nechtelo, ale nakonec jsem tam vklouznul jako kapr v Jankovym hitu "Ryba rybe" celkem trikrat a byla to parada. Jenom chodidla uz cestou zpet do sauny na namrzly lavce a dlazdenym chodnicku odumirala - jsem nic necitil, ani kaminky na ceste. Je fakt, ze tady clovek pozna spoustu lidi, az nevi, kam driv skocit. Vsichni se usmivaji, smejou, chichotaji, povidaji, jsou jakoze v pohode, protoze si to sem prijeli uzit, nikdo neprijel studovat, ale proste se bavit. U nas se utvari takova skupinka s Rekama, jsou tady lidi z Olomouce a samozrejme spousta dalsich lidi. A nase tutorka Noora (mistni studentka, co se o nas stara, abychom meli uvod naseho pobytu co nejsnazsi) s nama taky chodi parit a pecuje o nas. Hraje volejbal za oddil v jejim rodnym meste asi 50 km od Jyvaskyla, tak se na ni nekdy pojedu podivat, jak hraje, az budou hrat doma - budu jedenacty divak v hledisti. No, a taky je tady dost lidi, co chteji sportovat (Olomoucaci studujou rekrealogii, teda sport a rekreaci a zdravi apod. dohromady, Jana dokonce reprezentovala v behu na lyzich, kdyz byla mladsi), takze by nemel byt problem chodit na basket a volejbal. V arealu za kolejema je lyzarskej svah a taky osvetleny bezecky trate, tak tam nejak vyrazim. Az nebude prset.. Pres den je nad nulou, v noci byva pod nulou, ale ne a ne nasnezit - jo, jednou padal snih, ale kratce, takova prehancicka. Druhy den vecer poprasek roztal a jedno oko nezustalo suche. Bezkarit se da uz ted, ale jeste nebyl cas. Furt chcije... Krome kurzu, ktery mam ke svymu oboru, jsem si zapsal finstinu (3x tydne, coz bude asi trochu zahul, ale za pul roku bych mohl neco malo umet, to se dycky hodi) a finskou tradicni hudbu. Je paradni a uplne nedostizne fantasticky, ze moje predmety jsou hodne casove omezeny. Jeden predmet o finsky komunikaci mam mesic a tyden od 15.1. do 22.2, predmet historie PR a propagandy mam jen mesic od 7.2. do 7.3. a predmet komunikace prostrednictvim elektronickych medii mesic a pul od 13. brezna do 27. dubna. No, a ve finale tradicni finska hudba je takovy jakoby zajmovy kurz pro vsechny zajemce z rad mezinarodnich studentu, a to to jsem prave ja, a celkove je jen 4 dny - v patek 26. a sobotu 27. ledna, a v nasledujici patek a sobotu (vzdycky teda 5 hodin patky a 6 hodin soboty), bude to i o hudebni kulture Laponcu, coz je fajn. Jak napsal muj dobry kamarad Tomas Vecl "vypada to jako slusna flakarna". Musim pracovat na diplomce. Clovek si muze pujcit pocitac na kolej - zaplatis 50 Euro a za pet mesicu ti z toho 30 vratej, parada. Mam nejaky Pentium trojku, Orestis z Recka mi ho pomuze zapojit, studuje pocitace. Ted pisu ze skolni knihovny (prej nejvetsi ve Finsku). Muj spolubydlici jeste neprijel, od jedny Kanadanky vim, ze je to Kanadan z Edmontonu a byl tady uz v zimnim semestru. Nic vic. Tak uvidime. Je ale docela fajn bydlet sam, je to takovy klidny, clovek se zarizuje ryze podle sebe, nemusi se omezovat, dohadovat. Na druhy je Kanadan fajnove vybavenej, ve skrini v chodbe ceka televizka a predevsim jeho sbirka nadobi se mi docela sikla. Bo nam skola zacina az pristi pondeli, pojedeme s Evou a mozna jeste nekym dalsim do Kuopia za byvalou spoluzackou z bakalarskyho studia zurnalistiky Janou. Chceme jet od stredy do soboty. Blizko jsou jezera, tak se tam trochu poohlidnem, vyrachtame. Zitra mame takovou hromadnou parbu studentu ze zahranici spolecne s tutorama, tak se docela tesim, ze se taky vyrachtame. Tretinky ceskyho piva - Krusovice, Budvar, Staropramen - jsem videl v jednom baru na hlavni pesi tride za 6 Euro, coz je hruza. Dal jsem si dzus za 1,70. Pivo je hodne drazsi nez nealko, takze asi budu pit spis ty sladsi veci - voda je zadarmo a taky se da pit Mivaji tady "happy hours" s pivem za 1 nebo 2 Eura (o jednoeurovkach jsem, pravda, zatim jenom slysel). Zitra pri tour po hospodach s tutorama zapocneme psati happy seznam, abychom vedeli kam a kdy zapadnout na ty spravny ceny.

