Bonduv blog

Dneska jsem byl prvne na bezkach. Byla to parada, trate jsou nadherny, upraveny, stopa pevna jako kamen, lidí na nich po málu, sice se na nich neotviraji panoramata jako u nas na horach, protoze tady fakticky zadny velehory nejsou, ale i tak jsou tady pekny pohledy a mista, ktery stoji za vyfoceni, predevsim ve slunecnim svitu, kteryho dneska bylo dost od svitani do setmeni, protoze na oblohu se odvazily jen ty nejodvaznejsi mraky. Fotak jsem pro tentokrat nechal doma, spis jsem na nej ve finale zapomnel (ale zas mam vytipovany pekny mista na fotky, aspon myslim, ze budou na fotce vypadat pekne, teren je tady hezky clenitej). Uz uz jsem myslel, ze pujdu bezkovat sam, ale na posledni chvili se mi podarilo dovolat Jany, byvaly juniorsky reprezentantky v behu na lyzich - dlouho jsem ji nemoh zastihnout, protoze si na chodbe mazala lyze. Jak jsme tak pres internet prohodili par textovych slov a ja se ji zeptal: "Jaks' namazala? Dyt ja ani nevim, kolik je stupnu.", napsala: "Mazala jsem podle snehu." Ja na to: "Ee??" A ona: "Nejdriv vrstvicku fialovyho a pak dve vrsticky modryho." A ja: "Co??? Dyt ja vzdycky mazu jenom jednu vrstvu.." No nic, prisla, mazli jsme vrstvicky i na my prkynka a slo se na trat. Areal mame hned za barakem, tak netrvalo dlouho a frceli jsme. Nejdriv petikilometrovy okruh. Jsou tam nadhery padaky, clovek frci jak nikde u nas a hned nekolikrat za sebou (nikdy to nepojedu opacne). Snazil jsem se Jany drzet a ukazat, ze jsem chlap. Jenze kdyz mi na peti stech metrech dala dve ste metru - a to nekolikrat za sebou, ztratil jsem veskerou hrdost. Nicmene mi po navratu (na desitce jsem ji pak nechal uz jet, aby na me na kazdym rohu necekala) napsala : "Slo ti to moc dobre..., prekvapils. Asi si nekdy jezdis, ne?" Moje ego pookralo a ve tme meho nitra si pro radost cvicne rozsvitilo malou lampicku.

Kazdopadne ty trate jsou fajn, moc jsem si to uzil, prijemne jsem si zasportoval a citil jsem se fakt dobre, predevsim cestou domu, tak jsem se tak az usmival na svet, jaka je to parada. Jenze pak jsem prisel domu a idylku pokazil zaludny kasel a takove ty chrchlave nadechy jako pri zanetu prudusek. Tak jsem si ted udelal cajik, napsal sms Sasovi z cajovny ve vezi, jak se nejlip pripravi jeho caj hepcik, a dal se do psani.

Jinak jsme prekonali veskere nastrahy a s Michalem zkoukli zapas MS v hazene Cesko-Katar, ktery jsme poslouchali z Michalova notebooku, kdyz nam Jirka Novak poslal hlas Vichnara a Bardy z televize pres mikrofon a Skype. Jirkovi patri nebetycne diky za zprostredkovani tohoto plnohodnotneho sportovniho zazitku s viteznym koncem pro nas tym! :) Po prenosu (to byl vlastne troji prenos - z Brem do Prahy, z Prahy na Melnik a z Melnika do Jyvaskyla) jsem prisel do pokoje, padla na mne unava - desna, a zalehl jsem a usnul asi na ctyri hodiny. Mozna organismus mate i posunutej denni rezim. Vetsinou chodim pozde spat a pozde taky vstavam. Vetsinou si dopreju tech osm hodin, ale asi je to vsechno jinak.

