Bonduv blog

Vzpomněl jsem si na jedno parádní léto z minulosti. Nevím ani, kolik mi bylo, myslím, že 15... bylo to asi nejlepší léto, co jsem zažil. Sice jsme ho s klukama, včetně mýho bráchy, strávili skoro celý na Mělníku, ale nenudili jsme se ani chvíli. Pořád jsme někde lítali, hráli fotbal, volejbal, frýsbee, dováděli na koupališti a když jsme se přece nudili, tak spolu. Bylo to léto jako vystřižený z filmu - banda několika kluků z malýho města furt v akci a skoro furt v dobrým počasí. Pamatuju si na to léto moc dobře, a chci si to tady do blogu zapsat, aby to bylo někde zaznamenaný, protože to léto je pro mě pořád hodně důležitý. Myslím, že v něm jsme utužili vztahy s některýma spolužákama ze základky, což se nám dneska vrací, když se setkáme třeba i po mnoha měsících. Pamatuju si ho tak detailně i proto, že jeho idyla skončila tragicky - odchodem bráchy jednoho z mých nejlepších kamarádů, kterej s náma to léto trávil taky. Pamatuju si ho možná proto, že se už nemůže zopakovat. A tak na to teď tady myslím, protože mám čas uspořádat si myšlenky a zavzpomínat na ty spousty věcí, co jsem už zažil. Nebylo jich málo, ale tohle léto ční hodně nahoře. Něco jako Bylo nás pět... jenže nás bylo asi deset. A říkám si, jak by bylo skvělý se s těmahle klukama sebrat a jet někam na čundr, udělat si prázdniny pro sebe, někde na návsi nebo na palouku v lese čutat do meruny... Třeba to jednou vyjde, až se Majkl vrátí z Londýna a zůstane už nadobro doma.