Prvne z Finska

2007-01-08T15:50:00.000+01:00

Uz za chvili...

2006-12-26T18:10:00.000+01:00

"Už se jenom devětkrát vyspíš a pojedeš," řekla by moje maminka, kdyby mi bylo šest. Je mi o dvacet víc a říkám si to sám. Za devět dní a devět nocí se od české země odlepí letadlo ČSA se mnou na palubě. Budu vzpomínat na své nejdražší a myslet na nový domov, na následujících pět měsíců ve finském Jyväskylä a na tamní univerzitě. Ježíšek mi ve spolupráci se mnou nové běžky nakonec přinesl (zasekl se s nima ve futrech a když už to vypadalo, že se na mě vykašle, vzal jsem mu je pohotově z ruky), ale ve Finsku to zatím na lyžovačku nevypadá. Je tam šest stupňů nad nulou a otrlé Finky se po břehu jezera promenádují v plavkách. Proč už se média neptají, kdoo má paní zimu přivázanou ke stolu ve sklepě? To by se mělo vyšetřit...

Jako šťastná rodinka

2006-12-21T21:15:00.000+01:00

Ano, přesně jako šťastná rodinka se na nás smáli Mirek Topolánek s Jiřím Paroubkem z billboardů na mělnickém náměstí Karla IV. před parlamentními volbami 2006. Jak se ale ukazuje nejen na stránkách bulvárního tisku, v rodině cosi hnije a rodinné vztahy zarostlé plevelem a křovinami potřebují resuscitaci zásahem Dr.Voštěpa.

2x foto: Bond

Ke kapele...

2006-12-10T23:19:00.000+01:00

Lykke til... Můj sen, má realita, můj život. Přesvědčení, důvěra, pochyby, vztah. Kamarádi, spoluhráči, přátelé v hudbě, jídle a pivě a kofole. Podzim byl "zkoušekprostý". V sobotu jsme se nad nástroji sešli po dlouhé době opět kompletní. Byl to zvláštní pocit. Podíval jsem se na Kejmila. Můj vztah k němu je jiný než k ostatním klukům v kapele, spolu jsme drželi ve dvou naději na kapelu a sdíleli víru v to, že jednou budeme hrát vlastní věci a že to bude bezva. Splnilo se. Kejmila jsem neviděl dobrý měsíc a půl, možná dva. Měl hodně práce doma, chodí na brigádu, všední dny tráví v Kutné Hoře. Sám jsem na tom podobně. V tu chvíli jsem si říkal, že to nemá cenu, vždyť jsme každej někde jinde, děláme jiný věci, nemáme na sebe čas; má cenu to držet uměle nad vodou, držet naši kapelu v kómatu na přístrojích? V tu chvíli mne tohle pomyšlení ničilo, zžíralo, rozpouštělo zevnitř. Pomalu jsem rezignoval. Stačilo ale projet pár našich věcí a pochyby padly. Jsou to totiž písně naše, společně jsme je porodili, a když jsem se na kluky podíval po těch pár písních znovu, byl to úplně jiný pohled. Parádně jsme si zahráli, zařádili, vyblbli se, bavili se - ta muzika má něco do sebe, jde z nás, každý jí něco dá, baví nás - a hrát smysl má. Navíc začíná zpívat Vářa a Rush, a taky v těch ulítlejších částech Lazza. Poslední koncert před mým odletem do Finska je 22. prosince v restauraci Koruna na Chlomku od 20 hodin - a začínáme přesně ve 20! Jistě zahrají i Depozit a třetí kapela - snad Colosal, vstup jen 39 korun. Bude to příjemné předvánoční setkání, máme pro vás i pár překvapení:) Hrajeme rádi.