Treba v noci na sobotu jsme byli s mym spolubydlicim Paulem na koncertu skackovy kapely z Helsinek (kapela celkem v pohode, jmeno nevim, ale za cedecko to - aspon pro mne - nestalo; vstup byl 3 eura, coz je vyborny, dzus 2 eura; prisel na ne plnej dum, teda Klub 68, vsichni sebou skáčkově trhali a jeden kluk - pri posledni pisnicce - kousek od nas stylove vrhnul - nikomu se nic nestalo; diky tomu klukovi a jeho zchlastanejm mladejm partakum a pak jeste diky par lidem, co jsme cestou domu potkali, jsem si vybavil, jak mi lidi rikali, ze se Finove v patek dycky strasne vozerou a taky ze neumej pit...) a po navratu ve dve jsem se osprhoval, namazal a aby se ten krem hezky vsaknul, nez pujdu do hajan, zkouknul jsem na internetu dva dily Uvolnete se, prosim. Byly dobry a ani jsem nebyl ospalej, jenze kdyz uz byly ctyri, rekl jsem si, ze by to fakt chtelo zabrat, kdyz jsou v planu ty bezky.

Jinak bezky nebyl prvni kontakt se snehem. V patek navecir nas slo hafo hromadne si pujcit lyze a snowboardy a behem tzv. Happy hour (stastna hodina), kdy je vsechno levny - pucovny i listek na vlek, jsme vyrazili na svah, co je hned kousek za kolejema (10 minut chuze maximalne). Takze jsme se pekne vyblbli. Pujceni prkna i s listkem na tri hodiny stalo 13 Euro. Mimo happy hour to stoji dohromady 32, listek jinak na hodinu snad 10, na tri to bude tak 14, 15 nebo tak.

Intermezzo:
Taky mate pocit, ze kdyz stůněte a pijete caj s medem a citronem, tak v hrnku musi byt po celou dobu piti lzicka? Mne to bez ty lzicky prijde, jako bych ani nebyl nemocnej. Hezky si ji dycky pridrzim palcem pravy ruky, aby mi nevypichla oko, a stůňu si.

Ve ctvrtek jsem byl v knihovne. Chci tady projit minimalne nejakych 6 knizek v anglictine kvuli diplomce, ale tri z toho maji jen v Tampere, nebo Helsinkach nebo Vaase, ale daji se pujcit i tak.

Velikanska party erasmackych studentu byla ve ctvrtek v klubu Rentukka v Kortepoji (minutu chuze od nasi koleje). Prostornej klub, kde nas byly mraky, lidi tancovali snad celou noc az do tri, kdy dj (cti dydzej) sbalil keda a zmizel neznamo kam (pak nas v pul ctvrty vyhodili, at si prej nechame opilecky projevy na ven - Spanele a Portugalci a i dalsi spontanne zpivali, tancovali, byl u toho i Michal). Vecer zahajil malinky program, takova soutez pro 5clenny druzstva. A protoze jsem mel dycky socialni citeni (viz. silvestrovska party 2003/2004 u nas doma, kam jsem svolal vsechny zoufalce, co z ruznych duvodu zustali na Melniku - ja druhej den v Melnickym deniku delal noviny), bylo nas ve skupine osm - osm tech, ktery nikdo nechtel. Tentokrat napln meli na starosti nasi finsti tutori, priste Stammtisch (jak se tahle pravidelna akce jmenuje) pripravi nejake dalsi narodnosti, ktere se v poradani budou stridat. Takze treba anglicky mluvici zeme, nebo zapadni Evropani, jizni Evropani, Asiati, vychodni Evropani - posledne v zimnim semestru pry Polaci a Cesi volali, ze nejsou vychodni, ale stredni Evropa, tak nevim, jak se to pojme ted v semestru letnim Kazdopadne to bylo moc fajn, az me to prekvapilo, protoze jak vsichni rikali, ze to byva a i tentokrat to bude super, tak jsem byl v ocekavanich hodne strizlivej. Prekvapilo me, jak skoro vsichni porad tancovali... To jsem jeste nevidel..takhle intenzivne. Samozrejme se tam utvorily prvni pary - pri plouzacich, jako na pionyrskym tabore.

Motto pro dnesni den: Zitra zustanu v posteli.