Po koncertě Rainbow Gospel

2006-12-10T22:58:00.000+01:00

Energie, silné hlasy, soulad, souzvuk, dobrá nálada, kontakt vystupujících s publikem, gospely, kapela, sbor. Prostě Rainbow Gospel zazpíval na Mělníku. Šel jsem do evangelického kostela, protože znám některé členy pražsko-mělnického sboru. Tušil jsem, že se mi to asi bude líbit, i kdyby to znělo podivně, protože když už člověk má (minimálně) dobré známé, kteří něco dělají s nadšením, většinou danou činnost ohodnotí kladně a přijme s otevřeným sdrcem i myslí. Ale tenhle zážitek předčil veškerá má očekávání. Opravdu jim to moc šlo, zvuk byl sytý, mělo to barvu a výraz. Jen do projevu někteří mohli dát trochu víc. Pěkně to se mnou při písničkách cvičilo, dokonce jsme se na kúru roztancovali a našimi kreacemi pobavili doprovodnou kapelu s Romanem za škopkama, klavírníkem Bobem, kytáristou Duchem a basníkem Kreysonem. No...šak ňa znáte, kurňa, ne?
Navíc jsem cestou na Mělník příjemně pokecal s Františkem z TS Praha, který za Rainbow přijel z hlavního města. Po koncertě pár koláčků na faře, dáta masala v čajovně s Klárkou, Duchem, Bobovýma, Vláďou, Pavlou, Janičkou, Budhou a jeho slečnou, tuším. Sváteční doutníček na vyhlídce u zámku a cesta domů s Bobovýma.
Byl to celkově dobrý den.

2006-11-30T18:57:00.000+01:00

Bacily se mi zakously do krku a ne a ne se odkousnout. V jednu chvili nad nima zvitezim, v dalsi prohravam nerovny boj. Uz mesic.. zapojuju Bromexin, obnovuju spolupraci s Paralenem PLUS, vlajkovou lodi je Otrivin - radi v nose jako das. Chybou je, ze nejsem zapaleny zrout vitaminu v ovocnem stavu. Hm, je cas se nad tim zamyslet. Cesta do zeme skoro vecneho ledu na tisici jezerech me ceka za mesic a 4 dny. Presne. Za necelych 18 hodin se posadka CT4 sport vyda do Chebu, za holkama... za holkama hazenkarkama, co bojujou o ucast na mistrovstvi sveta 2007. Snad jejich zbrane jsou ucinnejsi a jejich souperi mene zakerni nez ty moje. A snad i me ceka postup...do lepsich zitrku.

Kauza domu v centru města

2006-11-30T17:58:00.000+01:00

Vyšel jednou takhle na světlo jeden text. A ten text byl o prodeji městského majetku. Byl vyvěšen na veřejných místech a měl přijít i zastupitelům (nazván byl "Vážení občané, tohle se nepovedlo"), měl několik bodů a ty byly velmi zajímavé. Co je na tom pravdy, může každý zkusit pátrat v análech radnice, ale je fakt, že o tom média píšou. Viděl jsem už pár článků o některých bodech. Prodej městského domu ve Svatováclavské ulici (!!!) v historickém centru Mělníka panu Vášovi za 436 000 korun - to člověka zarazí. Rozhodnutí o tomto prodeji šlo dohledat snadno v zápisu ze zastupitelstva města z 24.6.2003. To tedy lež nebyla. A v článcích bylo, že:

...dům původně patřil státu, pak měl přejít na město, ale protože bylo podle odborného posudku v domě více komerční plochy než plochy pro bydlení, dostal se dům do rukou postupně asi devíti majitelů. Posledním z nich byl právě podnikatel Stanislav Váša. Zároveň ale o dům zažádalo město. Celý spor se dostal před soud. Váša si však myslel, že je nemovitost jeho, a dříve než soud spor rozhodl, do něj investoval dva miliony korun. Soud nakonec rozhodl, že dům patří městu. „Dům jsme za tuto cenu 436 tisíc prodali jedině proto, že jinak bychom Stanislavu Vášovi museli zaplatit peníze, které do domu investoval,“ vysvětlil Neumann.„Prodej domu panu Vášovi schválilo vzhledem k situaci zastupitelstvo jednomyslně, a to za odhadní cenu z roku 1993, tedy z doby, kdy pan Váša začal do domu investovat,“ dodal Neumann. (MF Dnes, 22.11.2006)

Přijde mi, že i 2 miliony jsou docela málo, ne? Vždyť dům ve Svatováclavské, v blízkosti zámku, v samém jádru města, musí stát daleko víc! Když třeba dům na Zátiší stojí 5 až 6 milionů... Takže město si prodejem mohlo přijít na pár milionů korun. I kdyby se panu Vášovi mělo vrátit dva za jeho investice, furt by na tom město nějaký peníz bralo, ne?

No, nevim. Kdo o tom třeba víte víc, nebo máte nějaký názor, napište ho rád se dozvím víc.

Lupenka nezpusobuje vyvrzeni ze spolecnosti

2006-10-26T18:12:00.000+02:00

Aaaaaa, uz zase! Zase jsem si precetl jeden clanek o lupence. A zase jsem ziral, jak zase nekdo napsal:

(...) V izolaci se ocitla 33letá Dagmar, u které se lupénka objevila už v 16 letech a dohnala ji až tak daleko, že si dokonce kvůli nepříjemnému onemocnění chtěla sáhnout na život. "Vloni jsem chtěla spáchat sebevraždu na základě více faktorů, které se nakupily. Jedním z nich bylo i moje onemocnění. Zkrátka mě přestal bavit život," říká mladá žena.
(...) Projevy lupénky významně ovlivňují osobní i pracovní život nemocného člověka. Přispívají k tomu zejména zkreslené informace některých lidí, kteří vnímají lupénku jako nakažlivou chorobu a postiženým lidem se proto vyhýbají. "Lupénka je opomíjenou a velmi frustrující nemocí. Zdraví lidé mají strach podat nemocnému dokonce i ruku při setkání," říká prof. MUDr. Petr Arenberger. Pro nemocné je nemyslitelné, aby strávili celé léto u vody, jako většina zdravé populace, kvůli svému handicapu nesportují ani v jiných měsících roku, ženy nosí po celý rok kalhoty, aby zakryly léze, choroba mívá i dopad na sexuální život. Život s lupénkou je pro některé pacienty natolik omezující, že ji údajně předčí jen deprese. "Zhruba 10 % nemocných uvažuje po zjištění diagnózy o sebevraždě," konstatuje smutný fakt prof. Arenberger. (...) celý clanek na http://www.blesk.cz/Clanek61557.htm

Tak jsem na clanek reagoval v diskuzi (zatim jen se dvema prispevky, vcetne toho meho):
Mam lupenku od 11 let a nikdy jsem nezazil, ze by me nekdo vystrkaval ze spolecnosti, ze by lupenka branila memu zacleneni do jakehokoli prostredi!! (kdyz nekdo tvrdi, ze kvuli lupence se ve spolecnosti nechytne, je to dle meho nazoru volovina!!! Vzdycky jde o to, jak lidi mezi sebou vychazeji, a lupenka nemuze byt duvodem obecneho odmitnuti) A to se s jejimi ucinky potykam po vetsinu roku - kdyz prave nepodstupuji ucinnou lecbu v Achyllea sanatoriu v Praze-Cimicich, kde jsou na lupenku odbornici, nebo se nevratim od more. Po tom i onom se lupenka beztak v nekolika nasledujicich mesicich vraci. A nemel jsem kvuli ni nikdy zadne problemy. Ani na koupalisti - to bych se zblaznil, kdybych se v lete nemohl koupat, nemohl chodit v kratasech! Lidi, nebudte srabi, a lupenku klidne ukazujte - a prave v letnich mesicich, kdy je nejvic slunicka! A nedejte na obcasne pohledy kolemjdoucich. Osobne mam lupenky vzdycky pred letem plne nohy a ruce a trup - no a co, tak at se podivaji, kdyz chteji. A kdyz se me nekdo zepta, co mi je, reknu, ze mam lupenku. A co. Nikdo to dal nerozebira. Pripadne se zepta, jestli je to nakazlive a kde je to k dostani (tady jsem si dovolil maly vtipek :) ) - jen at se zepta, vzdyt jde i o jeho zdravi. Taky bych se informoval nemit lupenku... Nekomu amputovali nohu - to uz nema nikdy prijit mezi lidi? Neblaznete. Nestydte se a lupenku neskryvejte. Uvidite, jak se vam ulevi. Timto reaguji nejen na tento, ale na vsechny clanky, ktere jsem uz o lupence precetl a ve kterych se tyto hodne zkreslene famy objevily. Tohle je v psychice kazdeho jedince. A zeny, pokud vas nejaky muz nema rad kvuli lupence, tak vam nestoji ani za letmy pohled, to mi verte. Budu rad, kdyz lecba injekcemi nekomu pomuze, a snad pomaha. (clanek je prave o novem zpusobu lecby) Rad uvidim vysledky nekde na vlastni oci nez jen v textu. Bez obrazoveho doprovodu podporujiciho tvrzeni o lecbe totiz clanek pro mne ztraci na verohodnosti. O lupence a zarucenych metodach jsem toho precetl tolik, ze vam nevim - jeste jsem nepotkal nikoho, komu by nejaka nova super zazracna lecba pomohla. Rad bych takove lidi potkal, nebo videl v televizi nebo tak nekde. A take bych uvital, kdyby byla v clanku uvadena cela jmena u citaci. A mimochodem - bonus pro ty, co docetli az sem: na lupenku skutecne velmi blahodarne pomaha dieta. Vim, ze drtiva vetsina lupenkaru je jejim odpurcem, a proto to nebudu moc rozvadet. Taky jsem byval odpurcem. Lec jsem mlady a dovedu zit bez alkoholu a koureni, od doby, co nejim hovezi a veprove, ale jen obcas kureci a rybi, nejim orisky, cokoladu, ziju bez kofeinu - at uz v kole nebo v kave, a jim vice zeleniny, je lupenka citelne slabsi. A kdyz pisu citelne, myslim tim, ze to pocituji na vlastni kuzi. Vsem lupenkarum hodne stesti!

A to jsem tam jeste zapomnel napsat, ze muj sexualni zivot lupenka neovlivnuje - aspon jsem si toho nevsimnul :))) Ale to je ostatne moje vec, tak si ji napisu na svuj blog, ha? :)

Už

2006-10-07T12:09:00.000+02:00

Katapulti, už se píše 2006,
všichni už se stěhujeme do velikejch měst,
jenže začnem mizet asi obratem,
dokud tady máme problém s obchvatem

za pár let už bude pozdě na to chtít se ptát,
komu dneska... na pohřbu budu stát?

Kocháme se trochem světla z Měsíce
zatmění myslí vidí tisíce
jenže k urnám většina jich nechodí
šanci zlepšit vlastní život zahodí

za pár let už bude pozdě na to chtít se ptát,
co volby? Teď bych šel tak rád...

Už umíme z chlapa ženskou vyrobit
slušnej politik je možná trilobit
já bych to tak černě zase neviděl
vyberu si tak, abych se nestyděl

za pár let až děti mý budou se ptát,
no, tati, chtěl ses za náš život prát?

2006-10-05T23:54:00.000+02:00

Radnice 2006 ma pul stranu v mesicniku radnice, ODS a CSSD celou stranu.. To mi prijde ponekud nevhodne. V tomhle smeru ma byt mestsky urad nezavisly - Melnicka radnice je mediem vsech, a jako medium verejne sluzby, jimz se tvari byt, by mela dat prostor vsem kandidatkam (pro uplnost: inzerat v rijnove Radnici si zaplatili Zeleni a sdruzeni nezavislych PRO Melnik). A ne dat pul strany tomu a pul strany onomu a tamtomu maly kousek - a kdo nema penize, at si trhne, ponevadz my si to muzeme dovolit (za ctvrt strany se plati 3660, za pul 7320 a za celou 14 640 korun; to podle udaju ze samotneho rijnoveho cisla - predpokladam, ze ne vsechna sdruzeni nezavislych mohou uvedene prostredky uvolnit po vynalozeni penez na dalsi formy propagace a dalsi naklady spojene s kandidaturou). V predvolebnim boji by mela Melnicka radnice zaujimat neutralni pozici, at sedi v rade ci zastupitelstvu ci v kreslech starosty a mistostarosty kdokoli. Prezentace vsech kandidatek na jejich strankach by mela dle meho nazoru byt bud bezplatna, nebo za minimalni poplatek, ktery by si mohla dovolit kazda iniciativa. Prijde mi to jako znasilneni media, zrizeneho v obecním zajmu, temi, kteri v danou dobu ridi chod mesta. Ano, na strankach rijnove Radnice jsem si precetl, ze tento mesicnik zavedlo prave stavajici vedeni, a mam dojem, ze vznikl pro blaho obcanu: "jako vyraz snahy dostat co nejvice informaci k vam, obcanum naseho mesta" (Slovo starosty, Melnicka radnice, cislo 10, rijen 2006). Kdo muze rozhodnout, jake informace jsou pro blaho obcanu? Ruka trhu? Mas na to, jsi IN, nemas, jsi OUT. V tomhle pripade nemuzu souhlasit. Tim, ze strany zastoupene v zastupitelstvu a rade davaji vetsi prostor samy sobe, nevesti obcanum nic dobreho. Vzpomenme na pripad plakatu ODS nastreleneho do zdiva Prazske brany pred volbami do krajskeho zastupitelstva. Cena, kterou mela ODS zaplatit mestu, byla tehdy 500 korun za mesicni pronajem teto vůbec nejatraktivnejsi plochy ve meste. At inzeruji politicke strany v jinych mediich - soukromych - a koupi si tam prostoru, kolik chteji. Ale at to nedelaji v nasem mediu. Napriste, prosim, at dostanou prostor vsechny kandidatky.

Je Sejček mělnický Berlusconi?

2006-10-04T18:12:00.000+02:00

Přišla vám do schránky kandidátka Mělničanů? No tak samozřejmě, že všech 20 000 obyvatel města nejde kandidovat v komunálních volbách, ale jistá nezávislá iniciativa se tak pojmenovala. Krom toho, že jsem si přečetl poměrně tradiční hesla a vize do budoucna, jež můžeme vidět i u jiných iniciativ a stran, mne zaujala jiná věc. Jedním z kandidátů je i pan Sejček, jenž prostřednictvím své firmy SELI provozuje oficiální výlepové plochy na Mělníku. U jedné z nich jsem se minulý týden na chvíli zastavil - na různých místech plochy bylo na lepeno zhruba 6 až 8 kandidátek nebo plakátů s hesly Mělničanů. Neviděl jsem jediný plakát jiné strany nebo iniciativy. A že jich jde letos do voleb nebývale mnoho!
Ještě že nemáme metropolitní televizi, to bychom se asi dočkali věcí. Berlusconi je ukázoval kdysi v Miláně - s televizí začínal své pozvolné ovládnutí Itálie pomocí médií, no. Ale kdo ví, jaké možnosti skrývají výlepové plochy...

2006-09-22T09:30:00.000+02:00

Žízeň! Chuť! Vášeň! Nic míň než mělnické vinobraní.

Dneska to vypukne,
z kalíšku vykukne,
prolejem hrdýlkem,
svým nežným krkýnkem
lokýnek uzavřem
volně si uprdnem.
Kvasí to v nás.

Burčák

2006-08-12T13:47:00.000+02:00

Posledni den dovoleny. Nedopadla podle predstav. Ale to se neda nic delat.

Taky zjistuju, ze vzit si volno na pet dni neni dobry reseni. Chce to aspon ctrnact a stravit jeden vikend zcela bez prace. Podzime, bud mi priznivy, a i ja se na tebe budu tesit, zazijeme spoustu legrace.

Presto je tady par krasnych fotek z jiznich Cech...

2006-08-12T13:42:00.000+02:00

Rush na foobaru hazi aktualni fotky, mistni editor zasatral v archivu...

Uz to bude rok. Wud ya biliv it? Prvni spolecny vecer Irenky a Rushe. Karlovarsky filmovy festival. Klub Rottes Berlin. Cekani na koncert Gang ala Basta.

2006-08-12T13:35:00.000+02:00

Není to nádhera? Jeden z nejkrásnějších pohledů světa. Pro mě určitě, a myslím, že pro mnoho milovníků našeho Mělníčku taky.

2006-08-12T12:52:00.000+02:00

Proroctvi:
Jakoby uz nekdo pred cervnovyma volbama vedel, ze jsou to vsechno jenom kecy...

Svedectvi:

Zda se mi to, nebo modrej ptak opravdu zesednul?

2006-08-10T23:17:00.000+02:00

Co lidi primeje bezet furt dal? Je to nadeje? Je to touha neceho dosahnout? Je to potreba? Je to potreba prezit? Je to touha vydelat penize? Je to nutnost neco delat, aby se jeden nezblaznil? Tenhle tyden jsem videl na Nove snad v Na vlastni oci udajne asi nejvetsiho alkoholika u nas - meli ho uz chovanyho v Bohnicich, bylo mu tak pres 50, ptali se ho, jestli je tam spokojenej - sotva dokazal rict: "Jo, je to tady fajn." Tyvado, to by byla pohoda, kdyby se o me ve dne v noci nekdo staral, ja bych se o nic nestaral. But that's not my style, baby! Radsi se s tim poperu, pujdu obcas s proudem, obcas proti nemu, zaziju par zklamani a uziju si par vyher, budu se tesit z radosti a do hloubi proziju zklamani, protoze diky nemu poznam, jaky je to byt stastny, mavnu rukou nad slapnutim na hrebik, kterej mi znici botu a lehce podrazdi probodnuty chodidlo, abych si uvedomil, jak je skvely mit vubec nejaky boty, kdyz miliony lidi na Zemi je nemaj, a rad se podivam na koncert punkovy kapely nekde v hospode, kdyz budu vedet, ze nemusim vymlete cumet na program jakykoli televize kazdej vecer a jist u toho suchou housku nebo chleba a ze si muzu kdykoli zajit na nakladanej hermelin, pac pochybuju, ze by mi v Bohnicich nejakej dali. A tak jsem si uvedomil, ze krom jineho mam na svete skutecne moc rad nakladany hermelnin :)

2006-08-03T01:02:00.000+02:00

Prace bylo za posledni dny dost. Fofr. Ale shit happens, a proto jsa na to pripraven, pouzil jsem cistici a vonici prostredky na zlikvidovani toho shitu. Diky Alici a Smetankovi, ze mi helfli v pondeli, dost to bodlo predevsim relaci Sport ve svete, kam jsem kvuli rozhodcovske kauzicce v ceskem fotbale a stiznosti Mlade Boleslavi na sudiho Handlire, co jsem vyrabel jinam, nestihal udelat tri prispevky (nebo byly ctyri?). Fofr byla i cesta v nedeli na koncert do Brna - namisto ve dve vyrazili kluci z Mka v pul sesty, v Praze me nabrali v 18:45, koncert zacinal v osm. Nastesti byla pozvana jeste jedna kapela, pekne do teho skopku rezala a lidi to bavilo. Pak jsme prisli my ve ctvrt na deset a lidi to bavilo taky. Muj odhad: 400 divaku. Kluci meli i odvaznejsi odhady k sedmi stum. Kazdopadne hlava na hlave, ruce nahore, tleskani do rytmu i mimo nej, usmevave tvare a bourlivy potlesk na zaver. Nejvic, co si kapela muze prat. Kdyz asi dvakrat pak svetlometar slehnul par halogenu do tvari divaku, lekl jsem se. Tolik publika jsme jeste nemeli. Pouziju trochu klise: parili lidi z mnoha zemi a neprestavali po celou dobu koncertu, znamena to, ze nase hudba pusobi bez ohledu na hranice? :) Jen strasliva klepavka v 5:10 po vystoupení z dodavky a pred prichodem domu, bezvladny pad do postele v 5:13 a vstavani do prace v 5:55 mne uplne nenadchnuly. Cestou na autobus jsem dvakrat malem upadl, pac mi vedle mozku nechtely fungovat ani nohy.

2006-07-20T00:57:00.000+02:00

Česko postihly vedra. To jsem poznal. Pak mi to říkal před pár hodinama Kawa. Jsem si zprávy o té malichernosti taky všimnul teď na idnesu. Váhal jsem, zda si to rozkliknout, jestli zpráva o něčem, o čem už dávno vím, přinese něco nového. Nakonec jsem si řekl: Za kliknutí nic nedáš, chlapče. A skutečně - nic jsem za něj nedal. (i když i tohle by mohla být pointa mého vyprávění, budu pokračovat) Zpráva vlastně nic nového nepřinesla. Bude vedro, a upřímně, je mi celkem jedno, jestli bude 35, 36, nebo 37 stupňů. Prostě se mi v autobuse zase při pouhém sezení tak zapotí prdýlka, že budu po vystoupení vypadat, jako bych se připosral (jako ve středu). Psali, že děti mají vypít dva litry denně a dospělí tři litry a více, zkrátka prý zvýšit konzumaci nealkoholických nápojů. "Mělo by jít o nápoje neslazené nebo alespoň méně sladké, bez přísad kofeinu a dalších stimulantů. Vhodné je kombinovat minerálky s tekutinami obohacenými o vitamíny. Pro nemocné se zažívacím traktem je šetrnější pít neperlivé vody." A já se ptám: co pivo? Děláme to všichni blbě, když ho v tom vedru pijeme jak duhy, protože jako jediné nás dokáže uspokojit? Proč se média nezmiňují o zlatých píscích, alpských ledovcích a niagáře českých zemí, jejichž obyvatelé šumivé divy světa prostě milují?